Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 10.5.2005
Svátek má Blažena




  Výběr z vydání
 >SVĚT: Pár poznámek o terorismu
 >EVROPA: Klaus debatovat nechce
 >DROGY: Mýty o legalizaci drog
 >MÉDIA: Česká televize vyráží do útoku
 >EVROPA: Hybášková jako Emanuel Moravec
 >Z MÉHO PODKROVÍ: Návod k použití rozvedeného muže III.
 >POLEMIKA: Hraje Radiožurnál dobrou hudbu?
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Tragické omyly Jany Hybáškové
 >ARCHITEKTURA: Technická památka - Šachta Michal
 >EVROPA: Euroústava aneb Z národů ač jsme různých...
 >ŠKOLSTVÍ: Nebožky "vošky" I
 >EKONOMIKA: Česká koruna opět pod hranicí 30 Kč za euro
 >PENÍZE.CZ: Nemravný ČEZ aneb Hrozí nám nákaza enronitidou?
 >SVĚT: Spravedlnost v indonéském stylu
 >PRÁVO: Vyvlastnění minoritních akcionářů

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Ekonomika  
 
10.5. PENÍZE.CZ: Nemravný ČEZ aneb Hrozí nám nákaza enronitidou?
Radek Létal

Motivace je základem výkonnosti každé firmy. Tato stěžejní manažerská poučka si kupodivu rychle našla cestu i do polostátních společností jako jsou Český Telecom nebo elektrárenský gigant ČEZ. Nedávno jsme se však mohli dočíst, že ministr financí Bohuslav Sobotka má jisté výhrady a dokonce již prosadil změny v případě Českého Telecomu. Nyní se chystá odepřít právo na motivační odměny pro státní zaměstnance sedící v orgánech společnosti ČEZ. Nastavení tamního akciového motivačního programu Sobotka dokonce nazval nemravným. Přestože zákon zakazuje brát státním úředníkům odměny za práci v dozorčích radách, někteří z nich pravděpodobně nalezli skulinku.

Důchodcem tak napůl

Bývalý náměstek ministra průmyslu Václav Srba zastupuje stát v dozorčí radě společnosti ČEZ již několik let. Přestože se rozhodl v prosinci loňského roku odejít do důchodu, v dozorčí radě dál hájí zájmy státu. Dokonce i pro Ministerstvo obchodu a průmyslu působí nadále. Nyní však ne jako zaměstnanec, ale jako externí poradce ministra. Tato naoko kosmetická, ale pod drobnohledem zcela zásadní změna, pro něj měla také jakousi přidanou hodnotu (pomineme-li více volného času pro důchodce).

Podle povinných hlášení Komise pro cenné papíry využil zhruba před měsícem akciový motivační program společnosti ČEZ, neboli opční program. Ten mu umožnil nakoupit 150 tisíc akcií ČEZu za zvýhodněnou cenu k datu nástupu do funkce člena dozorčí rady. Za tři dny pan exnáměstek Srba více než polovinu takto získaných akcií prodal a vydělal obratem ruky skoro 24 miliónů korun. Nutno dodat, že jde o částku před zdaněním. Zbývající akcie si Srba ponechal, pravděpodobně za účelem spekulace na další kurzové zhodnocení. Kdyby je prodal ve stejný den jako předchozí akcie, inkasoval by celkem přibližně 48 miliónů Kč.

Ptejme se, jakožto akcionáři společnosti: "Odvedl tento člen dozorčí rady tak skvělý kus práce, kterým adekvátně přispěl k růstu kurzu akcií, nebo jen tento růst pouze výsledkem zotavení středoevropských akciových trhů vhodně doplněný blížícím se privatizačním efektem?" Protože jde o první případ využití opčního programu členem dozorčí rady dosazeného státem, nelze se pobouření ministra financí divit. Dodejmem, že dozorčí rada společnosti ČEZ je dvanáctičlenná a státních úředníků je v ní celkem pět.

Dozorčí rada má dozorovat

Odhlédneme-li od podivuhodnosti aspektů případu bývalého ministerského náměstka, je zde patrné několik dalších pochybení. Primárním cílem dozorčích rad v akciových společnostech není zvyšování hodnoty firmy. To je úkol představenstva a manažerů společnosti. Dozorčí rada, pomineme-li německý model řízení společnosti, má kontrolovat působnost představenstva v příslušných oblastech. Má právo nahlížet do účetnictví a kontrolovat správnost jeho vedení a tak dále. Model, kdy se valná hromada rozhodne motivovat jak představenstvo, tak i dozorčí radu závislostí na růstu kurzu akcií dané společnosti, lze označit za smrtonosný.

Nějak podobně vznikla pověstná americká ekonomická choroba zvaná "enronitida". Akcionáři firmy Enron, shodou okolností taktéž z odvětví elektroenergetiky, silně svázali odměny vedení firmy s hodnotou kurzu jejich akcií. Všichni se pak upnuli na jediný cíl, kterým byl růst kurzu akcií za každou cenu. Tehdejší nepsané pravidlo v Enronu znělo: "Nikdy žádné špatné zprávy." Jak takové motivační strategie končí, popsal nejlépe vrcholový manažer Enronu. Ve filmu "Pokřivené E", který dokumentuje vzestup a pád této gigantické společnosti, říká: "Dostávali jsme tučné bonusy za budoucí fiktivní zisky. Prodávali jsme akcie, ale ostatním jsme radili ať je kupují. Za mizerných 52 miliónů dolarů jsme si koupili Arthura Andersena a všechny účetní firmy. A dozorčí rada? Té bylo jedno co dělá management. Hlavně ať roste cena akcií. Jeli v tom úplně všichni."

Nekoncepční řešení

Další vadou na kráse opčních programů realizovaných v České republice je jejich špatná daňová a účetní zařaditelnost. Akciová společnost držící v České republice své vlastní akcie má obchodním zákoníkem jasně definovaná pravidla, jak a v jakých lhůtách s nimi musí naložit. Opční programy tedy nejsou doménou stávající úpravy obchodního práva. Navíc neexistuje domácí veřejně regulovaný derivátový trh opčních práv na akcie, který by mohly alespoň veřejně obchodovatelné společnosti velikosti ČEZu využít.

Praxe pak vypadá tak, že k datu vstupu dotyčného člena představenstva (a někde i člena dozorčí rady) do jeho funkce je mu uděleno právo na nákup určitého počtu akcií předmětné firmy, většinou za aktuální kurz akcie. Tím prozatím realizace motivačního programu končí. Následně, většinou po nejvýraznějším růstu kurzu předmětných akcií, kdy už ani management společnosti nevěří v další vzestupy, dojde k realizaci opce. Společnost je pak přinucena nakoupit stanovený počet akcií na burze za tržní cenu, například za 400 Kč, a prodat je dotyčnému členu představenstva či dozorčí rady za původní smluvenou cenu, třeba 100 Kč za kus.

Takto odměněný manažer pak jde zase na burzu a prodá takto získané akcie na trhu za oněch 400 Kč. Rozdíl 300 korun na akcii si ponechá a zbytek peněz, které mu byly na nákup akcií taktéž půjčeny, vrátí společnosti. Zisk manažera firmy je pak bohužel pro akcionáře firmy přímo úměrný ztrátě společnosti z této operace. Přitom ve standardně vedeném motivačním programu amerických firem vydělají všichni, management i akcionáři. Vedení firmy totiž souběžně s udělením opčního práva provede zajištění své pozice okamžitým nákupem předmětných akcií či pořízením takzvaných call opcí, které opravňují společnost k nákupu podkladových akcií. Tyto možnosti bohužel českým firmám chybí.

Patří takovéto motivační programy do polostátních firem? Měly by se týkat jen manažerů nebo i členů dozorčí rady? Hrozí nám náš vlastní "Enron"?




Další články tohoto autora:
Radek Létal

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku