Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Sobota 23.4.2005
Svátek má Vojtěch




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Paroubek - The Best of Čeští premiéři
 >SPOLEČNOST: Zákoník nezaměstnanosti
 >MOBY DICK: Jo! Lenin by to lépe neřekl
 >NÁZOR: Vatikánský precedens
 >SPOLEČNOST: Bludy našeho věku
 >BODYPAINTING: Ňadra stokrát jinak
 >MEJLEM: Takový jarní příspěvek
 >KULTURA: Adalbert Stifter a jeho dvousté narozeniny
 >HUDBA: Avishai Cohen, Traband a německý Schäl Sick Brass Band
 >TISKOVÁ ZPRÁVA: Zasedání Stálé komise pro sdělovací prostředky PS PČR v ČT
 >RECENZE: Blíží se poslední hodina lidstva?
 >TISKOVÁ ZPRÁVA: Barevný Den Země v ZOO s Lukášem Pollertem...
 >SPORT: Pardubičtí slavili s replikou!
 >EKONOMIKA: Stabilita sazeb na půl roku
 >VÍKENDOVINY: Polámal se mraveneček (část I)

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Právo  
 
23.4. SPOLEČNOST: Zákoník nezaměstnanosti
Jan Bartoň

Naše pracovní právo je upraveno Zákoníkem práce, který sice prošel výraznou úpravou oproti létům „budování socialismu“, je však dle mého názoru jedním z vážných důvodů zapříčiňujících neadekvátní výši nezaměstnanosti v České republice.

Jaká jsou fakta. Na konci éry Václava Klause a poslední trochu pravicové koalice v roce 1997 byla nezaměstnanost na úrovni 6,5 %. Tato nízká nezaměstnanost byla ve srovnání s ostatními postkomunistickými státy střední Evropy výjimečná. „Pravicoví“ kritici Václava Klause tuto nízkou nezaměstnanost přičítali „bankovnímu socialismu“, tj. tomu, že banky stále ještě vlastněné státem poskytovaly měkké úvěry pro špatně fungující polostátní firmy, které tak udržovaly přezaměstnanost. Částečně s touto kritikou souhlasím, nicméně nelze nevidět, že v Česku došlo v letech 1990 až 1997 k tak závažnému přesunu pracovních sil mezi odvětvími, že toto vysvětlení není spravedlivé. Mnohem lepší vysvětlení tohoto jevu záleží dle mého názoru především v tom, že se tehdy řada lidí úspěšně rekvalifikovala či přeorientovala na jiné zaměstnavatele. Jenom v regionu, z něhož pocházím, lze uvést velmi dobrý příklad. Uranový průmysl, zaměstnávající tisíce lidí, skončil vlastně jakoby ze dne na den a přesto to nezpůsobilo výraznější zvýšení nezaměstnanosti v regionu. Přišly sem totiž nové firmy dodávající zejména pro automobilku Škoda Mladá Boleslav, které tyto zaměstnance úplně odčerpaly. Samotný jev nezaměstnanosti byl navíc ještě velmi mladý a většina lidí nechtěla být trvale nezaměstnanými i z důvodu psychologických, prostě by se za své postavení nezaměstnaného styděli.

Vlády ČSSD od Miloše Zemana počínaje ke Stanislavu Grossovi konče se do boje s nezaměstnaností pustily z gruntu. Legislativní smršť změnila klima v našem státě natolik, že se během čtyřech let vyšplhala nezaměstnanost na 9-10% a tam již několik let „drží“. Zvýšení minimální mzdy, zvýšení základu daní pro osoby samostatně výdělečné činné, důraz na „ochranu“ zaměstnanců před „zlými“ zaměstnavateli i pomocí Zákoníku práce, rozšíření sociálních dávek, to vše ze sociální sítě místo „trampolíny“ udělalo peřím naducanou „duchnu“, v níž se často utopily i upřímné snahy řady lidí o nalezení nového zaměstnání. Nastoupil nový model nezaměstnaného - člověk, který sociální dávky považuje za jistý „standard“, k němuž si načerno přivydělá na pohodlný život a dosahuje tak měsíčního příjmu, pro který by jinak musel pravidelně chodit do práce, na směny apod. Sociální dávky se postupně staly největší zátěží státního rozpočtu.

Je zcela mimo jakoukoliv pochybnost, že na vině této nezaměstnanosti je stávající nepružný sociální systém. Vždyť absolutní výše nákladů na pracovní sílu je stále zhruba šestkrát nižší než v nejrozvinutějších západoevropských státech. Jestliže současné Německo zápasí s nezaměstnaností 12%, podobně Francie, je nezaměstnanost 9-10% v našem státě alarmující. Za hlavní příčinu tohoto jevu potom považuji rigidní pracovní právo, které brání zaměstnance natolik, že se zaměstnavatel velmi rozmýšlí přijmout nové lidí na trvalý pracovní poměr. V kapitalismu se prostě občas firma dostane do potíží s odbytem, s náklady a potřebuje reorganizovat své výrobní i lidské kapacity. Pokud stávající zákonná úprava neumožňuje okamžité rozvázání pracovního poměru bez finanční náhrady ze strany zaměstnavatele, řeší řada zaměstnavatelů své vazby na zaměstnance tím, že si udržuje raději mírný podstav a pro nárazové práce najímá zaměstnance na krátkodobý pracovní poměr. Tím se současně vyhýbá tomu, aby musela platit pro své trvalé zaměstnance v případě propouštění odstupné.

Dalším nezanedbatelným důvodem zbytečně vysoké nezaměstnanosti je u nás nízká flexibilita pracovní síly, tj. lidé se neradi stěhují za novým zaměstnáním. Brání tomu navíc i neexistence svobodného trhu s byty. I relativně vysoké vedlejší náklady na pracovní sílu z důvodu vysokých odvodů na sociální a zdravotní pojištění mohou být částečně odpovědné za to, že zaměstnavatelé „šetří“ svá potenciální pracovní místa. Domnívám se, že by případné zrušení Zákoníku práce bez náhrady nebylo na závadu. Zaměstnavatel a zaměstnanec by pak museli uzavírat velmi podrobnou pracovní smlouvu, v níž by musel zaměstnavatel respektovat dohody uzavřené s odbory na pracovišti včetně podmínek, za kterých by byl zaměstnanec propuštěn bez náhrady, aniž by bylo nutné používat „populárního“ paragrafu 53 Zákoníku práce. Zaměstnanec by se v případě nesouhlasu s propuštěním mohl dožadovat své ochrany u soudu. Liberalizace trhu práce v kombinaci s liberalizací trhu s byty a omezení sociální dávek na základní pomoc skutečně potřebným by zcela jistě vedla k poklesu nezaměstnanosti. Její současná výše je absolutně neodůvodnitelná a větší část této nezaměstnanosti má na svědomí málo motivující a rozsáhlý systém sociálních dávek.




Další články tohoto autora:
Jan Bartoň

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku