Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 26.5.2005
Svátek má Filip




  Výběr z vydání
 >SPOLEČNOST: Co třeba reinkarnace?
 >PRÁVO: Protistátní občané
 >SPOLEČNOST: Občanská společnost a měřítka jejího hodnocení
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Podařilo se, zámek je vyměněn
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Ach, to zdravotnictví...
 >ZÁBAVA: Jste závislí na mobilní komunikaci?
 >NÁZOR: Silná slova
 >CHTIP: Jó, to byly časy II.
 >BOTANICKÁ ZAHRADA: V sobotu poprvé Den botanických zahrad
 >EVROPA: Strana zelených v Lotyšsku
 >EKONOMIKA: Americký trh opustil minima
 >PENÍZE.CZ: Nelegální praktiky obchodníků na finančních trzích
 >EVROPA: Euroústava a ODS v pasti
 >GLOSA: Počítačová gramotnost po našem
 >DOKUMENT: Děkovný dopis politickým představitelům...

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Šamanovo doupě  
 
26.5. ŠAMANOVO DOUPĚ: Ach, to zdravotnictví...
Jan Kovanic

V pátek má jednat o ekonomice ve zdravotnictví s pojišťovnami a lékaři sám premiér, protože ministryně zdravotnictví Milada Emmerová se chce zbavit odpovědnosti za svůj rezort. Nechce říci lékařům - teď vám nepřidám. Ať jim to řekne Paroubek. Nebo ať přidá - však stát na to má. Jenže na budoucí shodě se chtějí přiživit také nemocnice. Už třikrát stát oddlužil nemocnice, proč by neoddlužil i po čtvrté? O směšné čtyři miliardy? Ale to nemocnicím nestačí.

Ach, ty nemocnice!
Nechtějí, aby vešla v platnost jedna z 19 vyhlášek ministryně zdravotnictví. Ta, která snižuje v 2. pololetí platby nemocnicím o 3 % za akutní péči a dalších 13 % za péči o dlouhodobě nemocné.
(Už teď na péči o dlouhodobě nemocné nemocnice prodělávají, protože zde suplují roli sociálních ústavů. Ano, vznikají krásné "Domovy podzimu" - ale abyste se tam dostali, musíte být hlavně zdraví - a někdy i bohatí. Pokud péči o seniory nezvládá rodina, měly by pomoci pečovatelky - a ty by měl platit hlavně Škromach se svým ministerstvem ... a sociálních věcí. Tady tečou z rozpočtu rezortu zdravotnictví miliardy. Ach to MPSV!)
Že prý by nemocnice musely omezit úroveň stravování pacientů. Pacienti by mohli zapomenout na ovoce či sladkosti. No, nevím, jsou nemocnice, kde už teď se vaří jak za války: luštěniny, omáčky, malé porce masa, zelenina nula bodov. Jako pochoutkový moučník pro nedojedené se nabízí suchý rohlík.
(Už teď jsou nemocnice, kde pacienti strádají podvýživou - ne, že by jim nedali najíst, ale neobslouží bezmocné lidi.)
Taky jsou ovšem nemocnice, kde mají kuchyň srovnatelnou s kvalitním hotelem. (Ovšem to jsou nemocnice, kde si moc dlouho nepoležíte. Jen co vás vyšetří, což bývá dobře zaplacené od zdravotních pojišťoven - a pak šup, ty další týdny si jděte stonat jinam. To se tak dobře neplatí, byli bychom v mínusu.)
Dá se ušetřit jinak: Odloží se třeba operace kyčelních kloubů. Už nebudete čekat 24 měsíců nebo 36 měsíců, ale jen o pouhý jeden měsíc více. To ani nepoznáte. (Podle minulého hrobaře, pardon ministra zdravotnictví, si pak budete nového kloubu více vážit...) Nebo se vám nasadí léky proti roztroušené skleróze o měsíc později. "Na to nikdo neumře." Nanejvýš ochrne. Nebo ta kardiologie taky nespěchá. A když počkáte ty tři, čtyři roky, tak už nebudete potřebovat péči vůbec žádnou...
(Když se chcete dotat na operaci dříve, musíte dát "sponzorský dar" kalibru kolem 25 tisíc korun. Na to nemusíte mít skrytou kameru, mnohé nemocnice tuto možnost nabízejí zcela otevřeně.)
Nemocnice mohou ušetřit i tím, že místo aby splácely léky až rok potom, co je odebraly, přestanou od těch distributorů léčiv, kteří chtějí splatit dříve než za 50 dní po lhůtě splatnosti, léky odebírat vůbec. A pak je nemusí ani platit, si myslí nejspíš. Co se distributoři zlobí? Vždyť "lhůty splatnosti se v posledních měsících neprodloužily". Ale ani nezkrátily. 350 dnů je dost dlouhá doba. Dost dlouhá doba, aby distributoři nechali na zadlužené nemocnice vyhlásit konkurz.

Ach, ty nemocnice!

Proč nemocnice neplatí včas lékárníkům? Protože jim včas nezaplatí zdravotní pojišťovny, nebo přesněji Všeobecná zdravotní pojišťovna.
(K těm lékárníkům: Jsou i tací, kteří na recepty dodají třeba mrazničku, pračku či televizor... Ach, ti lékárníci!)
Ale VZP prý platí. Jenom halt později. A když nebude vydaná ta nová cenová vyhláška (která už je připravená, ale Emmerová na křik nemocnic odpovídá: "Vyhláška o cenách péče nevyšla a zřejmě ani nevyjde."), pak "desetimiliardový dluh pojištění stoupne o sedm miliard".
(Já myslel, že to jsou čtyři miliardy. - Aha, to dluží nemocnice, pojišťovna dluží už celkem zase 10 miliard...)
Když pojišťovna neplatí včas, tak by snad na ni měly nemocnice nechat vyhlásit konkurz, ne? Však z těch jejich paláců by nějaká ta miliarda kápla...

Ach, ty pojišťovny!

Ale možná by na tom byly pojišťovny lépe, kdyby dostávaly zaplaceno od státu sklutečnou cenu potřebné péče, kdyby jim někdo zaplatil taky za bezdomovce, například. Nebo obecně za nepojištěné lidi, kteří potřebují akutní lékařskou péči. A možná by taky prospělo, kdyby ministerstvo financí konečně přiznalo, že tak zvané "zdravotní pojištění" není nic jiného, než daně a zavedlo jednak solidární zdravotní daň a jednak skutečné zdravotní pojištění podle toho, kolik kdo platí.

Ach, to ministerstvo financí!

Ušetřit se dá také tak, že obvoďáci lidem nenabídnou využití všech preventivníchh prohlídek, na které mají zákonný nárok. Jenže ušetří se teď a za pár let na tom celé zdravotnictví prodělá. To však prý není kvůli šetření, ale protože na to nemají obvoďáci čas. Ach, ti obvoďáci...

Třeba by na tom celé zdravotnictví bylo finančně lépe, kdyby stát konečně uznal, že "bezplatné zdravotnictví" leze sakra do peněz.
(Že zdravotnictví není bezplatné, věděl i za bolševika každý, kdo musel doplácet nehorázné sumy za brýle a zuby - nemluvě o úplatcích...)

Možná by na tom bylo zdravotnictví lépe, kdybychom si připláceli desetikoruny na recepty a nemuseli zakládat nadace na operace, kdyby lékaři nemuseli dělat tolik administrativy, kdyby stát uznal, že nemocnice se musí také řídit ekonomickými zákony, a kdyby nemocnice a vůbec celý rezort řídil už proboha někdo jiný než lékař, který šel na tu lékařskou fakultu někdy taky jenom proto, že na ní nebyla matematika! Možná by na tom zdravotnictví bylo lépe, kdyby stát stíhal neplatiče z řad velkých firem, místo aby jim dával pardon. A když stát neplatí, měly by na něj pojišťovny vyhlásit konkurz.

Ach, ten stát!

Ano, ach, ten stát. Který neumí potrestat nepoctivé zdravotníky, lékárníky, lékaře, nemocnice, pojišťovny, a ti poctiví zdravotníci, lékárníci, lékaři, nemocnice a pojišťovny jsou na tom biti - a musejí platit dluhy za zloděje! Stát, který chrání zloděje, je zlodějský stát...

A teď bude chtít stát ještě po podnikatelích, aby suplovali roli státu při vyplácení nemocenské a honění zdravých nemocných. Nejhůře na tom pak budou ti nemocní nemocní:

Pokud si sami nebudou hlídat své preventivní prohlídky, tak dříve či později obdrží nějakou zajímavou chorobu. Pak budou muset dát oficiální úplatek, aby se vůbec dostali do nemocnice. Až budou v nemocnici, dostanou vyplaceno asi takové peníze na den, jako předtím dostávali za celou hodinu. Z toho si budou připlácet za jídlo v nemocnici. Z nemocnice je vyhodí maximálně po dvou týdnech, protože víc pojišťovny neproplácejí. Z hladové nemocenské si ještě budou musit navíc připlácet stovky a tisícovky za potřebné život udržující léky.

Ale toto všechno se už děje!!!

Proč současný povyk vznikl? Chtějí prý dostat přidáno lékaři... Hm, těch se asi odklad operací, přeplněnost nemocnic a nedostatek léků netýká. Možná opravdu ne. Možná, že naše zdravotnictví poskytuje skvělé a neodkladné služby pouze členům svého klanu.

Ale platíme to my, pacienti...

Chudáci pacienti!

Psáno v Praze dne 25. května 2005

PS: Autor děkuje všem lékařům, zdravotním sestrám, technikům a vůbec všem zdravotníkům, se kterými se kdy setkal (krom dvou, tří, no vlastně čtyř - když bere i tu vládkyni sekretariátu v nejmenovaném zařízení - se zubaři to je už sedm, a pokud bude počítat i vojnu pak osm, tedy co se týče jeho osobně, nikoli co se týče dalších členů jeho rodiny. No, těch dobrých bylo přesto více... - ale někdy stačí i jeden!) a se kterými se bude setkávat i nadále.
Autor prozrazuje, že dokonalá preventivní péče je mu poskytována jako jeden z benefitů jeho zaměstnavatelem, kterého to stojí těžké peníze.
Autor prohlašuje, že s ohledem na stav našeho zdravotnictví si musí připadat zdravý jak rybička. Protože nejtěžším pacientem v Česku je - zdravotnictví.
Ach, to...


Další články tohoto autora:
Jan Kovanic

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku