Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 6.5.2005
Svátek má Radoslav




  Výběr z vydání
 >VÍKENDOVINY: Ať žije TV a pracující inteligence!
 >SPOLEČNOST: Vepřín, koncentráky a falešná morálka
 >MÉDIA: Tomáš Feřtek – novinář, nebo aktivista?
 >POLEMIKA: Proč Jahn?
 >PSÍ PŘÍHODY: Pro dobrotu na žebrotu
 >PENÍZE: Rovná daň je výhodná pro důchodce
 >SPOLEČNOST: Otevřený dopis ministru obrany ČR, vládě ČR a Parlamentu ČR
 >POLITIKA: Bláznivá hra na moc
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Přehlídka na Letné
 >SPOLEČNOST: Čeští zelení a marihuana
 >INTERNET: Elektronický podpis nalomen kolizí haše
 >POVÍDKA: Pálení čarodějnic
 >POEZIE: Nikoho nezabije!
 >AUTOMOBILY: Pozvánka do Roztok
 >PENÍZE.CZ: Dobrý obchodník musí umět ovládat své ztráty

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Bartovy příhody  
 
6.5. PSÍ PŘÍHODY: Pro dobrotu na žebrotu
Ondřej Neff

Včera jsem tu psal o dvojím náhledu na bouřku, o náhledu jak vnímá bouřku Iris a jak o bouřce nic neví Bart. Bart o ní nic neví, protože to není velký černý chlupatý pes a nejde kousnout, takže ho nezajímá. Pro Iris je to po rachejtlích to nejhorší, co zplodilo samo peklo.
Včera večer mi Ljuba povídá: "Tak jsem vyvrhel, kvůli tobě."
Podivil jsem se. A ono na tom něco je. Bylo to kvůli mé interpretaci příhody s bouřkou!
Plná pravda byla taková, že Ljuba sice nedovolila Irdě zalézt pod postel, a že ji vyvlekla z ložnice, jenže šla s nído vedlejšího pokoje, kde obvykle spí Andulka a Andulka je teď na školní výměně v Německu a Ljuba uprostřed noci stlala postel a vlezla si do Andulčiny postele a chlácholila Iris a - dá se říct - půlku noci ji držela za ruku, aby se nebála.
Což jsem samozřejmě nezaznamenal, protože jsem chrněl jako dub.
Vše zapomenuto, přinejmenším Iris už na bouřku zapomněla. Včera večer jsme uklízeli zahradu a sekali trávu a celá procedura trvala dvě hodiny a Iris někde našla tenisák a po celou tu dobu chodila a my museli na střídačku metat ten tenisák. Když s tím začala, uklidňoval jsem Ljubu, že podle literatury psa přestává házení brzy bavit, vydrží to tak desetkrát.
Po hodině se Ljuba ptala:
"Říkal jsi, že ho to přestane bavit? Kolik jsi říkal? Deset tisíckrát?"
Ano, tak nějak. Literatura se musí poopravit.


Další články tohoto autora:
Ondřej Neff

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku