Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 11.5.2005
Svátek má Svatava




  Výběr z vydání
 >EVROPA: Kdy "totéž" není totéž
 >POLITIKA: Parlamentní strany si hrají s ohněm!
 >EVROPA: Britští Zelení v letošních parlamentních volbách
 >DROGY: Mýty o kriminalizaci drog
 >CHTIP: Pokus o zápis do Guinessovy knihy rekordů
 >PENÍZE: Uzákoněné bezpráví
 >EKONOMIKA: Paroubkovy transakce se podobají skandálu v Londýně
 >GLOSA: Zbabělci?
 >POČÍTAČE: Tygře, tygře, žhavě žhneš...
 >ŠKOLSTVÍ: Nebožky "vošky" II
 >DOPRAVA: Na silnicích...
 >HISTORIE: Proč jsme zemí hrdinů deset minut po dvanácté?
 >PENÍZE.CZ: Chceme svým rodičům přispívat na důchod přímo?
 >SVĚT: Pár poznámek o terorismu
 >EVROPA: Klaus debatovat nechce

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Školství  
 
11.5. ŠKOLSTVÍ: Nebožky "vošky" II
Zdeněk Sadovský

Od 1.1.2005 platí nový školský zákon, zasahující oblast mateřských, základních, středních a vyšších odborných škol. V této, druhé části, jsem se zaměřil na další části školského zákona, která se dotýká vyšších odborných škol.

Problémem je skutečně neujasněnost koncepčního zatřídění vyšších odborných škol. Na jedné straně je zde snaha pro OECD i další evropské instituce vykazovat co nejvíce lidí v tzv. terciáru (tedy mezi vysokoškolsky vzdělanou populací), na straně druhé nechuť otevřít přílišné liberalizaci vysokoškolské instituce. V podstatě to vypadá, že s "voškami" máme stejný problém, jaký měl Jan Neruda se slamníkem. Z těchto a dalších rozporů a z neujasněnosti koncepce pak plynou jen a jen obtížně řešitelné problémy.

Málokdo u nás (o světě nemluvě) tuší, o co jde, objeví-li na vizitce "Jan Novák, DiS." Právě § 101 školského zákona říká, že označení absolventa vyšší odborné školy, které se uvádí za jménem, je "diplomovaný specialista" (zkráceně "DiS.").

Víme, že se značkuje dobytek, označují se výrobky, ale lidé ? Co to je označení absolventa ?

Právě zde vidíme typický příklad nesystémového zařazení absolventa vyšší odborné školy nejen ve školském systému České republiky, ale i v seznamu titulů a "značkování" !!!

Bylo by asi dobré zvážit, zda označení absolventa vyšší odborné školy (naprosto nedefinovaný a nedefinovatelný pojem - "označení) by nemělo být titulem a to rozhodně před jménem - za jménem se tradičně užívá vědeckých titulů - CSc., Dr., Ph.D. !!!

Typickým příkladem neschopnosti oprostit se od středoškolského způsobu myšlení je § 102, odst. 4:

"(4) Zkušební komise má stálé a další členy, předsedou je pedagogický pracovník z jiné vyšší odborné školy nebo vysoké školy. Stálými členy jsou předseda, místopředseda a vedoucí učitel studijní skupiny. Dalšími členy jsou učitel příslušného předmětu, přísedící, který vyučuje daný předmět, vedoucí absolventské práce a oponent. Členem zkušební komise může být jmenován také odborník z praxe. Předsedu komise jmenuje krajský úřad, ostatní členy komise ředitel školy. Ustanovení § 74 odst. 9 a 10 se použije obdobně."

Kdyby toto znění bylo nahrazeno textem:

"Zkušební komise je nejméně pětičlenná, předsedou je pedagogický pracovník z jiné vyšší odborné školy nebo vysoké školy nebo významný odborník z praxe nebo státní správy. Jejími členy jsou učitelé vyšší odborné školy, z jiných vyšších odborných škol, vysokých škol a významní odborníci z praxe, dále ad hoc vedoucí absolventské práce a oponent. Komisi jmenuje ředitel školy. Seznam předsedů komisí schvaluje na návrh ředitele krajský úřad. Ustanovení § 74 odst. 9 a 10 se použije obdobně.",

pak by nemohlo docházet k extrémům v praxi, které v některých školách nelze dodržet ani náhodou.

Současné znění kopíruje maturitní způsob realizace absolutoria. V případě, že je užito vysokoškolského způsobu, tedy vše současně (obhajoba, pak nastávají problémy a podle navrženého znění by musela být na jednoho každého studenta ustavena zvláštní komise a to alespoň desetičlenná, což je absurdní a nemůže to na psychiku studenta působit pozitivně. A běda, chce-li každý z komise říct alespoň dvě věty !!! Příklad na vyšší odborné škole, kde jsem šest let řediteloval:
Student A 1. předseda
2. místopředseda
3. vedoucí učitel studijní skupiny (bylo za socialismu, nemusí snad
vůbec být)
4. zkoušející z daní
5. přísedící z daní
6. zkoušející z práva
7. přísedící z práva
8. zkoušející z účetnictví
9. přísedící z účetnictví
10. vedoucí práce V1
11. oponent práce O1
12. odborník z praxe
Ovšem na studenta B musí být najmenována jiná komise, protože se liší nejméně vedoucí práce a oponent !!!
Při 60 studentech 60 komisí !!!

V § 102, odst. 5 se v textu na konci odstavce určuje, že termín reprobace určuje zkušební komise, nikoliv, jak by se dalo logicky očekávat, ředitel školy. Zkušební komise se rozejde, případně rozjede na svá původní pracoviště. V konkrétním případě je komisí třeba 9 celkem, ne u každé někdo vypadne, pro opakované absolutorium se stanoví jedna, max. dvě komise a dát to dohromady není pro ředitele žádná legrace.

Jedná se o neodůvodněný zásah do pravomoci ředitele a v praxi ten termín stejně určí ředitel pro všechny, kteří neuspěli, takže není jediný důvod, proč by to měla určovat komise.

Podobné je to i s § 102, odst. 6, kde se student může omluvit z účasti na absolutoriu předsedovi zkušební komise. Úvodní věta odst. 4 určuje, že předsedou komise je někdo "zvenku", což může být i někdo, kdo má pracoviště 200 km od místa školy, v níž vykonává funkci předsedy. Jak mu bude omluva doručena, co s ní potom udělá, jak bude informovat školu, v níž vykonával funkci předsedy ?

Při současném znění vzniknou v praxi závažné právní problémy s doručováním omluvy a další administrativou, které mohou vést až k soudnímu řízení.

Z vysokoškolského zákona č. 111/1998 Sb. byla zcela nekriticky a bez ohledu na praktické výsledky opsána ustanovení o akreditaci vyšších odborných škol. V § 106, odst. 1 se uvádí, že "Akreditace vzdělávacího programu se uděluje na dobu rovnající se nejvýše dvojnásobku délky vzdělávání v denní formě studia. Platnost akreditace lze i opakovaně prodloužit. Na řízení o prodloužení platnosti akreditace se přiměřeně vztahuje ustanovení § 105."

Na vysokých školách právě toto ustanovení činí značné problémy, z toho důvodu se právě v parlamentních výborech projednává návrh na změnu tak, aby akreditace mohla být udělena na dobu deseti let, protože jinak to znamená vysokou administrativní zátěž pro akreditační komisi, která pak v některých případech postupuje zcela formálně.

U "lepší střední školy" je vůbec systém akreditace velmi problematický. Vnáší do systému prvek nechtěné nejistoty, přičemž neupřesňuje (ostatně stejně jako u vysokých škol), jak se tato lhůta bude počítat, zda od udělení akreditace nebo od zahájení výuky, zda v posledním roce akreditace lze ještě přijímat studenty nebo zda se musí o reakreditaci žádat tak, aby "pokryla" celou dobu studia.

V praxi - akreditace bude udělena na dobu 3 let počínaje školním rokem 2005/2006, vyšší odborná škola je ze zákona tříletá.
2005/2006 1. ročník
2006/2007 1. ročník, 2. ročník
2007/2008 1. ročník, 2. ročník, 3. ročník
Co bude se studenty, kteří začali studovat v roce 2006 a 2007 ???, nebude-li akreditace prodloužena ???!!! Kdy, resp. dokdy musí škola o prodloužení požádat ?
Po zkušenostech s akreditacemi na vysokých školách bych se velmi přimlouval za změnu zákona na toto znění

(1) Akreditace vzdělávacího programu se uděluje na dobu neurčitou. Akreditační komise provede kontrolu plnění podmínek akreditace na každé škole nejpozději do 10 let od účinnosti tohoto zákona a dále v průběhu každých nejméně dalších deseti let od poslední kontroly a má právo doporučit ministerstvu v souladu s § 105 odst. 2, akreditaci
- potvrdit,
- pozastavit s určením podmínek,
- odebrat při neplnění podmínek jejího udělení.

Proč ?

Ředitelé škol by měli větší jistotu pro koncepční práci a mohli by se více věnovat zvyšování, event. udržování kvality výuky než připravovat složité papírové podklady pro akreditační a reakreditační proces.

Současná praxe je známá z působení Akreditační komise podle zák. č. 111/1998 Sb., o vysokých školách. Akreditace a následné reakreditace na vysokých školách podle současného zákona zabírají nejenom školám, ale také Akreditační komisi velký časový prostor a může se stát, že v řadě případů (ne u soukromých škol) se stává akreditace nebo reakreditace formálním aktem. Při udělení akreditace na dobu neurčitou s možností jejího odebrání se otevře Akreditační komisi daleko větší prostor pro kontrolu a zvyšování kvality její práce.

Tímto opatřením se rovněž sníží podstatně náklady na činnost Akreditační komise a zmenší se event. korupční prostor v našem "malém česku".

Ještě se zmiňme o radách školy, které jsou speciálně pro vyšší odborné školy povinné. Schopný manažer musí mít zpětnou vazbu, ovlivňující rozhodovací proces a signalizující problémy již nastalé nebo latentní. K tomu musí mít účinné prostředky, zpravidla stačí něco jako akademický senát nebo raději říkejme v prostředí vyšší odborné školy prostě senát. Povinná rada školy se zřejmě stane velmi formální záležitostí. Nebo taky někde ne, protože tato "rada" má řadu pravomocí, ale žádnou odpovědnost, což je vždycky špatně.

Poslední poznámka patří diplomům a vysvědčením. Poslední návrh vyhlášky MŠMT je pokusem, jak upevnit dosavadní monopol soukromé akciové společnosti s názvem SEVT. Vůbec nevnímá rozvoj informačních technologií a skutečnost, že lze vysvědčení jako celek tisknout na barevné laserové tiskárně na podklad s ochrannými prvky, který lze koupit u některé z autorizovaných tiskáren cenin jako čistý list. Má to v praxi celou řadu výhod, nemusíte se zpravidla trefovat do předepsaných (a zpravidla lehce ujetých) linek, byť i na to existuje software.

Speciálně pro vyšší odborné školy platí ještě prováděcí předpis, kterým je vyhl. MŠMT č. 10/2005 Sb., která úspěšně řeší problémy, které je schopen si každý ředitel vyřešit sám, samozřejmě pak neřeší věci podstatné a důležité.

Například § 3, odst. 1 současný text

Školní vyučování ve školním roce trvá 40 týdnů, z toho 32 týdnů trvá školní výuka, 6 týdnů je určeno pro samostatné studium a k získání hodnocení v řádném termínu a 2 týdny tvoří časová rezerva. Teoretická a praktická příprava v posledním období vzdělávacího programu trvá nejméně 14 týdnů.

Přesně stanovuje doby, ze zkušenosti se zdá, že délka zkouškového období by měla být úměrná počtu zkoušek, ten však ve vyhlášce není řešen vůbec. To v praxi znamená, že jedna škola bude mít tři zkoušky, jiná pět a možná i deset. Paušálně ale musí příprava trvat právě 3 týdny na semestr. Jsem přesvědčen, že zde opět by mělo být alespoň rozmezí, nejlépe pak úplně ponechat na řediteli školy v jeho odpovědnosti a tedy i pravomoci.

Nepochopitelným požadavkem, který byl převzat i z předchozí vyhlášky, je požadavek na 14 týdnů výuky před absolutoriem. Tento "semestr" by naopak měl být maximálně v délce 10 týdnů, aby se studenti mohli plně věnovat své absolventské práci a konzultacím. Představa o znění tohoto odstavce je takováto:

"(1) Školní vyučování ve školním roce trvá zpravidla 40 týdnů, z toho 30 týdnů trvá školní výuka, 8 týdnů je určeno pro samostatné studium a k získání hodnocení v řádném termínu a 2 týdny tvoří časová rezerva. Teoretická a praktická příprava v posledním období vzdělávacího programu trvá nejméně 10 týdnů."

Optimální by zřejmě bylo stanovit, že semestr na vyšší odborné škole trvá nejméně 12 a nejvýše 15 týdnů, poslední semestr před absolutoriem pak nejméně 10 týdnů a ostatní nechat na řediteli školy. Pokud to není průchozí, pak doporučujeme pozměnit vyhlášku alespoň tak, aby zkouškové období každého semestru bylo 4 týdny, tedy celkem 8 týdnů. Ze zkušenosti s rozsahem 5 zkoušek za semestr lze dovodit, že 3 týdny na 5 zkoušek je málo, zvláště, když student neudělá zkoušku napoprvé. Krátké zkouškové období vede nutně k pokračování v již běžícím semestru, čímž je narušována výuky - speciálně mezi zimním a letním semestrem. Praktici z vysokých škol nemohou pochopit poslední větu - na převážné většině vysokých škol se naopak poslední semestr zkracuje, aby bylo možné uzavřít index a dokončit závěrečnou práci.

§ 7, odst. 1 -stanovuje, kdy se smí a nesmí konat absolutorium. Doporučujeme vyjmout celé znění odst. 1) a nahradit textem
Termíny konání absolutoria
Termíny konání absolutoria stanovuje ředitel školy.
Má-li ředitel odpovědnost, nechť má také pravomoce.

V § 8, odst. 2 až 5 se určují doby pro přípravu na absolutorium (obdoba maturitního "potítka"). Doporučujeme nahradit textem:

(2) V případě, že ředitel školy rozhodne podle oboru studia, že bude studentům umožněna příprava na zkoušku z odborných předmětů, zkoušku z cizího jazyka a na obhajobu absolventské práce, pak celková doba přípravy trvá 20 minut.
(3) Celková doba absolutoria nepřekročí 60 minut.
(4) Zkouška z odborných předmětů se může skládat nejvýše ze 3 odborných předmětů.

Z téměř třicetileté pedagogické zkušenosti vím, že jsou obory, kde je příprava vhodná a obory, kde není nutná, spíš naopak. To platí u ekonomických oborů - manažer se musí umět rozhodovat rychle a v životě na to zpravidla nemá 20 minut. Další nevýhody přípravy:

- pokusy opsat co se dá a pak to stupidně číst,

- neví-li, pak se dvacet minut přivádí do ještě horšího psychického stavu,

- je to analogie středoškolského způsobu.

K celkové době zkoušení - na vysokých školách při státních bakalářských zkouškách se v řadě případů určuje celková doba interním předpisem školy a většinou činí maximálně 45 minut na rozdíl od magisterského s délkou 60 minut.

To není všechno, nový školský zákon provázejí ještě dva další zákony a asi 30 prováděcích vyhlášek. O tom až v dalším pokračování.


Další články tohoto autora:
Zdeněk Sadovský

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku