Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 10.5.2005
Svátek má Blažena




  Výběr z vydání
 >SVĚT: Pár poznámek o terorismu
 >EVROPA: Klaus debatovat nechce
 >DROGY: Mýty o legalizaci drog
 >MÉDIA: Česká televize vyráží do útoku
 >EVROPA: Hybášková jako Emanuel Moravec
 >Z MÉHO PODKROVÍ: Návod k použití rozvedeného muže III.
 >POLEMIKA: Hraje Radiožurnál dobrou hudbu?
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Tragické omyly Jany Hybáškové
 >ARCHITEKTURA: Technická památka - Šachta Michal
 >EVROPA: Euroústava aneb Z národů ač jsme různých...
 >ŠKOLSTVÍ: Nebožky "vošky" I
 >EKONOMIKA: Česká koruna opět pod hranicí 30 Kč za euro
 >PENÍZE.CZ: Nemravný ČEZ aneb Hrozí nám nákaza enronitidou?
 >SVĚT: Spravedlnost v indonéském stylu
 >PRÁVO: Vyvlastnění minoritních akcionářů

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Kronika dne  
 
10.5. Klaus se postavil na správnou stranu
(eff)

Prezident Václav Klaus svými námitkami vůči dekorování Wojciecha Jaruzelského coby válečného hrdiny při moskevských oslavách šedesátého výročí konce války příjemně překvapil. Místo ohlížení do zpětného zrcátka vždy doporučoval spíš pohled kupředu. K otázkám lidských práv bývá velmi obezřetný, tím spíš, že se o nich nejhlasitěji hovoří v táboře jeho odpůrců a přirozených protivníků. Nikdy to nevypadalo tak, že by osud Pražského jara 1968 mu obzvlášť bolestně rozdíral srdce. A naopak, kdyby byl v Moskvě mlčel, snad ani Petr Uhl by mu nevytknul, že nezaprotestoval proti ověnčení Wojciecha Jaruzelského. Sotva koho by napadlo, že by právě on měl právě toto učinit.

Odtud to příjemné překvapení. Český prezident má i ústavou předepsanou povinnost reprezentovat svoji zemi v zahraničí a angažmá na straně zastánců demokracie a lidských práv je něco, co Českou republiku na mezinárodní posiluje. Získává spojence tam, kde je o co stát.

Evropa bude úplně zdravá, až bude myslitelné uspořádat oslavy v Berlíně. V květnu 1945 byl poražen nacismus. Zprvu bylo těžké oddělit "Němce" od "nacistů". Nyní, po šedesáti letech, se hlásí i Němci k právu na to, aby svět uznal jejich válečné a poválečné utrpení. Pohled do zpětného zrcátka se vyjasňuje, ale možná i pokřivuje. Němci byli pachateli i oběťmi, Rusové byli osvoboditeli i ujařmovateli. Oslavy výročí konce války otevřely diskusi kolem těchto otázek. Konaly se 8. května, to ovšem bylo "západní výročí", protože Východ tradičně slavil o den později. A slavilo se v Moskvě, na Rudém náměstí, uprostřed metropole, odkud se řídila "zapomenutá válka", jak ji později nazývali američtí publicisté. A byla to východní fronta, kde nacisté utrpěli nejstrašnější ztráty.

To vše naznačuje složitost historických okolností. Klaus vyslovil námitky vůči dekorování Jaruzelského. I my máme podobně složitou osobnost: Ludvík Svoboda byl nejdříve hrdinou od Zborova, později hrdinou od Dukly, až se nakonec stal padouchem z Moskvy a skončil s přezdívkou Dědek Zradílek. Kdyby se byl dožil letošních oslav, bezpochyby i on dostal od Putina medaili a my bychom diskutovali o jeho zásluhách i hanebnostech.

Oslavy však měly ještě další stránku. V Německu aktivizovaly nacisty, v Rusku komunisty. Neznamená to, že se dějiny budou opakovat a že nás čeká válečné střetnutí. Co se ale dá čekat s bezpečnou jistotou, to jsou pokusy o revizi pohledů do zpětného zrcátka, o jeho nastavení, velikost, jasnost a zaostření na to či na ono, na všech stranách, v Rusku jako v Německu jako u nás.

Václav Klaus si v naší veřejnosti vydobyl velkou autoritu a je dobře, že zasáhl i do tohoto diskusního kvasu. Bylo by ovšem dobře, kdyby jeho otevřená podpora myšlence lidských práv nezůstala ojedinělá. Aby, a to si přejme, příště, až podpoří tyto myšlenky, jsme to mohli přijímat jako samozřejmost a nemuseli se tomu divit.

Aston


Další články tohoto autora:
(eff)

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku