Úterní ráno bylo skvělé - z pohledu člověka fotografujícího. Byla lehká mlha a skrz ni svítilo slunce a tráva byla posetá vodními krůpějemi. Pejskům to bylo samozřejmě fuk. Mně došlo až na procházce, jak skvělé fotografické počasí to je. V tom byla ta potíž. Vyhrabal jsem se s Ljubou na procházku o půl hodiny později, než bylo třeba - a bez foťáku!
Takže: uvázat Barta k lampě, postavit Ljubu coby stráž, upalovat zpátky domů pro foťák. Mezi tím Slunce putuje vzhůru po nebeské báni a zhoršuje úhel. Nejlepší je, když je nízko a svítí ze šikma, tím spíš, když je ještě všude opar. Vrátil jsem se s foťákem za minutku, nic zlého se nestalo.
Bart uvolněn, jdeme dál a konečně se dostanu k místu, kde vodní kapky krásně září, je to svah odvrácený od slunce, takže slunce svítí skrz trávu. No jo, ale Bart se o moje počínání náramně zajímá. Najednou mám v záběru místo slunečních efektů jeho černou chlupatou hmotu. Nemůžeš jít trochu dál, Barte? Musíš čmuchat zrovna tady?
Můžu, odpovídá Bart vesele, protože zdola, jak Ljuba hlásí, přicházejí dva vlčáci. Fotografující pán, to je dobré, ale vlčáci, to je mnohem lepší. V Bartově žebříčku hodnot je to: legrace, pak žrádlo, ale vůbec nejvíc praní s vlčáky. Kvůli žrádlu by si odpustil legraci a kvůli praní by se vykašlal na žrádlo. Do toho Iris, která hraje roli umravňovatelky, lítá kolem Barta, až voda stříká všude kolem.
No, pár snímků jsem pořídil a můžete je vidět na mojí stránce v Digineffu. Zítra to bude lepší. Vstanu brzy, popadnu foťák a vyběhnu ven bez čoklů.
Zase mi sklaplo. Ve středu ráno bylo bídné počasí.

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku