Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 29.4.2005
Svátek má Robert




  Výběr z vydání
 >EVROPA: Tvrdé NE nebo měkké ANO?
 >POLITIKA: Paní Večerková ministryní vnitra?
 >VÍKENDOVINY: Polámal se mraveneček (část II)
 >SVĚT: Vražedná revoluce po novozélandsku
 >GLOSA: Přítel příteli přítelem aneb Zákon sice hovoří jinak, ale...
 >EVROPA: Rychlost a kvalita reakce vybraných volených zástupců
 >PRÁVO: Vzpoura proti ministrovi
 >REAKCE: Odpověď na článek Telecom neoprávněně zamítá reklamace
 >KNIHA: Jak se myslí v podnebesí
 >HISTORIE: V těžkých dobách (20/20)
 >CHTIP: O mrtvých koních
 >TISKOVÁ ZPRÁVA: Botanická zahrada zaměstnává čarodějnice!
 >PENÍZE.CZ: Jak funguje investiční životní pojištění II.
 >ÚSTAVA: Pravomoci prezidenta republiky v zahraniční politice a jejich význam
 >SVĚT: Moudrá francouzská hlava a obtíže s poučitelností

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Právo  
 
29.4. PRÁVO: Vzpoura proti ministrovi
Martin Stín

V pondělí 25. dubna 2005 proběhlo u Obvodního soudu pro Prahu 2 před senátem JUDr. Moniky Křikavové hlavní líčení v trestní věci katarského státního příslušníka Ahmada ben Abdullah Thani al-Thani, obžalovaného z pohlavního zneužívání většího počtu nezletilých dívek. Média věnovala zahájení řízení poměrně značnou pozornost. S novináři se před soudní síní tísnili přátelé obžalovaného, dále členové spolku Šalamoun a z davu čněl také nepostradatelný Jan Šinágl, patrně občanský aktivista povoláním, jenž se vrátil ze švýcarského exilu, aby nás naučil demokracii, úctě k právu, odporu ke komunistům a občas navíc podnítil nějakou hlučnou nátlakovou akci. Tentokrát nepobízel shromážděné k projevům nevole nad vyloučením veřejnosti, jak činí soustavně u přerovského soudu při jednání o věci Vladimíra Hučína. Naopak, rozdával přítomným trestní oznámení na ministra Němce a o přestávce družně rozprávěl se státním zástupcem.

Novináři a veřejnost očekávali zahájení jednání s napětím, zvědavi, zda řízení vůbec proběhne. Jde totiž o jedno z dějství medializovaného případu, kvůli němuž nejvyšší státní zástupkyně vyvolala policejní vyšetřování proti ministrovi spravedlnosti pro podezření z trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele.Toho se měl dopustit tím, že v souladu s doslovným zněním §448 odst.1 tr. řádu rozhodl o předání stíhání obžalovaného do Kataru. Následovaly známé události: obtěžování náměstka ministra spravedlnosti policií v pátek pozdě v noci a vyslání policejní jednotky do budovy ministerstva spravedlnosti za účelem vyzvednutí příslušného spisu. To vše doprovázeno vyměňováním stanovisek mezi ministerstvem a nejvyšší státní zástupkyní prostřednictvím sdělovacích prostředků. Za této situace byl vývoj případu nejistý. Rozhodnutí předsedkyně senátu pokračovat v trestním stíhání obžalovaného bez ohledu na projev vůle ministra spravedlnosti bylo napadeno stížností obhájce, ona sama čelí návrhu na vyloučení z řízení pro podjatost a trestnímu oznámení občanského sdružení Šalamoun. Nedalo se tedy vyloučit, že řízení bude odročeno, protože rozhodování soudu za takových vnějších okolností sotva může být nepodjaté: zmíněné události musejí ovlivnit myšlení každého, kdo má s řízením co do činění, tedy i názory soudce. Vedení tohoto řízení podjatou soudkyní je jeho nezhojitelnou vadou.

Předsedkyně senátu nakonec odmítla všechny návrhy, jež by přímo nebo nepřímo vedly k odročení či průtahům řízení, a líčení zahájila, přičemž po úvodních formalitách a zamítnutí stížností obhajoby vyloučila z řízení veřejnost. V závěru líčení naplánovala na měsíc květen tři další jednání. Lze to chápat jako vzkaz ministrovi spravedlnosti, že paní předsedkyně učiní vše, co je v jejích silách, a možná i něco navíc, aby vynesla rozsudek bez ohledu na jeho rozhodnutí o předání trestního stíhání do Kataru a na související zákaz pokračování řízení, daný ustanovením §448 odst.3 trestního řádu. Řekla tím, že její právní názor je silnější než zákon. Ministrovo rozhodnutí o předání trestního stíhání do zahraničí je platné bez ohledu na to, co si kdo z nás o něm myslí, a s ním jsou platné i důsledky z něho vyplývající, včetně zákazu v pokračování trestního řízení na území ČR, a to až do té chvíle, než je ministr sám odvolá, nebo než je zruší správní soud. Z logiky věci vyplývá, že předáním trestního řízení do zahraničí pominuly právní důvody pro držení Hamada ben Abdullaha Thani al-Thani ve vyšetřovací vazbě, čili obžalovaný je držen ve vazbě nezákonně a zdá se, že také celý postup předsedkyně senátu je nezákonný. Po formální stránce to pro tuto chvíli platí, i kdyby později příslušný soud shledal, že ministrovo rozhodnutí bylo nesprávné.

Pro pochopení celé věci je třeba si uvědomit, že ministrovi odpůrci zřejmě záměrně a novináři většinou z neznalosti matou veřejnost tím, že zaměňují předání trestního stíhání do ciziny a vydání osoby do ciziny. Jde o odlišné pojmy a postupy, a pro každý z nich platí jiná pravidla. Úvahy o tom, že o odeslání „katarského prince“ do jeho vlasti musí rozhodnout soud, jemuž ministerstvo pak poslouží jako servis, by byly na místě, kdyby ministr rozhodl o vydání obžalovaného. Ve skutečnosti došlo k předání trestního řízení, v němž je po podání obžaloby svrchovaným pánem ministerstvo. O tom, že by ministerstvo potřebovalo k rozhodnutí o předání trestního řízení do ciziny souhlas soudu, §448 ani celá příslušná hlava trestního řádu nic neříkájí.

K vyvolání zmatku a konfliktní situace přispěla okolnost, že v r. 2004 proběhla rozsáhlá novelizace trestního řádu, týkající se právě mezinárodně právních stránek trestního řízení. Případy, jako tento, jsou obecně velmi vzácné a od novelizace trestního řádu se dosud soudy podobnou věcí nezabývaly. Nelze se tedy při jejím posuzování opřít o precedens. Přitom právníci zvučných jmen na obou stranách sporu se zatím nesjednotili na závazném právním posouzení věci, natož aby vznikl judikát, jímž by se bylo možno řídit. S určitostí víme, že jedna z válčících stran – tedy ministerstvo na straně jedné a nejvyšší státní zástupkyně a Obvodní soud pro Prahu 2 na straně druhé – posoudila věc nesprávně. Pravdy se ale lze dobrat pouze prostudováním ministerského spisu a odbornou diskusí. Jde o nesoulad v právních názorech, podezření ze zneužívání pravomoci veřejného činitele proti ministrovi spravedlnosti je přinejmenším předčasné. A vyslovení takového podezření nejvyšší státní zástupkyní před novináři a přes televizní obrazovku je nehoráznost, plně ospravedlňující její odvolání z úřadu. Když paní nejvyšší státní zástupkyně v kauze Kořístka posílala vzkazy přes obrazovku nižším státním zástupcům, bylo to trapné, ale dalo se na to zapomenout, protože útočila na své – byť nepřímé – podřízené. Ministr je ale šéfem resortu, jehož podřízenou složkou je také Nejvyšší státní zastupitelství ČR. Znevažovat ministra spravedlnosti jeho kriminalizací byl špatný nápad. Také používání policistů jako „pošťáků“, přenášejících listiny z ministerstva na blízké státní zastupitelství je nákladná záležitost, kterou lze právem považovat za zneužití policie k účelu, pro který nebyla zřízena.

Zdá se, že zneužívání policie a dalších nástrojů trestního řízení proti osobám s politickým vlivem nebo k nejasným účelům se stává módou. Zpráv o takových případech přibývá. Připomeňme si: vrtulníkový únos pánů Dalíka a Večerka do Ostravy, provalení informací o Grossově policejním týmu „Mlýn“ a navazující neochota státního zastupitelství nechat prověřit doručené trestní oznámení proti ex-premiérovi právě kvůli zřízení týmu „Mlýn“, s velkým předstihem v médiích oznámené trestní stíhání bývalého ministra Vladimíra Mlynáře, vyšetřování pí. Renáty Kalouskové kvůli financování pořízení bytu, nakonec útok na ministra spravedlnosti. Za daného způsobu nakládání policií a dalšími orgány činnými v trestním řízení si nemůže být jist svým bezpečím nikdo z nás: nepřekvapilo by mne, kdyby policejní jednotka jednou dorazila na Hrad, až prezident udělí milost někomu, kdo se nelíbí orgánům činným v trestním řízení. I v tomto případě dojde k odnětí obžalovaného či odsouzeného jeho příslušnému soudci a vkročení moci výkonné do hájemství moci soudní, čili vznikne obdobná situace jaká je nyní v kauze „katarského prince“. Výše uvedené případy naznačující, že řízení činnosti orgánů činných v trestním řízení je zpolitizováno, takže zmíněné zásahy byly uskutečněny účelově, s cílem nátlaku na postižené. Je tak ohrožena beztak nevalná stabilita našeho právního řádu a politických poměrů.

Další vývoj kauzy „katarského prince“ bude sice zajímavý a jeho výsledek nelze předjímat. Vyvíjet se jistě bude také vzájemný vztah ministra spravedlnosti a nejvyšší státní zástupkyně. Nedovedu si představit, že po pokusu Mgr. Marie Benešové o kriminalizaci ministra spravedlnosti by mohla být možná její další spolupráce s ním. Situaci v resortu by jistě prospělo, kdyby jeden z nich odešel. Snad by v té souvislosti mohla být zlomena moc předlistopadových rozsévačů strachu – komunistických prokurátorů – v soustavě státních zastupitelství. Nejvyšší státní zástupkyně se bude hájit tvrzením, že je její povinností stíhat každý trestný čin, o němž se doví. Přesnější by bylo, kdyby se hlásila k povinnosti nechat prošetřit každé podezření. Lze jí ale dokázat, že tak v celé řadě jiných případů nečiní; musela by např. vysvětlit, proč poslala policii pro možné důkazy proti ministrovi Němcovi, ale neposlala ji na ministerstvo vnitra pro možné důkazy proti Stanislavu Grossovi v kauze „Mlýn“. Mimo to by měla vysvětlit, proč volila tak drastický postup s použitím policie, když vyhodnocení trestněprávní stránky rozhodování ministra Němce bylo možno uskutečnit v prvém kroku prostudováním ministerského spisu ke kauze „katarský princ“, k jehož obstarání nebyl nutný policejní zákrok. A konečně by měla vysvětlit, který ďábel jí našeptal, aby o svém podivném záměru předem informovala celý národ. Záleželo jí hodně na oslabení ministrova postavení v situaci, kdy se mělo začít rozhodovat o složení nové vlády? Či jsou snad pravdivé kolující neověřené zprávy, podle nichž se z její strany jednalo o preventivní útok, jímž chtěla předejít uskutečnění údajného ministrova záměru na její odvolání z úřadu?

Martin Stín, Praha
Psáno jako 55. sloupek pro Politikon


Další články tohoto autora:
Martin Stín

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku