Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 12.5.2005
Svátek má Pankrác




  Výběr z vydání
 >EVROPA: Masivní státní propaganda za kladný výsledek referenda
 >SVĚT: Vyvolávání a přesazování minulosti
 >GLOSA: Straně věřte, soudruzi!
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Primově pyšná Buzková
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Mám doma Podgerovou
 >ÚVAHA: Břicho státní správy
 >PRAHA: Odpudivé obrázky nebo umění?
 >Z MÉHO PODKROVÍ: Návod k použití rozvedeného muže IV.
 >PSÍ PŘÍHODY: Totální zámotek
 >HISTORIE: Nezapomeňme na zločiny holokaustu
 >ZÁBAVA: Tajemná Květuše
 >CHTIP: Tři dny v nové Evropské unii
 >ŠKOLSTVÍ: Nebožky "vošky" III
 >PENÍZE.CZ: Privatizace penzistům nepomůže, tvrdí Stiglitz
 >EKONOMIKA: Akciové trhy pookřály

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Kronika dne  
 
12.5. Na svatého Dyndy
(eff)

Přímá volba prezidenta, to je idea tak přitažlivá, voličům tak sympatická, navíc, v politických kruzích pozitivně přijímaná, že ji poslanecká sněmovna přijme okamžitě a neprodleně poté, co naprší a uschne, což je údobí navazjící na svátek svatého Dyndy. Příběh se opakuje s únavnou pravidelností. Navenek vřelá slova o shodě a v kuloárech pochybnosti, které vyústí v rozpačité hlasování. Že by se ústavní zákon podařilo schválit této sněmovně, to je utopie bez naděje na realizaci.

Poslanecké zdráhání je snadno pochopitelné. Dokud volí prezidenta oni, prožívají si svůj "občanský svátek" s velkou pompou. Nevadí jim, že výsledkem může být i ostudná blamáž, jako se to stalo při volbě nástupce Václava Havla. Jeden každý z nich sám sobě zdůvodní, že za ostudu mohou "tamti" a nikoli "ti naši". O tento svátek by přišli, kdyby předali volbu prezidenta někomu jinému, tedy občanům. Navíc, občanstvo, to je živel nespolehlivý a těžko kontrolovatelný a kdo ví, koho by lidové hlasování přivedlo na Hrad. Přitom onen lidově zvolený prezident by měl mandát jiného druhu, než jakým je obdařen prezident volený sněmovnou.

Jsou tu ovšem i pochybnosti odborného rázu. Nepřímá volba má svoji tradici, upozornil Petr Nečas už loni. Zdeněk Jičínský, tento ústavní guru, má za to, že by bylo nutno celou ústavu přestavět. Podporu přímé volbě prezidenta tedy budeme nacházet i nadále tam, kde byla dosud: v programových prohlášeních politických stran. Volič bude rád, když ji tam uvidí a bude si myslet o dotyčné straně samé hezké věci. Pak ovšem dojde k hlasování ve sněmovně. Dopadne tak, jako vždycky dosud - a každá strana bude moci prohlásit: my bychom chtěli, ale neústupnost a tvrdohlavost a zaslepenost těch druhých myšlenku zahubila. Budem dělat opravdu všechno proto, aby se to příště povedlo.

K pochopení tohoto mechanismu je třeba si položit i otázku, proč poslanci vůbec ten návrh podali a proč se jím zabývají. Stalo se to na sklonku roku 2002, kdy se na obzoru rýsovala ostuda s nepřímou volbou prezidenta. Ta se samozřejmě dostavila a návrh zůstal ve vzduchu. Marně bychom tedy pátrali po důvodu, proč by mělo 120 poslanců změnu ústavního zákona o volbě prezidenta podpořit. Že se můžeme při příští volbě zase dočkat groteskních situací? Není na světě ostuda tak velká, aby se o ní nejpozději po čtrnácti dnech nepřestalo mluvit.

Poslední hlasovací fiasko ale lze (a je nutno) posuzovat i bez ironie a věcně. Ke schválení takového ústavbního zákona bude opravdu třeba jinak strukturované sněmovny s rozhodnějším mandátem. Pokud se voličům podaří v příštích volbách takovou sněmovnu sestavit, pak budou mít i naději, že jim nová sněmovna svěří pravomoc volit hlavu státu.

Aston


Další články tohoto autora:
(eff)

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku