Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 2.5.2005
Svátek má Zikmund




  Výběr z vydání
 >EVROPA: ČR v EU - rok manželství po delší známosti
 >SVĚT: Výstřely i dnes mění svět
 >EVROPA: Útok na Ústavu EU zleva (1.)
 >EKOLOGIE: Tvůrce zákona na podporu OZE na sebe prozradil fatální diletantství
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Pálení čarodějnic
 >GLOSA: Jan Bohumír Francovka Kato
 >EVROPA: V případě fancouzského "ne" se ratifikace nezastaví
 >MIMOCHODEM: V pasti
 >PSÍ PŘÍHODY: Statečnost zůstala doma
 >POČÍTAČE: Apple útočí pomocí nového kvalitního operačního systému
 >POLITIKA: Atentát na ministra a vládní koalici
 >MEJLEM: Otevřený dopis pražskému primátorovi MUDr. Pavlu Bémovi
 >ÚVAHA: Občan a bída politiky
 >TISKOVÁ ZPRÁVA: Internetový Památník čs. legií „Čestná vzpomínka“
 >PENÍZE.CZ: Jak funguje investiční životní pojištění III.

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Kronika dne  
 
2.5. Přehmaty a přešlapy ministra Němce
(eff)

Spor mezi ministerstvem spravedlnosti, konkrétně ministrem Pavlem Němcem a státním zastupitelstvím, konkrétně nejvyšší státní zástupkyní Marií Benešovou, začíná připomínat film Válka Roseových. Vše začalo více méně slušně a zdvořile, ale slušnost a zdvořilost je už nějakou dobu rozdupána v blátě a události směřují k vyvrcholení. Zatím ještě spolu Němec a Benešová nevisí na lustru a nekopají do sebe a nemlátí se pěstmi, daleko od toho nejsou.

Hlavní příčiny jsou, jak známo, dvě. Jedna je, chceme věřit, důsledek běžného šlendriánu a teď jde o to, která strana se ho dopustila. Donedávna ministr informatiky Vladimír Mlynář čelí trestnímu popotahování a zpráva o tom prosákla na veřejnost ještě dřív, než se to sám Mlynář dozvěděl úřední cestou. Spor jde o to, která strana vše vyžvanila, zda ministerstvo nebo státní zastupitelství. Pravdu se nedozvíme nikdy, sporné strany krmí veřejnost nejapnostmi o tom, kdo měl nebo neměl telefonní číslo toho či onoho a vše to připomíná výmluvy školáka, že si zapomněl natáhnout budík.

Jiného stupně vážnosti dosahuje druhá příčina sporu.

Princ za mřížemi

Loni v září policie zatkla člena katarské královské rodiny kvůli pohlavnímu zneužívání školaček mezi dvanácti až patnácti lety. Princ Hámid Sání se dostal do vazby z důvodů snadno pochopitelných, že by mohl utéci domů, nebo ovlivňovat svědky a pokud by měl dost pevné nervy, že by mohl pokračovat v tom, co dělal dosud.

Katarská strana se pochopitelně od té doby snaží dostat obviněného zpátky domů. To dělá každý stát. Dělá to i Česká republika, když se některý její občan ocitne v cizině za mřížemi. Katar ale postupoval metodami poněkud nestandardními. Žádost o vydání nesplňovala všechny náležitosti a dokonce budila podezření, že je falešná. Navíc se objevilo podezření, že pod tlakem se ocitla i policie a že policistům byly nabízeny úplatky v řádu miliónu dolarů.

Za této situace to byl akt krajně pochybný, když ministr spravedlnosti Pavel Němec rozhodl, že Sání bude vydán do Kataru. Ministerstvo vysvětloval svůj krok tak, že Sáního vyšetřování komplikuje vztah mezi oběma zeměmi (bodejď by nekomplikovalo, taková věc vždycky komplikuje vztahy) a že se stává součástí agendy a navíc, že v Kataru bude stíhání pokračovat a že kdyby náhodou nějaký Čech padl v Kataru do maléru, bude vydán bez problémů do vlasti.

To, že je tato argumentace pochopitelná, neznamená, že je správná.

Zájem republiky

Jeden z pilířů civilizované společnosti stojí na oddělení pravomoci moci výkonné a moci soudní. Spravedlnost je slepá a té nesmí nic být do nějakých problémů s Katarem a Českou republikou. Ministr Němec ale dal najevo až slepé nepochopení tohoto principu, když veřejně prohlásil v této souvislosti, že veškeré jeho rozhodování je vázáno na to, zdali je prospěšné pro Českou republiku.

Pro Českou republiku jsou jistě prospěšné dobré vztahy s Katarem, ale mnohem prospěšnější je pro Českou republiku dodržení zásad fungování demokratické společnosti, a mezi ty základní patří oddělení výkonné moci a soudnictví. Pro Českou republiku je prospěšné a nutné, aby vztahy mezi ministerstvem spravedlnosti a nezávislých soudnictvím byly dělné a harmonické. Motivy, jež vedly Němce k jeho rozhodnutí jsou vcelku rozumné. Ovšem to je asi to jediné dobré, co se o průběhu procedury dá říct.

Ministr si zavázal oči šátkem, když šlápl sloní nohou do porcelánu. Pustil ze řetězu svého tiskového mluvčího Petra Dimuna a ten začal vyhrožovat soudkyni Křikavové kárnou žalobou. Pozoruhodně volnou rukou disponuje i šéf kanceláře ministra spravedlnosti Pavel Škvára. Ovšem co je nepochopitelné je to, že včas nerozpoznal nebezpečí, jaké z této kauzy hrozí a došel tak daleko, že začal vyhrožovat odvoláním i Marie Benešové.

Čímž ovšem své sloní přešlapy přehnal, protože takto vysoce postaveného funkcionář může odvolat jenom vláda a Jiří Paroubek má sotva zájem na tom, aby spadl do takového bláta v prvních dnech fungování jeho týmu.

Paralela s Grossovou aférou je nabíledni. Ta měla také své věcné stránky, ovšem co bylo podstatné, to byla slepota, nevyzrálost a dokonce v některých momentech nedostatek inteligence, přinejmenším sociální inteligence, z Grossovy strany. Totéž se dá říct o Němcově počínání. Z hlediska práva je jeho jednání sporné, z hlediska dopadu na veřejnost zdrcující. Někdo bude muset jít z kola ven, jako šel nakonec Gross. Je to nutné i poté, co se do věci vložila předsedkyně ústavněprávního výboru sněmovny Vlasta Parkanová, sama s minulostí úspěšné ministryně spravedlnosti. Němec se zachoval a chová tak, že jsou důvodné pochybnosti o tom, zdali je mužem na svém místě. Snad to nebude Paroubkovi trvat tři měsíce, než na to přijde taky.
Aston


Další články tohoto autora:
(eff)

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku