Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 5.5.2005
Svátek má Klaudie




  Výběr z vydání
 >EVROPA: Pájejte bez olova!
 >TEROR: Knižní trh v nových podmínkách
 >POLEMIKA: Opatrně s Marií Benešovou
 >PRÁVO: "Genocida" minoritních akcionářů v poslanecké sněmovně
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Dotační nářek
 >Z MÉHO PODKROVÍ: Návod k použití rozvedeného muže II.
 >KNIHA: O putování a bitvách od Normandie po Berlín
 >SVĚT: Keith Idema, takový nižší chlap
 >PSÍ PŘÍHODY: Co si povídal Bart s Iris
 >K OSVOBOZENÍ: Chvála jara
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Tenkrát na Pražačce
 >NÁZOR: Jonášová, Klaus a zákon o OZE
 >ZÁBAVA: Laura Bush je opravdu upovídaná
 >PENÍZE.CZ: Jak funguje investiční životní pojištění IV.
 >EKONOMIKA: Fed zvýšil sazby

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Právo  
 
5.5. SVĚT: Keith Idema, takový nižší chlap
Veronika Valdová

Pro ty, kdo případ Jonathona „Jacka“ Keitha Idemy znají, mohu říci tolik, že mu byl nedávno Vrchním soudem v Kábulu snížen trest z 10 na 5 let a při té příležitosti byl přesunut do věznice s mírnějším režimem.

Pro všechny ostatní je určen následující příběh. Od jara 2003 je bývalý Green Beret, seržant Jonathon Keith Idema držen ve vládní věznici v Kábulu, kde byl obviněn z toho, že si vytvořil svou vlastní armádu, s níž zatýkal nevinné Afghánce, zadržoval je v privátní věznici a tam je ku vlastní potěše taktéž mučil. Takto je znám Keith Idema z telebeden jako je al-Jazeera a CNN (Communist News Network). Příběh Keitha Idemy začal v roce 1991 po rozpadu SSSR.

Litva byla připojena k Sovětskému svazu v roce 1940 a málo se v našich končinách ví, že obyvatelstvo si tuto anexi nenechalo líbit. Ještě v 50. letech se v Litvě intenzivně bojovalo. Stalin musel provést částečnou genocidu původního obyvatelstva, aby kousek území mohl připojit k Sovětskému svazu (Zločin genocidy – Jan Beneš). Archivář KGB Alexandr Mitrochin po rozpadu SSSR k útěku zvolil cestu přes Baltské země, aby svůj archiv mohl nabídnout v Británii (kde materiál považovali za falsum) a poté za oceánem, kde už jej za falsum nepovažovali a dokonce s jeho pomocí dostali za mříže řadu sovětských agentů. Část informací z archivu je přístupná i veřejnosti (A.Mitrochin – Ch.Andrew: Neznámé špionážní operace KGB). Protikomunistická odnož KGB v Litvě byla v roce 1991 zvolena jako místo, odkud bylo možno se leccos o práci ruských tajných služeb naučit. Sbor pro speciální operace (Special Forces) vyslal do Litvy seržanta Keitha Idemu. Jack se naučil litevsky velmi rychle, v té době měl státní zkoušky z 24 jazyků. S Litevci se Jack rychle spřátelil a začal posílat velmi podstatné informace o aktuálních bezpečnostních hrozbách pro USA. Popisoval, jak se jaderné zbraně dostávají ve velkém do rukou mezinárodních teroristických skupin (článek BBC – Skladiště na Ukrajině). Idema v Pentagonu popsal kufříkovou atomovou bombu a taktické atomové zbraně, z nichž každá je schopna zničit 40 bloků budov, pokud je odpálena ve městě. Ti, kdo dříve sklady hlídali, po rozpadu SSSR seděli náhle na neuvěřitelném, nikým nekontrolovaném, bohatství a neváhali je rozprodat komukoliv, kdo projevil zájem. Tato zpráva se objevila i pořadu „60 minutes“ na CBS, kde ovšem Idema nebyl uveden jako zdroj.

V Pentagonu seržanta Idemu nezapomněli pochválit za skvělou práci. „My jsme FBI a CIA. Předej nám své zdroje a my v tvé práci budeme pokračovat.“ Což Idema udělat nemohl a také neudělal – neboť od svých zdrojů věděl, že FBI i CIA jsou doslova prošpikovány agenty KGB. Podmínkou jejich spolupráce bylo, že se Idema nebude za žádných okolností dělit o informace o zdrojích s těmito institucemi – komunikoval pouze s ministerstvem obrany a prezidentskou kanceláří. Idema byl obviněn z podvodu spáchaného pomocí elektronické komunikace a zavřen do federální věznice. Odmítal jakoukoliv vinu a připomínal, že za vyzrazení zdrojů mu bylo slíbeno mírné zacházení a rychlé propuštění. Idema strávil hodně času v samovazbě, dozorci ho jeden po druhém trestali za komunikaci s médii.

Podobnost případu Keitha Idemy s případem Vladimíra Hučína je čistě náhodná. Především od Hučína vyžaduje informaci o zdrojích BIS a také státní zástupkyně JUDr. Staňková a nikoliv FBI a CIA. Taktéž je Hučín obviněn ze sedmi trestných činů a nikoliv jen jednoho, na čemž je dobře vidět, že JUDr. Richterová svou práci odvedla pečlivěji. Společný jmenovatel obou kauz je pouze a jedině metodika a lidé pocházející z jednoho hnízda – KGB. Člověk, který připravil uvěznění Keitha Idemy byl jistý Earl Pitts, agent FBI a taktéž KGB, jak bylo odvysíláno ve zprávách, kde jej již jako odsouzeného odváděli v poutech do vězení. „Narozdíl“ od Idemy, jehož obžalobu zpracoval agent KGB Pitts, byla obžaloba Vladimíra Hučína v 80.letech připravena Antonínem Mikešem, agentem StB s kontakty na KGB. Reportáž o odsouzení Pittse byla odvysílána v době, kdy Keith Idema ještě stále seděl ve federální věznici. Robert Hansson (FBI) a Aldridge Aimes (CIA) byli v té době také usvědčeni ze spolupráce se SSSR. Ukázalo se tedy, že upozornění litevské KGB bylo naprosto na místě. Idema byl nakonec díky těmto okolnostem před nezávislým americkým soudem po čtyřech letech osvobozen. Zde také podobnost obou příběhů končí, protože Hučín se na rozdíl od Idemy nemá možnost bránit před nezávislým soudem. Byla-li loajalita ke KSČ podmínkou pro práci soudce, nelze předpokládat, že při zachované kontinuitě právních norem a ve stejném personálním obsazení dojde v dohledné době k podstatnému posunu ve výkonu soudní moci. Obzvláště tehdy, jsou-li soudci jmenováni na doživotí na základě úvahy jediného člověka a jejich odvolání nevykazuje dostatečnou závislost na kvalitě jejich práce. Působení Keitha Idemy v Litevské KGB, jeho uvěznění, soudní proces a propuštění bylo zdokumentováno ve filmu Any lesser man. Ministryně spravedlnosti Clintonova kabinetu byla o kauze Keitha Idemy dlohodobě velmi dobře informována, mimo jiné díky sérii dopisů a petic. Idema byl propuštěn na svobodu v 8:00 ráno po odvysílání dokumentu 60 minutes se zdůvodněním, že o této kauze ministryně nebyla informována.

Po událostech 11.září odjel Keith Idema jako průzkumník Zelených Baretů do Afghánistánu a tam se připojil k jednotkám NATO, s nimiž postupoval od severního konce Kábulu do Kandaháru. Historky o Keithovi obletěly svět – se svým kursem první pomoci u Special Forces a minimálním medicínským vybavením v afghánských vesnicích velmi úspěšně nahrazoval lékaře. Jednu neděli v rozhlasovém pořadu s Barry Farber Keith popisoval své úspěchy v pronásledování teroristů. Druhou neděli na něj FBI vydala zatykač a vyvěsila plakáty s fotografií Idemy a s nápisem „Ozbrojený a nebezpečný!“ Během dalšího týdne byl Idema ve vazbě, kde mu hrozilo přes 20 let vězení za provozování soukromé armády, věznice a mučírny. Do médií se dostaly strašlivé zprávy o vězních věšených hlavou dolů a zkrvavených ručnících, které měly dokazovat bití vězňů. Idemu obhajuje Američan John Tiffany, který tvrdí, že má důkazy o tom, že obě vlády lžou a potřebují Idemu pouze na delší dobu uklidit, a že na štvanici se významně podílejí také mnozí novináři, kteří nedostatečně ověřují informace z oficiálních zdrojů.

Bývalý Zelený baret seržant Jonathon Keith Idema, který před více než deseti lety jako první varoval Pentagon před ruskou mafií rozprodávající kufříkové nukleární pumy teroristickým separatistickým skupinám, v současné době strádá v afghánské věznici společně s členy svého nezávislého protiteroristického komanda. Idema tvrdil, že překazil velký bombový útok al-Kajdy, o němž FBI věděla půl roku dopředu – během něhož ovšem nepodnikla vůbec žádná opatření. Z čehož vyplývá, jak životně důležité je nemít ve vysokých funkcích ve státní správě lidi s kontakty na cizí, obzvláště pak ruské, tajné služby. Jejichž kontinuitu se sovětskými demokrat Putin opakovaně potvrdil a jejichž metody by měly být v místních zeměpisných šířkách dobře známy.


Dokument CBS 60 minutes - Garry Czurka: „Any Lesser Man“
Jan Beneš: „Zločin genocidy“, „Dějiny VKS(b)“
Ann Coulter: „Slander“, „Treason“ a „How to talk to a liberal if you must“
Alexandr Mitrochin, Christopher Andrew: „Neznámé špionážní operace KGB“
Přemek Vachalovský, John Bok: „Kato, příběh opravdového člověka“




Další články tohoto autora:
Veronika Valdová

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku