Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 18.5.2005
Svátek má Nataša




  Výběr z vydání
 >EVROPA: Poslušní kyvači bruselští
 >POLITIKA: Skvrnitý tyfus nebo Cyklon B? Klaus nebo Ransdorf?
 >EVROPA: Prosperujeme. Díky EU?
 >SPOLEČNOST: Madamme Paroubek
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Patálie s čištěním ulice
 >SVĚT: Novodobá povstalecká hnutí Latinské Ameriky
 >ZÁBAVA: Největší Čech
 >PSÍ PŘÍHODY: Dobře zašitý kocour
 >OSOBNOST: Ernesto Che Guevara
 >CHTIP: Pozor v lese!
 >POČÍTAČE: Nedělejte dvakrát, co stačí udělat jednou
 >TISKOVÁ ZPRÁVA: Informace o dluzích z TV poplatků na webu
 >TISKOVÁ ZPRÁVA: Český rozhlas zve na Den otevřených dveří
 >PENÍZE.CZ: Korupce aneb Dávám, abys dal
 >SVĚT: Třicáté výročí vietnamského debaklu

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Internet  
 
18.5. POČÍTAČE: Nedělejte dvakrát, co stačí udělat jednou
Ondřej Čada

V řadě našich předběžných výletů do tygří klece – tedy, zabývajících se nejnovější versí operačního systému Mac OS X, jež je nazývána kódovým jménem Tiger – jsme se chvíli věnovali programátorům, a nyní je načase pro změnu věnovat se chvíli běžným uživatelům.

Vlastně ale, jakýpak je mezi nimi rozdíl? Programátoři jen ovládají způsob, jak říci počítači, co a jak má na daný povel provést. Takových způsobů je řada – od velmi komplikovaného psaní plnohodnotných programů ve vývojových systémech s využitím jazyků nízké úrovně typu C, přes mnohem pohodlnější programování v jazyce Objective C a v prostředí Cocoa, ještě snazší tvorbu shellových skriptů či programů v jazyce AppleScript... a za necelých deset dní bude k dispozici způsob nový, snadno přístupný naprosto komukoli: Automator.

Jak to funguje?

Základní princip systému Automator je vlastně nesmírně jednoduchý: systém obsahuje množství předpřipravených akcí – patří mezi ně třeba "vezmi všechny obrázky, na něž jsou odkazy ve webové stránce, právě otevřené v Safari", nebo "vezmi všechny vybrané soubory z aktuální složky ve Finderu". Akce také mohou pracovat nad skupinou objektů, jež "odněkud" dostanou – takovou akcí třeba bude "ulož soubory na disk do zvolené složky", nebo "zapiš je do archivu ZIP". Konečně akce mohou objekty získat, nějak je upravit či předělat, a výsledek zase předat dál – třeba "zmenši všechny obrázky, jež dostaneš, tak, aby žádný nebyl větší, než 120x120 pixelů".

Uživatel pak jen poskládá tyto akce dohromady jako kostky lega – k tomu slouží aplikace Automator. Obsah jejího okna je jednoduchý (obr. 1).

V levé části okna je k dispozici kompletní knihovna akcí, jež jsou v systému k dispozici. Jak je vidět, akce jsou rozděleny do skupin podle toho, jde-li o obecné systémové služby, nebo o konkrétní řízení té které aplikace. Zároveň Automator automaticky zobrazuje pro každou akci její popis (v levém dolním rohu okna), takže výběr vhodné akce pro to, co potřebujeme, je snadný.

V pravé části okna pak prostě a jednoduše myší poskládáme jednotlivé akce, tak, aby postupně dohromady zajistily požadovanou službu: obrázek ukazuje velmi jednoduchý příklad, v němž

  • prvá akce vybere skupinu konkrétních souborů, určených přímo uživatelem;
  • druhá akce je zkopíruje do určené složky;
  • třetí na ně (pokud obsahují obrázky) aplikuje zadaný profil ColorSync – zde jde o jednoduché převedení obrázku do monochromatické "sépiové hnědi";
  • čtvrtá a poslední obrázky otevře v aplikaci Preview.

Celý pracovní postup ("workflow"), složený z jednotlivých akcí, pak můžeme hned spustit – a také jej můžeme uložit do souboru, a spustit jej, už bez další práce, kdykoli znovu.

K čemu je to dobré?

Jistě, minulý příklad byl příliš jednoduchý, než aby ukázal plnou sílu Automatoru: ačkoli je pěkné, že můžeme jediným příkazem kdykoli převést čtveřici konkrétních obrázků do sépiové hnědi a zobrazit je v aplikaci Preview, nezdá se, že by to mělo praktické využití.

Síla Automatoru však je v tom, že každá jeho akce je jednoduchá a díky tomu nabízí bezpočet možností spojování s ostatními akcemi do nejrůznějších pracovních postupů, z nichž mnohé dokáží ušetřit spoustu práce: nemusíme přece vybírat vždy čtyři stejné soubory; můžeme místo toho užít soubory právě označené ve Finderu, nebo ještě lépe – soubory, vybrané dynamicky s využitím technologie Spotlight: i její služby jsou samozřejmě prostřednictvím Automatoru k dispozici.

Prakticky všechny standardní aplikace Apple také nabízejí skupiny vlastních akcí Automatoru, jejichž prostřednictvím je lze řídit – jen se podívejte na seznam aplikací v levém horním rohu minulého obrázku. Chceme něco poslat mailem? Nebo snad založit nový záznam v kalendáři, spravovaném aplikací iCal? Získat informace o skupině zákazníků, již udržujeme v adresáři Address Book? Žádný problém – odpovídající akce jsou součástí standardní nabídky Automatoru...

Pojďme si ukázat jiný, praktičtější příklad "programu" Automatoru: posíláte často e-mailem skupiny obrázků? Ano-li, třeba by se vám mohl hodit následující postup:

  • přejmenovat libovolný seznam souborů, obsahujících obrázky, standardním způsobem tak, aby jednotlivé soubory měly sekvenční čísla – třeba "ProductShot001", "ProductShot002", "ProductShot003",...
  • zmenšit obrázky tak, aby žádný jejich rozměr nepřesáhl 1280 pixelů;
  • zkomprimovat je do archivního souboru;
  • ... a ten odeslat e-mailem.

S Automatorem to není žádný problém – všechny potřebné akce jsou k dispozici, a odpovídající pracovní postup by mohl vypadat nějak jako na obr. 2.

Mimochodem, stojí za to si povšimnout, jak jsou jednotlivé akce Automatoru navrženy: jedna akce sestaví e-mailovou zprávu, obsahující zadané soubory; druhá ji odešle. Proč nejsou obě služby součástí jediné akce? Inu, samozřejmě proto, že tento přístup dává uživatelům Automatoru mnohem větší flexibilitu: existuje více způsobů vytváření e-mailů, a můžeme využít kterýkoli z nich. A naopak – vytvořený e-mail nemusíme chtít zrovna odeslat: můžeme jej třeba uložit do vybrané schránky...

Nakonec ještě stručně zopakujme ta nejzákladnější fakta, neboť řada uživatelů očekává od Automatoru služby, jež nenabízí, neboť si jej pletou s něčím docela jiným. Automator není systém pro řízení aplikací (ačkoli řada jeho akcí řízení aplikací nabízí), stejně jako Automator není třeba systém pro zpracování obrázků (ačkoli řada jeho akcí nad soubory s grafikou pracuje). Automator je prostě a jednoduše systém pro sestavování pracovních postupů z jednotlivých akcí.

  • součástí systému je databáze akcí; každá akce nabízí nějakou elementární činnost typu "zmenšit obrázek", "odeslat e-mail" či "archivovat soubory". Konkrétní akce mohou být založeny na AppleScriptu a řídit aplikace; mohou být založeny na Objective C a využívat obecné systémové služby; mohou být založeny (prostřednictvím C) na shellových scriptech či na čemkoli jiném;
  • akce mají jasně definované vstupní a výstupní body prostřednictvím typů dat, nad nimiž dokáží pracovat, a jež naopak mohou vytvářet;
  • uživatel může právě na základě shodných datových typů sestavovat akce dohromady do pracovních postupů ("workflows");
  • pracovní postup lze uložit do souboru a kdykoli znovu přehrát. Tiger dokonce umožňuje pro větší pohodlí a flexibilitu vytvářet "automatorové aplikace" – pracovní postupy, jež vypadají jako samostatné aplikace a lze je tak používat – a "automatorové pluginy", jež doplní služby, definované prostřednictvím pracovních postupů, do jiných aplikací (vyvoláváme-li tak třeba nějaký pracovní postup třeba z aplikace iCal, můžeme jej uložit jako její plugin, a de facto tak rozšíříme její služby).

Dalo by se tedy říci, že akce Automatoru jsou vzdálenou grafickou obdobou příkazů unixového shellu s jejich podporou standardního vstupu a výstupu; pracovní postup pak lze velmi přibližně přirovnat k řadě těchto příkazů spojených prostřednictvím pipe (obr. 3).

Rozhodně nejde v žádném případě o obdobu "nahrávání" akcí provedených v GUI, jež bývalo kdysi (v praxi nepříliš dobře použitelnou) službou Mac OS. Také má Automator jen málo společného s AppleScriptem nebo s technologií AppleEvents: jistě, některé konkrétní akce mohou být napsány v AppleScriptu nebo mohou (prostřednictvím odpovídajícího API) přímo využívat AppleEvents, ale Automator sám s tím "nemá nic společného". Přesně stejně jiné akce mohou provádět zpracování textu a přesto neřekneme, že Automator je wordprocesor.

Ondřej Čada
pes@ocs.cz
OCSoftware

Obr. 1 Obr.  2 Obr. 3



Další články tohoto autora:
Ondřej Čada

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku