Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 24.5.2005
Svátek má Jana




  Výběr z vydání
 >SVĚT: Stalinova posmrtná potupa
 >ČESKÁ POLITIKA: Chlapi sobě
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Příliš mnoho odbojů
 >EVROPA: Co přináší evropská ústava a prohlubování integrace EU
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Naposledy o Hvězdných válkách
 >MÉDIA: Bij Berdára do hlavy!*
 >LETECTVÍ: Můj epochální objev
 >Z MÉHO PODKROVÍ: Některý plagiát uslyší i hluchý
 >PSÍ PŘÍHODY: Bouřka padesát kilometrů vzdálená
 >USA: Lidé v pyžamu
 >CHTIP: Jó, to byly časy
 >TISKOVÁ ZPRÁVA: Kosatce v Národním zemědělském muzeu
 >TISKOVÁ ZPRÁVA: Co všechno se vejde do života Václava Klause
 >PENÍZE.CZ: Bytů je dost a trh funguje
 >EVROPA: Výhody sdílené svrchovanosti podle Václava Havla

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Bartovy příhody  
 
24.5. PSÍ PŘÍHODY: Bouřka padesát kilometrů vzdálená
Ondřej Neff

Možná, že to Irda přehání. Že mě slyší přijíždět na motorce, to je chvályhodné. Že ale slyší bouřku u Příbrami a leze mi kvůli tomu do postele, to je méně chvályhodné.
Jakpak asi vznikla tahle fóbie? Irda nikdy nebyla zasažena bleskem a možná že ani blesk nikdy neviděla. Když je bouřka ve filmu, tedy když slyší její zvukové projevy v televizi, nereaguje a přitom ten zvuk v televizi je jistě mnohem silnější, než ozvuky bouřky od Příbrami. Jenže bouřka u Příbrami je reálná věc a bouřka v televizi je "sinema".
Postupně budeme mít celá rodina bouřkofóbii. Jakmile se nad obzorem zahustí mračna, řekneme si - a co Iris? Začneme být nervózní. Ovšem nejhorší situace by nastala, kdyby si někdo usmyslel v bouřce, té pořádné, s blesky a hromobitím, pouštět rachejtle.
Pak by se Iris možná naučila chodit po stropě, asi jako já, kdyby někdo vypustil z krabičky velkého chlupatého pavouka, jako jsou v Indianovi Jonesovi jedničce úplně na začátku.
Bylo by to zajímavé setkání, bouřka, rachejtle, pavouk a já s Iris na stropě.
O čem bychom si tam asi povídali?


Další články tohoto autora:
Ondřej Neff

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku