Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 12.5.2005
Svátek má Pankrác




  Výběr z vydání
 >EVROPA: Masivní státní propaganda za kladný výsledek referenda
 >SVĚT: Vyvolávání a přesazování minulosti
 >GLOSA: Straně věřte, soudruzi!
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Primově pyšná Buzková
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Mám doma Podgerovou
 >ÚVAHA: Břicho státní správy
 >PRAHA: Odpudivé obrázky nebo umění?
 >Z MÉHO PODKROVÍ: Návod k použití rozvedeného muže IV.
 >PSÍ PŘÍHODY: Totální zámotek
 >HISTORIE: Nezapomeňme na zločiny holokaustu
 >ZÁBAVA: Tajemná Květuše
 >CHTIP: Tři dny v nové Evropské unii
 >ŠKOLSTVÍ: Nebožky "vošky" III
 >PENÍZE.CZ: Privatizace penzistům nepomůže, tvrdí Stiglitz
 >EKONOMIKA: Akciové trhy pookřály

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Školství  
 
12.5. ŠKOLSTVÍ: Nebožky "vošky" III
Zdeněk Sadovský

V předchozích dvou částech jsme si uvedli pár připomínek k vlastnímu zákonu a prováděcí vyhlášce. Zákon však doprovázejí dva zákony další:

Má učit ten, kdo ví, o čem mluví ?

Zejména zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících vůbec nerespektuje specifiku vyšších odborných škol a ve srovnání s podmínkami zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, působí přímo diskriminačně a tím opět zhoršuje podmínky pro kvalitní činnost vyšších odborných škol.

Kdo by měl být tím správným učitelem například daňových předmětů ? Na tuto otázku není odpověď úplně jednoduchá, neboť i na ni odpovídá v některých případech naše legislativa.

Například "Pedagogickým pracovníkem na vyšší odborné škole může být jen učitel, který:
- je v pracovním poměru,
- předložil výpis z rejstříku trestů a
- má magisterské vysokoškolské vzdělání v oboru, který učí."
To platí od 1.1.2005.

Zastavme se napřed u toho pracovního poměru. Požadavek odborářů na co nejvyšší zaměstnanost je samozřejmě srozumitelný. Jestliže je vyšší odborná škola klasicky spřažena se střední odbornou školou, pak tu i tam učí učitelé, kteří byli na střední škole většinou vždy v pracovním poměru. U samostatné vyšší odborné školy - a to by měly být všechny - to může a bude problém. Mám-li 40 odborných předmětů v průběhu tříletého studia a dejme tomu 60 studentů, může mi vyjít 6 - 8 učitelů na plný pracovní úvazek. A jsme poprvé u odbornosti !!! Může 8 učitelů být perfektními odborníky v 40 odborných předmětech a mít dostatečný kontakt s praxí v období neustále se měnící legislativy ???
V některém školním roce u externisty 100 hodin na dohodu o provedení práce nemusí stačit.
Chci-li naplnit cíl vyšší odborné školy, musím na odborné předměty mít odborníky z praxe !!!
Požadavek na výpis z rejstříku trestů pak u externích odborníků působí velmi nepříjemně, ať už se jedná o odborné profese, kde výpis byl podmínkou vstupu do profese (advokáti, daňoví poradci, auditoři apod.), zvláště pak, jedná-li se o odborníky ze státní správy, z nichž mnozí museli nejen prokazovat výpisem svoji bezúhonnost, ale mnozí jsou prověřeni NBÚ na různé stupně utajení. Ředitel školy je velmi rád, pokud se mu uvolí tito odborníci za relativně směšnou odměnu učit a má po nich ještě chtít výpis z rejstříku trestů ?

Vůbec největší lahůdkou je požadavek zákona na magisterské vzdělání v oboru, který učí.

Pojďme k příkladům:

Příklad první:

Vysokoškolák - chemik, v důsledku likvidace fabriky přišel v roce 1990 o zaměstnání, absolvoval rekvalifikační kurs, 15 let pracuje v ekonomické oblasti, složil zkoušky daňového poradce a auditora a je významným uznávaným odborníkem, který přednáší sto a více přednášek ročně pro odbornou veřejnost.

Příklad druhý:

Vysokoškolák - strojní inženýr, do roku 1990 v ekonomických řídicích funkcích, po roce 1990 odborný pracovník, později specialista Finančního ředitelství, v roce 1998 odešel ze státní správy, složil zkoušky na daňového poradce, externě přednáší na vysoké škole a ročně přednáší více než 150 přednášek pro odbornou podnikatelskou i specializovanou veřejnost.

Příklad třetí:

Vysokoškolák - elektroinženýr, absolvoval úspěšně doktorské studium v oboru Řízení a ekonomika a podniku, od roku 1990 v řídicích ekonomických funkcích, po roce 1995 odborný asistent vysoké školy ekonomického zaměření, přednáší na vysoké škole i pro specializovanou odbornou veřejnost, kromě toho je daňovým poradcem a auditorem.

Příklad čtvrtý:

Středoškolák, pracovník státní správy sociálního zabezpečení, vedoucí oddělení a specialista, přednáší vybrané statě na vysoké škole ekonomického zaměření.

Příklad pátý:

Vysokoškolák - absolvent VŠE v Bratislavě, obor podnikohospodářský, vedoucí pracovník Finančního ředitelství. Běžně externě přednáší na vysoké škole.

Ani jeden z uvedených nesmí přednášet na vyšší odborné škole, protože nesplňuje některou z podmínek, danou zákonem o pedagogických pracovnících.

Zásadním důvodem je, že jsou sice odborníci na slovo vzatí, ale nemají magisterské vysokoškolské vzdělání v oboru daní, které mimochodem v tomto státě nemá snad nikdo s výjimkou jediného - relativně velmi mladého - oboru na Fakultě financí a účetnictví VŠE v Praze.

Evidentně kabinetní zákony brání tomu, aby do praxe z vyšších odborných škol, jimž je přímo v zákoně uloženo připravovat prakticky zaměřené odborníky, vycházeli skutečně odborně zdatní jedinci. Je-li motivací tlak odborářské lobby na co nejvyšší zaměstnanost a to bez ohledu na společenský prospěch, pak opět hloupost úspěšně zvítězila, čemuž se mi nechce věřit..

Lze pochopit, že matematiku, fyziku a podobné exaktní disciplíny nebude učit absolvent vysoké školy například uměleckého směru, neboť jeho druhotným cílem kromě uměleckého vzdělání bylo právě vyhnout se podobným předmětům.

Naproti tomu na vysoké škole může teoreticky učit i odborník se základním vzděláním.

Zůstává otázka: Kdo má učit na specializovaných školách prakticky zaměřené ekonomické předměty, speciálně pak v našem případě daně a účetnictví.

Má je tedy učit ten, kdo má příslušné magisterské vzdělání, byť v praxi tuto činnost nikdy nevykonával, má jen teoretické znalosti a při prvním praktickém problému (a že jich v praxi je) je nucen použít některý z tzv. "kantorských fíglů", tedy od problému utéct nebo ten, kdo se soustavně v tomto oboru vzdělává nejen teoreticky, ale ve své praxi je nucen řešit celou řadu konkrétních problémů a přitom má ještě pedagogické nadání, neboť úspěšně přednáší pro specializovanou odbornou veřejnost ?

Jsem jednoznačně zastáncem principu odbornosti spojeném s přirozeným pedagogickým nadáním. O tom bychom mohli diskutovat několik týdnů, měsíců i let. Znám ze svého více než sedmadvacetiletého působení na vysokých školách vysoce erudované odborníky, kteří nejsou schopni předávat své zkušenosti a jejich přednáškám rozumí v průběhu dejme tomu pěti let možná jeden student, častěji však vůbec nikdo. Znám kantory, jejichž přednášky jsou naprosto skvělé, dobrovolně navštěvované studenty, jejich užitečnost se však blíží k nule. Znám odborníky, kteří umí přednést problém, řešit problémy, nebát se odpovídat na dotazy, uznávané mezi specializovanou odbornou i obecně podnikatelskou veřejností bez magisterského vzdělání v příslušném oboru.

Závěrem názor: Teorie nechť učí odborníci - badatelé - teoretici, v oborech, připravujících prakticky zaměřené specialisty nechť je dána možnost významným odborníkům z praxe. O tom, kdo je kterým odborníkem, nesmí rozhodovat ministerský úředník, ale osoba odpovědná za absolventa a tou je bezesporu ředitel školy.

Je pravda, že tyto připomínky byly v rámci vnějšího připomínkového řízení uplatněny, pokusili jsme se je poslat i poslancům, kteří mají na starosti školství, ale kdo zná mechanismus připomínkového řízení, ví, že to není pro zpracovatele těchto připomínek nejjednodušší záležitost, rovněž záleží na síle hlasu i dalších okolnostech neformálního charakteru. Poslanci - spíše jejich asistenti - pak jsou zahlceni celou řadou připomínek, které si navzájem odporují a není pro ně jistě lehké se v nich orientovat.

Existuje řešení ?

Asi si musíme odpovědět na několik otázek:
1. Jaké postavení má mít vyšší odborná škola ve vzdělávacím systému České republiky? Jaká je provázanost s dalšími typy terciárního vzdělávání ? Neměly by vyšší odborné školy být zásadně samostatnými subjekty ?
2. Co očekáváme od absolventa vyšší odborné školy. Má umět memorovat texty a poučky nebo má být v praxi téměř okamžitě použitelný. Jaké funkce má v praxi plnit ?
3. Jaká má být kvalita výuky, mají učit "kantoři", kteří umí všechno nebo odborníci a specialisté spojení s praxí ?
4. Je nutné, aby pravomoci ředitelů byly svazovány zákonem a vyhláškami nebo je vhodné ponechat jim volnost, jakou mají akademičtí funkcionáři vysokých škol ?
5. Nebylo by vhodnější, aby se vyšší odborné školy řídily vlastním zákonem, nespojeným se základními, středními a mateřskými školami ?

Na některé otázky si bude muset odpovědět nová akreditační komise pro vyšší odborné školy. Samozřejmě záleží na jejím složení a na názorech a zkušenostech těch, které ministryně najmenuje.

Pokud si však alespoň na předchozí otázky odpovíme, pak se možná můžeme bavit o kvalitě vyššího odborného školství v České republice a můžeme pro to něco udělat. Například změnit nesmysly v legislativě.

8.5.2005 23:36


Další články tohoto autora:
Zdeněk Sadovský

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku