Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 9.5.2005
Svátek má Ctibor




  Výběr z vydání
 >SVĚT: Spravedlnost v indonéském stylu
 >PRÁVO: Vyvlastnění minoritních akcionářů
 >EVROPA: Útok na Ústavu EU zleva (2.)
 >NÁZOR: Tuneláři z Bystřice
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Pomoc! Pomoc! A pomoc stála zády
 >MIMOCHODEM: Mír v Lysolajích
 >FOTOREPORTÁŽ: Bitva o Český rozhlas
 >HISTORIE: 8.května 1945 zvítězily pouze Spojené státy a Stalin
 >PSÍ PŘÍHODY: Den začal šťastně
 >ÚVAHA: Zapadákov, zapadákov, Seattle
 >FEJETON: Drobečky
 >SPOLEČNOST: Pravda ve filozofii, u soudu a ve veřejném mínění
 >TISKOVÁ ZPRÁVA: Dvojí metr Policie ČR
 >TISKOVÁ ZPRÁVA: Genofondové sbírky Botanického ústavu AV ČR
 >PENÍZE.CZ: Potřební podnikatelé opět dosáhnou na přídavky

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Rodina a přátelé  
 
9.5. RODINA A PŘÁTELÉ: Pomoc! Pomoc! A pomoc stála zády
Ondřej Neff

Dnes vypíši, jak jsem málem spadl do spárů nemravné ženštiny. A začalo to tak jednoduše, cestou na Knižní veletrh. Na stánku Mladé fronty jsem tam v sobotu odpoledne podepisoval svou novou knížku Jules Verne a jeho svět. Ljuba po poledni cvičila ve Stromovce a domluvili jsme se, že na mě počká u viaduktu. Sám jsem jel k Výstavišti autem. Drobně, zato hustě pršelo. Vylezl jsem z auta, na rameni jsem měl fotoaparát a spěchal jsem pustou zapršenou ulicí. V dálce už jsem viděl Ljubu. Stála na rohu, mně zády, a telefonovala.
Najednou, kde se vzala, tu se vzala, ženština a začala do mě vandrovat. Nejdřív jsem nevěděl, o co jde, třeba se mě chce zeptat, kudy se jde na poštu, nebo tak něco. Jenže ona měla sluneční zrcadlové brýle (v dešti) a najednou si je sundala a měla obrečené oči a usmívala se a jestli bych s ní nešel domů ji utěšovat a že když mám ten foťák, že bychom spolu mohli nafotit porno.
Můjtytondo prokristapána!
Já na to neřekl nic, věren zásady žádný oční kontakt, žádný dialog a značně jsem prodloužil krok. Jenže ženština za mnou. Upíral jsem zrak na Ljubu. Doufal jsem, že se otočí, uvidí mě, já jí zamávám, ona mi zamává a ženština zmizí!
Neotočila se.
Doběhl jsem k Ljubě, aniž bych přišel o panický pel.
"Co jseš tak udejchanej?" divila se.
Obrátil jsem se. Jenže ulice byla už zase pustá, zapršená. Ženština zmizela, plakala teď někde jinde do svých zrcadlovek a za rohem čekala na utěšovatele, který jí skočí na její triky.


Další články tohoto autora:
Ondřej Neff

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku