Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 12.5.2005
Svátek má Pankrác




  Výběr z vydání
 >EVROPA: Masivní státní propaganda za kladný výsledek referenda
 >SVĚT: Vyvolávání a přesazování minulosti
 >GLOSA: Straně věřte, soudruzi!
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Primově pyšná Buzková
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Mám doma Podgerovou
 >ÚVAHA: Břicho státní správy
 >PRAHA: Odpudivé obrázky nebo umění?
 >Z MÉHO PODKROVÍ: Návod k použití rozvedeného muže IV.
 >PSÍ PŘÍHODY: Totální zámotek
 >HISTORIE: Nezapomeňme na zločiny holokaustu
 >ZÁBAVA: Tajemná Květuše
 >CHTIP: Tři dny v nové Evropské unii
 >ŠKOLSTVÍ: Nebožky "vošky" III
 >PENÍZE.CZ: Privatizace penzistům nepomůže, tvrdí Stiglitz
 >EKONOMIKA: Akciové trhy pookřály

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Zábava  
 
12.5. Z MÉHO PODKROVÍ: Návod k použití rozvedeného muže IV.
Albert Salický

O tom, jak Česko hledalo SuperStar.

Autor se nedokázal vyhnout tomuto televiznímu hitu, zde je jeho objevný přístup k věci:

„... Ale i Lenka se mění. Usazuje se. Už dříve Zikmunda zaráželo, že byla například schopná poslouchat českou pop music, od skupiny Lucie, se zpěvákem, který vnesl do popu revoluci náhradou zpěvu mečením, až po jejich nejúspěšnějšího následníka, toho děsného intelektuála s modelkami v tramvajích a neuvěřitelnými kufry PLNÝCH něhy. Sledovala dokonce s nadšením, jak Česko hledá SuperStar. Díval se s ní na několik dílů, bavil se a dokonce investoval peníze do několika roamingových esemesek, aby svoji favoritku podržel. (Samozřejmě Šárku, co jiného lze od Zikmunda očekávat.)

Přitom by bylo tak snadné vyhrát! Jen je třeba otevřít oči (a uši). Pochopit, že na rozdíl od brambor a konopí, které v české kotlině zdomácněly, rock a pop zde nikdy kořeny nezapustí. Ani na Moravě. Zatímco ovšem moravští rockeři i klasičtí hudebníci byli po svém zběhnutí k lidovce díky slováckým motivům přece jen občas poslouchatelní, Čechy se nikdy nevymanily z nadvlády primitivního bum-ca-ca.

Dechovka se vrátila zadními dvířky do Semaforu (Babeta), k Vodňanskému a Skoumalovi (Staré Holešovice), propadli jí kromě Matušky i Gott, Zagorová a Neckář (Už koníček pádí, Přijela pouť, Bludička Julie, Můj brácha má prima bráchu), neodolali ani údajně doživotní dixielandista Mládek a samozvaný ostrý hoch Landa stejně jako pseudorocková Lucie (skoro všechno, včetně Medvídka).

Kdysi slibný textař Zdeněk Svěrák se oddal dechovce úplně a spojil se za tím účelem s králem televizní nudy, nejhorším bavičem historie, Jaroslavem Uhlířem.

A tak zatím odolává pouze někdejší dětská hvězda Darinka, ta si však popularitu zajistila především díky svému plastickému chirurgovi, tvůrci zatím nejúchvatnější kompozice na téma silikon. Jejím starším kolegyním však už nepomáhá ani chirurgie, ani svatby pojednané jako mediální skandál. Ostatně vzrůstající podíl kabelové televize konečně mnohým posluchačům ukázal, že existuje i jiná než česká pop music. Snad to do budoucna poněkud omezí úspěšnost nestydatých plagiátů Michala Davida i příslušných interpretů.

Tím ovšem není řečeno, že by Michal David plagiáty vynalezl nebo že je plagiátor jediný. I když udělat ze Strong Enough (zpívala to Cher) Dlouhou noc a podepsat se vlastním jménem je i ve zdejších zeměpisných šířkách špičkový výkon. Ona ale i světová tvorba občas úspěšně využije osvědčený motiv z nejlepších tradic české lidovky. Absolutní slávy dosáhla především známá dechovka Až budou trumpety (překrásně zpívat), na jejímž motivu je postaven nejen hit Rivers of Babylon od Boney M, ale i vstupní melodie díla The Wall od Pink Floyd. A klasická oldie ze zlatých dob big-beatu, Everlasting Love kapely Love Affair, začíná dokonce motivem moravské lidové písně Co se to šupoce za tú stodolú. Příklady však najdeme i v zahraničí. Americká lidovka One Meatball, importovaná V + W jako Půl párku a známá v podání Jiřího Suchého, dala vzniknout úvodní skladbě na první desce kapely Black Sabbath.

Jiná cesta, kterou se vrátila dechovka zadními vrátky na výsluní populární hudby, byla už před mnoha lety vlna country music. Pod maskou zvuku banja dostal posluchač zpět své polky a valčíky, tentokrát dokonce v podání mnohem sympatičtějších interpretů, než tomu bylo na Vlachovce. Pokud si někdo myslí, že je to za vlasy přitažené, může si snadno představit třeba Strouhalovu dechovou sedmu nebo Muziku bez kapelníka hrající Rovnou, jó tady rovnou. Dechovka is back a typické tleskání na první dobu, kterému se Zikmundova generace dětí swingařů v Ein Kessel Buntes posmívala, se stalo nakonec i českým standardem. A tak zůstala dechovkou nedotčena pouze státní hymna, zejména po rozpadu federace a následném odstřižení kvapíku o blýskání.

Existuje přece něco jako hudební gramotnost jedince i národa. Kdyby to některý adept SuperStar pochopil a vystřihl pěkně unyle Do lesíčka na čekanou, měl by nahrávací smlouvu v kapse! A to bez ohledu na porotu sestavenou z kandidátů na titul nejhorší účes roku. Zikmund byl, už jako cimrmanolog, nadšen tím, jak se tam dva pánští členové pokoušeli zaujmout diváka živým obrazem na téma Děd Vševěd před návštěvou Plaváčka a po ní, proti dámě však neměli ani tak žádnou šanci. Její účes byl zcela bez konkurence.

Nepochopitelné ovšem je, že v porotě neseděl František Janeček nebo Petr Hannig. Že by se přece jen časy změnily? Že by už samozvaný starmaker Hannig nedokázal být u všeho? Snad se mu bude v politické kariéře se Stranou zdravého rozumu dařit lépe. Jeho PR text na internetových stránkách tomu nasvědčuje (…fantastický novátor - spoluautor „Města Er“ a stylu Art rock…). Naprosto bezkonkurenční. Ostatně, způsob, jakým zničil „Město Er“ je vskutku nezapomenutelný. Sypat více soli do ran však není třeba...“

(Čímž končím s ukázkami ze svého Návodu k použití rozvedeného muže a příště napíšu zase něco žhavě aktuálního a rozporuplného, aby se komentátoři mohli vyřádit...)

Salzburg, květen 2005




Další články tohoto autora:
Albert Salický

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku