Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 22.4.2005
Svátek má Evženie




  Výběr z vydání
 >EVROPA: Uražený Václav Klaus
 >EVROPA: Otevřená debata dle socialisty Leinena a konzervativce Vidal-Quadrase
 >POLITIKA: Možná mne pan Pehe příjemně překvapil
 >VÍKENDOVINY: Polámal se mraveneček (část I)
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá -Noviny
 >EVROPA: Výkonnost věru nepřekonatelná
 >DOPRAVA: Čtyři povzdechy nad akcí Kryštof
 >PRÁVO: Klauni Evropy
 >POLITIKA: Vítejte na trase Špidla - Gross - (Kohout) - Paroubek
 >ŠKOLSTVÍ: Přijímačky a století Ovocného netopýra
 >PRÁVO: Čeka stále zasahuje
 >HISTORIE: V těžkých dobách (18/20)
 >TISKOVÁ ZPRÁVA: Odbory doporučují vládu bez Buzkové
 >PENÍZE.CZ: Náklady na výchovu dětí: má či nemá platit stát?
 >ÚSTAVA: O pravomocích prezidenta republiky

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Právo  
 
22.4. PRÁVO: Klauni Evropy
Zdeněk Jemelík

Česká republika vytáhla před nedávnem z nelidského thajského žaláře dva drogové kurýry, odsouzené k astronomickým trestům, jejichž konce by se zřejmě nedožili. Podařilo se to díky značnému diplomatickému úsilí a stálo to neslušný peníz z děravého státního rozpočtu. Zavázali jsme se tehdy, že oba obchodníci se smrtí odpykají u nás tresty, jež jim byly v Thajsku uloženy. Očekával jsem tehdy, že veřejnost bude reptat, protože se jí péče a náklady na ulehčení osudu obou ničemů budou zdát značně přehnané. Ale převážná část těch, kteří se k věci nějakým způsobem vyjadřovali, přijala marnotratný státní zásah s pochopením, berouc ho jako projev humánní velkorysosti k zbloudilým synům vlasti. Všeobecně se předpokládá, že prezident republiky časem oběma navrátilcům stejně udělí milost. Jeden z nich má ostatně již teď přerušený výkon trestu ze zdravotních důvodů a usilovně se léčí, aby se mohl co nejdříve vrátit do vězení (aspoň to tvrdí). Kdo viděl zblízka umírat mladého člověka na následky požívání heroinu, nemá pro takovou státní dobročinnost příliš pochopení, ale nakonec nad tím mávne rukou.

V těchto dnech se opět jedná o vydání z vězení - pro změnu z našeho, a nejde o obchod se smrtí, ale o sexuální zneužívání nezletilých dívek, tedy o trestné činy značně rozdílné společenské nebezpečnosti. Jde o věc člena katarské panovnické rodiny Hamada bin Abdullaha Thani-al-Thani, dlouhodobě žijícího v Praze, který má být po několikaměsíční vazbě v těchto dnech postaven před trestní senát Obvodního soudu pro Prahu 2, pokud soudkyně JUDr. Monika Křikavová setrvá na neposlušnosti proti rozhodnutí ministra spravedlnosti.

Kolem této věci se rozpoutal spor, který trochu připomíná policejní tažení proti Kanceláři prezidenta republiky před ukončením mandátu Václava Havla. Hlučně prováděné vyšetřování podezření na korupční ovlivňování řízení o udílení milostí prezidenta republiky, zaštítěné tehdejším ministrem vnitra Stanislavem Grossem, o jehož zahájení byl prezident informován až dodatečně, nepřineslo žádné výsledky. Tvrdostí policejního postupu se pak dnešní aféra blíží skandálnímu vyšetřování pánů Dalíka a Večerka. Policie zatím nikoho vrtulníkem neunesla, ale v pátek večer se přihnali pražští policisté do Brna, asi ve 23 hod. si vyzvedli z bytu náměstka ministra spravedlnosti JUDr. Romana Poláška a odvedli ho k výslechu. V pondělí pak dorazila policejní jednotka na ministerstvo, aby zde zabavila dokumentaci, týkající se předání trestního stíhání katarského občana do jeho vlasti. Podle údajů z ministerstva se policisté při pokusu o vstup neprokázali služebními průkazy a chovali se hrubě (prodávám, co jsem koupil). Nebyli proto do budovy vpuštěni. Až při druhé návštěvě, kdy se již chovali civilizovaně, směli vstoupit a dostali žádané písemnosti.

Ke sporu došlo tak, že ministr spravedlnosti JUDr. Pavel Němec po jednáních mezi katarskou panovnickou rodinou a různými orgány České republiky rozhodl, že předá trestní stíhání provinilce do jeho země. Jeho krok vyvolal poměrně živou a odmítavou pozornost sdělovacích prostředků. Na vlně mediálního zájmu se pohotově svezla nejvyšší státní zástupkyně Mgr. Marie Benešová, která vyslovila pochybnosti o zákonnosti postupu svého nadřízeného a oznámila orbi et urbi, že nechá prověřit, zda se ministr nedopustil trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele. Uskutečněním zásahu pak pověřila státního zástupce pro Prahu 2 JUDr. Tomáše Bláhu, který pověřil provedením vyšetřovacích úkonů policii. V podstatě použil policisty jako poslíčky přenášející písemnosti, jež mohl samozřejmě získat bez tohoto dramatického zásahu. Smysl jeho postupu mi uniká. Ministerstvo spravedlnosti ČR není přece zločinecké doupě, kam by pro pár listin nemohla dojít nějaká pomocná síla ze státního zastupitelství. Nemohu se zbavit dojmu, že někdo pocítil psychopatickou potřebu pohrozit pěstí místopředsedovi vlády a ministrovi spravedlnosti ČR JUDr. Pavlu Němcovi, stejně jako kdysi Václavu Havlovi a nedávno ODS, představované pány Večerkou a Dalíkem. Je to jen o něco mírnější způsob zaslání vzkazu, jakým byly v r. 1948 krabičky s trhavinami, zaslané třem nekomunistickým ministrům československé vlády.

Pravou příčinou vyostření situace je nehorázný postup nejvyšší státní zástupkyně, Mgr. Marie Benešové. Ta si měla uvědomit, že nejedná s podřízenou státní zástupkyní a neřeší běžnou kriminální kauzu, ale že napadá nadřízeného resortního ministra a místopředsedu vlády a plete se do záležitosti, která má mezinárodněpolitické a mezinárodněprávní souvislosti, do nichž v žádném případě není oprávněna zasahovat. Neomlouvá ji proto ani to, že celá část trestního řádu, která se týká právních styků s cizinou, byla teprve před několika měsíci značně pozměněna novelizací, a že se jedná o výjimečný případ, jaký se vyskytne jednou za několik let, takže nemusí mít tuto problematiku zažitou. Jako laik soudím, že se hrubě zmýlila v právním hodnocení postupu ministra spravedlnosti. Stejně jako jí zřejmě povzbuzená soudkyně JUDr. Monika Křikavová zaměnila pojmy "vydání do ciziny" a "předání trestního stíhání do ciziny." Jemné rozdíly, pro laika obtížně postřehnutelné, jsou v tomto případě důležité. Zde se jedná skutečně o "předání trestního stíhání do ciziny", které se od "vydání" podstatně liší. Upravuje je §448 trestního řádu, který umožňuje Nejvyššímu státnímu zastupitelství ČR a po podání obžaloby pouze Ministerstvu spravedlnosti ČR předat trestní stíhání do vlasti obžalovaného. Současně zakazuje pokračovat v trestním řízení po rozhodnutí o jeho předání do ciziny. V podstatě jsem uvedl do laického jazyka převedený právní názor ministerstva, s kterým se soukromě ztotožňuji. Připusťme, že jde o neobvyklou a právnicky složitou záležitost, v které se i vystudovaní právníci orientují s potížemi. Připusťme dokonce, že se ministr Němec a jeho poradci zmýlili. To by ale ještě stále neospravedlnilo jeho veřejnou kriminalizaci, obtěžování náměstka ministra policií v bytě pozdě v noci na začátku weekendu, kdy měl svaté právo na klid k odpočinku po celotýdenní práci, ani policejní vpád do budovy ministerstva. Měla-li paní nejvyšší státní zástupkyně pochybnosti o právní čistotě postupu ministra, jistě se mohla dožádat zapůjčení kopií spisu k prostudování a civilizované výměny názorů. Neměla v žádném případě jednostranně přenést spor do médií. Postup, který volila, je nepřiměřený, neetický a zřejmě protiprávní.

Paní soudkyně JUDr. Monika Křikavová se ministrovi vzepřela s odvoláním na nezávislost soudce. Je to ukázka toho, jak někteří soudci chápou svou nezávislost: považují ji za absolutní do té míry, že se cítí být povýšeni nad zákon. Třetí odstavec §448 trestního řádu výslovně zakazuje pokračovat v předaném trestním řízení. Jejím právem bylo nařídit ústní jednání, na něm rozhodnout o zastavení trestního řízení pro právní překážku v pokračování a předat obžalovaného do vydávací vazby. Rozhodla-li jinak, prosadila svou nezávislost, ale bohužel proti zákonu. Nemůže se dokonce ani dovolávat Listiny základních práv a svobod, která zakazuje odnětí stíhaného jeho zákonnému soudci, protože zákonným soudcem tohoto obžalovaného je od rozhodnutí ministra o předání trestního řízení soudce emirátu Katar.

Zatímco vyžádání drogových kurýrů z Thajska přijala veřejnost lhostejně či s mírnými sympatiemi, vydání bohatého Araba do jeho vlasti díky mediálnímu úletu nejvyšší státní zástupkyně a následující mediální masáži vyvolává spíše pohoršení. Jeho příčinou je i domněnka, že smyslem předání trestního stíhání do ciziny je zajištění beztrestnosti islámskému zhýralci. Veřejnost se řídí pravidlem "soudím tebe podle sebe" - připouštíme-li, že není nečestné oklamat thajskou vládu a nedodržet závazek o odpykání plného trestu českými obchodníky se smrtí, automaticky čekáme, že katarská panovnická rodina se k nám zachová stejně. Ale v Kataru jsou naopak za sexuální zneužívání mladistvých ukládány tvrdší tresty než u nás a islám přikazuje panovníkovi, aby členy své rodiny trestal přísněji než své poddané.

Aféra má nepříjemné mezinárodněpolitické souvislosti. Vyjednávání o předání katarského obžalovaného nespadlo z nebe, ale bylo podnětem a součástí jednání o uzavření smlouvy o právní pomoci mezi naší republikou a Katarem, která může někdy v budoucnu být nesmírně užitečná našim občanům, kteří by se při pobytu v zemi dostali do potíží. Mluvilo se o ní i při návštěvě prezidenta republiky v Kataru a vstřícnost ministerstva spravedlnosti přispěla k hladkému průběhu jeho jednání. To vše smetli tři výše zmínění, mocí posedlí právníci se stolu. Zástupce katarského generálního prokurátora, který se zúčastnil pondělního vzdoroprocesu JUDr. Moniky Křikavové, rozhněván opustil Českou republiku a odmítá nadále s českými orgány vyjednávat, protože neúcta k autoritě ministra a jím danému slovu, projevená postupem soudkyně, je pro něho zcela nepřijatelná. Místo dalšího vyjednávání nás očekává řada stížností u mezinárodních organizací a vymáhání náhrady škody za nezákonné věznění katarského občana.

Byli jsme evropské veřejnosti nepochopitelní s podivnou aférou konečně odstupujícího Stanislava Grosse a Česká republika jejími zvraty úspěšně soutěžila o postavení šampiona v soutěži Klaun Evropské unie. Díky jeho demisi jsme z čela závodu vypadli, ale aférou "katarského prince" jsme se opět dostali na špičku. Mgr. Marie Benešová, JUDr. Tomáš Bláha a JUDr. Monika Křikavová poškodili obraz České republiky v očích civilizovaného světa. Občanské sdružení Šalamoun na ně podalo dne 21. dubna 2005 trestní oznámení pro podezření z několika trestných činů.

Zdeněk Jemelík, Praha
mago.quijot@seznam.cz

P.S.- Autentické dokumenty budou postupně uveřejněny na www.spoleksalamoun.com


Další články tohoto autora:
Zdeněk Jemelík

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku