Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 5.5.2005
Svátek má Klaudie




  Výběr z vydání
 >EVROPA: Pájejte bez olova!
 >TEROR: Knižní trh v nových podmínkách
 >POLEMIKA: Opatrně s Marií Benešovou
 >PRÁVO: "Genocida" minoritních akcionářů v poslanecké sněmovně
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Dotační nářek
 >Z MÉHO PODKROVÍ: Návod k použití rozvedeného muže II.
 >KNIHA: O putování a bitvách od Normandie po Berlín
 >SVĚT: Keith Idema, takový nižší chlap
 >PSÍ PŘÍHODY: Co si povídal Bart s Iris
 >K OSVOBOZENÍ: Chvála jara
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Tenkrát na Pražačce
 >NÁZOR: Jonášová, Klaus a zákon o OZE
 >ZÁBAVA: Laura Bush je opravdu upovídaná
 >PENÍZE.CZ: Jak funguje investiční životní pojištění IV.
 >EKONOMIKA: Fed zvýšil sazby

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Bartovy příhody  
 
5.5. PSÍ PŘÍHODY: Co si povídal Bart s Iris
Ondřej Neff

Bart s Iris si rozumějí a určitě si povídají. Jeden takový rozhovor by mohl vypadat takto následovně.

Iris: Jak jsi prožil noc, Barte? Bylo to hrozné. Ta bouřka, já ji cítila už zvečera a byla jsem neklidná a skoro jsem ani nesežrala večeři a pořád jsem myslela na to, že se ta bouřka blíží a hledá mě, ale říkala jsem si, třeba mě nenajde, bydlíme ve velkém městě a je to těžké, najít jednoho malého psa ve velkém městě. ovšem naproti tomu, jsem bílá a ta moje bílá srst ve tmě září a bouřka mě najde snadněji, než by našla tebe, tohle mi táhlo hlavou a pak jsem usnula, ale jen napůl, zdálo se mi o zlomyslných zajících, skákali na mě a smáli se mi a já nemohla utíkat a pak mě probudil hrom, běžela jsem a vytáhla jsem paní z postele a prosila ji, aby bouřku odehnala a ona se k tomu vůbec neměla a honila mě na pelech, to je hrozné, Barte, takové necitelnost, přece právě v pelechu mě bouřka najde nejsnadněji, v pelechu jsem pořád, to každý ví, kde mě hledat v noci, to dá rozum, ale paní to nechtěla pochopit, já ji prosila, aby mi dovolila se schovat u ní pod postelí, to by bouřku oklamalo, podívala by se a viděla by paní v posteli a nenapadlo by ji, že jsem pod ní schovaná já a bouřka by odtáhla s nepořízenou, jenže na to paní nepřistoupila a vyhnala mě a já se musela schovat v kuchyni pod stolem a to celkem šlo, ale ten strach byl hrozný, jak ta bouřka chodila a svítila si, ona má svítilny, takové pruty světla a je vždycky rána, já se celá třásla, v noci jsem nezamhouřila oči, po celou tu dobu, co ta bouřka chodila kolem a práskala vlevo vpravo, jak byla zuřivá, že jsem pod tím stolem, kam bouřka nemůže. A co ty, Barte? Co ty jsi dělal, když přišla bouřka?
Bart: Jaká bouřka?


Další články tohoto autora:
Ondřej Neff

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku