Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 27.4.2005
Svátek má Jaroslav




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Špičky a elity
 >KANADA: Kanadská korupční kalamita
 >DOKUMENT: Odpověď Lubomíra Zaorálka Václavu Klausovi
 >POLITIKA: Nechoď, Jardo, s pány na led
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Umřel Josef Nesvadba
 >GLOSA: Okopávači kotníků
 >DIVADLO: Kafkův zápas Na zábradlí
 >GLOSA: Jak to je s tím uklízením?
 >PSÍ PŘÍHODY: Dáma má přednost. Zbláznili jste se?
 >INTERNET: Telecom neoprávněně zamítá reklamace
 >MEJLEM: Kouření v brněnském podchodu povoleno?
 >NÁZOR: Václav Klaus - Winston Churchill dneška
 >HISTORIE: V těžkých dobách (19/20)
 >MEJLEM: Vzpomínka na Mikromu
 >PENÍZE.CZ: Jak funguje investiční životní pojištění I.

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Mejlem  
 
27.4. MEJLEM: Vzpomínka na Mikromu
Aleš Uhlíř

Bludné balvany
Socha Evropy
Když mne nedávno postihla ta nepříjemnost, že se můj starý dobrý mobil po mnoha letech služby porouchal a všechny oživovací pokusy selhaly, nezbylo než poohlédnout se po něčem novém. Zavrhl jsem modely s přehrávači hudby, vyhnul se přístrojům s rádiem, které v telefonu nepotřebuji stejně jako kompas, svítilnu a další vymoženosti, jimiž se výrobci mobilů snaží okouzlit zákazníky. Nicméně všem úkladům rafinovaných prodejců se mi vyhnout nepodařilo, takže jsem se stal majitelem fotomobilu s 1,3 megapixelovým fotoaparátem.

Shodou okolností jsem druhý den ráno dal své vozidlo do servisu na každoroční prohlídku. Při nudném čekání na převzetí vozu mne napadlo vyzkoušet fotografické schopnosti nové hračky. Vydal jsem se tedy na procházku Místkem od autoopravny k náměstí se sochou Evropy a došel jsem až k řece Ostravici. Zjistil jsem, že na fotografování mobilem je cosi fascinujícího. Pokud bych vytáhl na rušné ulici objemnou digitální zrcadlovku, rázem bych se stal terčem pozornosti zvědavců. Avšak při fotografování mobilem si člověka nikdo nevšímá. Jste prostě někdo, kdo píše nebo čte zprávy. Lze tak s neuvěřitelnou lehkostí, jak jsem se přesvědčil, bezostyšně fotografovat lidi z bezprostřední blízkosti. Snadno jsem tak pořídil desítky snímků, které by se jinak stěží obešly – v lepším případě – bez nepříjemného vysvětlování. Doma jsem po prohlédnutí úlovků v počítači všechny fotografie až na tři záběry smazal. Zůstala mi fotografie skupiny bludných balvanů, sochy Evropy a splavu na Ostravici. A z nich jsem se pokusil s pomocí úprav dostat „co to dá“. Pochopitelně se projevily slabiny „fotoaparátu“ a výsledek byl ukázkou všech vad titěrné optiky.

Při snaze o dosažení maxima možného se mi vybavil jeden zážitek někdy z konce padesátých let. Můj otec, vášnivý fotoamatér, mne tehdy vzal na schůzku ostravských fotoamatérů, kteří propadli kouzlu miniaturního přístroje Mikroma. Vzpomínám si, jak jsme jeli tramvají ze Svinova přes oderský most kdesi do Moravské Ostravy. Tam, v klubové místnosti, prohlíželi si fotografičtí nadšenci, kteří na chvíli odložili Flexarety a Praktisixy, své nové miláčky. Velikost Mikromy jen o něco málo přesahovala krabičku zápalek. Na zdech místnosti visely zvětšeniny výstavního formátu 30 x 40 vytažené z malého negativu a na velké perličkové plátno se promítaly barevné diapozitivy. Sám přístroj z přerovské Meopty byl svým způsobem dokonalý. Skvělá zmenšenina tehdejších solidních fotoaparátů se vším možným příslušenstvím. A téma diskusí? Většinou končilo u otázky, která vývojka dává nejjemnější zrno…

Fotomobil vyvolal v paměti dávno zasutou vzpomínku. Přestože bych s Mikromou dnes rozhodně nefotografoval, okamžitě bych ji za hračku s 1,3 megapixely vyměnil. V každém případě jsem si však ten den s fotomobilem znamenitě pohrál.

Splav na Ostravici



Další články tohoto autora:
Aleš Uhlíř

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku