Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 9.5.2005
Svátek má Ctibor




  Výběr z vydání
 >SVĚT: Spravedlnost v indonéském stylu
 >PRÁVO: Vyvlastnění minoritních akcionářů
 >EVROPA: Útok na Ústavu EU zleva (2.)
 >NÁZOR: Tuneláři z Bystřice
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Pomoc! Pomoc! A pomoc stála zády
 >MIMOCHODEM: Mír v Lysolajích
 >FOTOREPORTÁŽ: Bitva o Český rozhlas
 >HISTORIE: 8.května 1945 zvítězily pouze Spojené státy a Stalin
 >PSÍ PŘÍHODY: Den začal šťastně
 >ÚVAHA: Zapadákov, zapadákov, Seattle
 >FEJETON: Drobečky
 >SPOLEČNOST: Pravda ve filozofii, u soudu a ve veřejném mínění
 >TISKOVÁ ZPRÁVA: Dvojí metr Policie ČR
 >TISKOVÁ ZPRÁVA: Genofondové sbírky Botanického ústavu AV ČR
 >PENÍZE.CZ: Potřební podnikatelé opět dosáhnou na přídavky

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Právo  
 
9.5. SPOLEČNOST: Pravda ve filozofii, u soudu a ve veřejném mínění
Martin Stín

Biolog a filozof Stanislav Komárek vyslovil v článku „Pravda v malé říši“, uveřejněném v Lidových novinách dne 30. dubna 2005, povzbuzující myšlenku, že „pravda je oproti lži mnohem méně energeticky náročná, stojí sama sebou a nemusí se pracně podpírat. Základní minulorežimní lež o tom, jak se našim pracujícím vede nesrovnatelně lépe než na Západě, vyžadovala nákladnou údržbu... Paradoxně nejkratší nohy má ta lež, která byla účelově vymyšlena, protože její producenti se dříve nebo později dostanou do pozice zahanbených školáčků, přistižených na švestkách.“ Autorova úvaha se mi líbí a potěšilo by mě, kdyby skutečně platila. Je učenější formou hesla na naší prezidentské standartě „Pravda vítězí.“ Vyplývá z ní poučení, že se nevyplatí lhát, protože pravda stejně časem vyjde sama od sebe najevo a energie, vynaložená na obhajobu lži, tak přijde nakonec vniveč. Přehnáno ad absurdum platí, že proti lži není třeba příliš bojovat, protože zdroje energie jsou omezené, takže možnosti její údržby se stejně časem vyčerpají a pravda slavně zvítězí, sama od sebe, bez námahy.

Konfrontace autorovy téze s poznatky z trestního řízení v kauzách, v nichž proti sobě stojí tvrzení dvou stran, chybí další důkazy a nepřímých důkazů je poskrovnu, ve mně vyvolává pochybnost o její obecné platnosti. Pravda a Lež sice mají objektivní základ, ale význam Pravdy či Lži jim přiznáváme teprve tím, že je takto začneme vnímat. Energie na údržbu Pravdy či Lži, o které hovoří autor, je ve skutečnosti energie vynaložená na ovlivnění našeho vědomí, abychom určitý soubor údajů přijali buď jako Pravdu nebo jako Lež.

V trestním řízení, vyvolaném konfliktní situací dvou účastníků, kteří kromě své interpretace průběhu skutkového děje nemají při objasňování skutkového děje co nabídnout, oba hráči vystupují jako nositelé Pravdy, jimiž logicky nemohou oba být. Oba usilují o to, aby přesvědčili Rozhodčího, že jimi vyprávěný příběh je pravdivý. Nositel Lži předloží jednoduchý příběh, který zní pravděpodobně. Důkazy o neplatnosti neexistují. Stačí mu v dalším jednání skromně mlčet, neprozradit se. Jeho výkon bude energeticky nenáročný. Nositel Pravdy má rovněž jednoduchý, pravděpodobný příběh, ale na rozdíl od protivníka má zájem na jeho uznání za Pravdu. Bude tedy vynakládat energii na jeho podporu. Může se stát, že neuspěje, protože nenajde důkazy na podporu své Pravdy, prostě jen proto, že takové, které by byly dostupné lidem mimo příběh, objektivně neexistují. Vynaložil energii, ale Pravdu neobhájil. Rozhodčí musí dospět k víře v pravdivost jedné z předložených verzí, aby mohl rozhodnout. Uvěří-li v neplatnost Pravdy nevinného, odsouzeného čeká křížová cesta nápravy křivdy, vyžadující daleko více energie než prosazení Lži – křivého nařčení, na jehož základě byl odsouzen. Energetická bilance takové situace přímo odporuje autorově tézi.

Připomínám několikrát vyprávěný příběh dívky a jejího příležitostného nápadníka, který skončil jeho pobodáním a jejím následným odsouzením k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi let. Oba účastníci dramatu zmizeli z očí svědků ve chvíli, kdy společně opustili místnosti klubu a vyšli si do tmy „na vzduch.“ Když se znova objevili, mladík měl tři rány nožem, z nichž jedna jen zázrakem nebyla smrtelná, a vyděšená dívka utekla k sestře. Pobodaný mladík pak vyprávěl, že se s dívkou poklidně bavili a ona bez varování a bez příčiny ho napadla nožem. Dívka vyprávěla, že se ji nápadník pokusil brutálně znásilnit. Protože nad ní měl značnou fyzickou převahu, v zoufalství použila ke své obraně nože, aniž by přemýšlela nad možnými následky. Soud uvěřil v pravdivost verze pobodaného muže. Ani jeden z nich nemůže předložit objektivní důkaz pravdivosti svého tvrzení a nepřímé důkazy jsou sporné, umožňující ambivalentní výklad, což se projevilo i v tom, že dva nalézací soudy rozhodly o téže věci na základě stejné důkazní situace zcela protichůdně. Odsouzená žije již déle než rok v hrůze z nástupu trestu a vede různá řízení k zvrácení rozsudku. Do výdajů energie, kterou vynakládá na prosazení své Pravdy, je třeba započítat i sebevražedný pokus po obdržení příkazu k nástupu trestu, který přežila jen náhodou. Je-li její vyprávění pravdivé a podaří-li se jí její Pravdu obhájit, celkový energetický výdaj bude mnohonásobně vyšší než nepatrná námaha, kterou na údržbu své Lži musel použít útočník.

Také v ovlivňování veřejného mínění neplatí autorova téze bezvýhradně. Například v současném sporu mezi ministrem spravedlnosti na straně jedné, a nejvyšší státní zástupkyní a justicí na straně druhé o předání trestního stíhání katarského „prince“ do ciziny získali ministrovi odpůrci masovou podporu sdělovacích prostředků a politiků napříč politickým spektrem. Vynaložili neuvěřitelné množství energie na zakořenění jejich názoru ve společenském vědomí. Ministr má velmi omezený prostor pro veřejnou obhajobu svého stanoviska. Proniknout do „papírových“ novin či rozhlasu a televize s podporou jeho stanoviska je téměř nemožné. Lze je uplatnit na internetu, který ovšem zdaleka neoslovuje tak širokou část veřejnosti jako klasická média. I kdyby se podařilo přístup klasických médií zvrátit, vyžádá si to nějaký čas, během něhož názor ministrových odpůrců zakoření ve veřejném mínění tak hluboce, že jeho vykořenění si vyžádá mnohem více energie než jeho uvedení. Pokud by se náhodou ukázalo, že ministrova verze je Pravda, pak by bylo třeba připustit, že její prosazení bylo energeticky náročnější než předchozí prosazení Lži.

Autor by měl konfrontovat svou teorii s Goebbelsovým „stokrát opakovaná lež se stává pravdou“. Stonásobné opakování Lži si nemusí vyžádat tolik energie jako následně vyvolaná nutnost bránit Pravdu.




Další články tohoto autora:
Martin Stín

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku