Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 23.5.2005
Svátek má Vladimír




  Výběr z vydání
 >EVROPA: Výhody sdílené svrchovanosti podle Václava Havla
 >MÉDIA: Digitalizace – všechno špatně
 >PRÁVO: Komunistické paradoxy
 >MÉDIA: Pohled do pootevřených dveří ČT
 >MIMOCHODEM: Milé spolužačky
 >ZVĚROKRUH: Blíženci
 >PSÍ PŘÍHODY: Co pes slyší a co ne
 >NÁZOR: Paní Kočičková, omluvte se (ale prasatům)
 >CHTIP: Začátky jsou těžké
 >SVĚT: Kolumbijská tragédie očima současnosti
 >KNIHA: Švýcarská zdravotní péče náš vzor?
 >TISKOVÁ ZPRÁVA: Česká televize otevřela brány svým divákům
 >PENÍZE.CZ: Daně elektronicky: zjednodušme, zlevněme, užívejme
 >POLITIKA: 20 vybraných citací z oficiálních materiálů či akcí KSČM
 >MOBY DICK: Jsou komunisté prasata?

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Kronika dne  
 
23.5. Postdemokracie a hodně křiku
(eff)

S nepříliš velkou dávkou fantasie si lze představit ranní poradu na Hradě, kdy si prezident Klaus svolá svoje věrné a položí jim každodenní otázku:

"Tak koho si dnes znepřátelíme?"

Přihlásí se Jakl s nápadem, že by to mohli být Američani, že se Bush při posledním setkání málo mračil. Klaus vrtí hlavou, že ne: Bush je pořád ještě dostatečně navztekaný. Byrokrati z Evropské unie, ti jsou jako hejno sršňů. Že by katolíci? Měli úmrtí v rodině, no, snad příští týden. Někdo navrhne disidenty. Klaus se rozzáří.

"To je ono! Ty jsme si už dlouho nepodali k snídani!"

A zrodil se útok proti "postdemokraům" a občanským iniciativám, útok, který bez prodlení přinesl ovoce. Disidenti se ozvali a Klaus i nadále může zastávat tu pozici, jakou veřejnost oceňuje nejvíc, tedy velikána obklopeného štěkajícími nepřáteli.

Ve skutečnosti to tak nebylo a z Hradu se dozvíme, že varšavské poznámky o "post-demokracii" jsou součástí neměnného, po léta pěstovaného páně profesorova náhledu na svět. Což jistě jsou. Klaus neměl nikdy sympatii ke speciálnímu statutu "občanských aktivistů" a to ho rozkmotřilo především s jejich patronem Václavem Havlem. Varšavské vystoupení tedy vskutku není nic nového v souboru postojů Václava Klause. Navíc, Klaus není zdaleka jediný politik a politický myslitel, který varuje před přemrštěným vlivem aktivistů na chod státu. Zde ale je třeba zvýrazňovat akcenty a držet se pravého významu slov. Přemrštěný, to neznamená jakýkoli, a pokud se hovoří o státu, není tím myšlena společnost jako celek. Z praxe západních demokracií jsou známy varovné příklady skutečně nemístného vlivu ideologických minorit na chod státu. Jako příklad za všechny uveďme, jak levicové aktivistické skupiny ve jménu ekologismu zasahují do energetické politiky států, a také - u nás je to obzvlášť bolestné a škodlivé - do výstavby dopravní infrastruktury.

Je pochopitelné a čekalo se to, že se naši někdejší disidenti proti Klausovu vystoupení ohradí. Možná, že to nemuseli udělat tak brzy, byl by čas na rozvahu. Slova o diskreditaci, která znamená "přímý útok na základní principy demokracie, zaručené ústavou" jsou zřetelně přemrštěná a proto v důsledcích nejspíš kontraproduktivní. Diskutabilní je ale závěr otevřeného dopisu dvanácti někdejších disidentů. Smí se prezident vyjadřovat ke stavu společnosti nebo nesmí? Tyto otázky padají už v souvislosti s jeho extrémním postojem k evropské ústavě. Nesmí se kriticky vyjadřovat ani k míře vlivu nevládních organizací a aktivistických skupin? O tom diskutujme. Ovšem nepochybujme, že v diskusi se bude argumentovat i otevřenou občanskou zaujatostí, jakou projevoval v době svého úředního angažmá na postu hlavy státu Klausův předchůdce Václav Havel, tehdy ovšem z opačných pozic.

Aston


Další články tohoto autora:
(eff)

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku