Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 30.5.2005
Svátek má Ferdinand




  Výběr z vydání
 >EVROPA: Pokus o analýzu jednoho evropského fiaska
 >POLITIKA: Síla i slabost levicového křídla v sociální demokracii
 >MIMOCHODEM: Zmrzlé kaktusy
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Vedro na výletě
 >PRAHA: Sochy na Kampě
 >GLOSA: Hoven plné noviny
 >MEJLEM: President a vláda společně v zahraniční politice
 >PSÍ PŘÍHODY: S Irdou na výletě
 >ZÁHADA: Je tajemný klavírista Čech?
 >POLEMIKA: Popravami posedlé Rádio Jerevan
 >FEJETON: Když mě honí chutě...
 >CHTIP: Sněhová bouře
 >PENÍZE.CZ: Zdědit stavební spoření? Komplikovanější
 >ÚSTAVA: Je to od pana premiéra hezké
 >ÚVAHA: Zmatení

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Historie  
 
30.5. MIMOCHODEM: Zmrzlé kaktusy
Viktor Šlajchrt

Od dětství mám slabost pro cestovatele A. V. Friče, kaktusáře, etnografa a spisovatele dobrodružných románků. Někdy si představuji, jak by asi tuto nevšední osobnost pojednal Jindřich Chalupecký, kdyby ho napadlo zařadit ji do své galerie českých expresionistů vedle Weinera, Klímy, Demla a Haška. Všichni patřili ke stejné generaci a všem byla terénem divočina, byť pouze Frič znal i tu skutečnou. Psal sice bezelstně staromilsky, ale životními gesty plně souzněl s literárními výstřednostmi, jaké duch času diktoval jeho múzičtějším vrstevníkům.

K téže generaci náležel i dr. Edvard Beneš, který se v divočině nevyznal, zato byl doma v kuloárech, úřadovnách a salónech mezinárodní politiky. Dobře to vystihuje jeho socha od Karla Dvořáka, jež byla nedávno odhalena před Černínským palácem: je uměřená, elegantní, veskrze civilizovaná. Právě Frič zahlédl jinou Benešovu tvář. Hned po vzniku Československa se s vlasteneckým zápalem pustil do víceméně amatérské diplomacie v Latinské Americe, jenže se s Benešem, jenž řídil rezort zahraničí, záhy nepohodl a nějaký čas jej pak ostře napadal v letákové tiskovině s názvem Očista. Když vášeň opadla, vydal se opět za oceán sbírat sukulenty, ministr však nezapomněl. Nejspíš. Zásah jeho dlouhých prstů se nedá prokázat, avšak čtyřiapadesát beden vzácných tropických rostlin, které Frič v listopadu 1923 poslal z Hamburku do Prahy, dorazilo až v lednu. Mezitím je někdo na dráze nebo na celnici rozbalil a nechal stát ve vánici, takže vše pomrzlo. Z této ztráty se cestovatel do smrti finančně nevzpamatoval.

Když jsem v májovém podvečeru s úctou obcházel Dvořákovu sochu státníka, připadala mi až nespravedlivě dobrá. Jiní velikáni mají v Praze mnohem horší pomníky. Napadlo mne, jak zajímavě by ji doplnil expresionisticky pojednaný pomník zmrzlých kaktusů.

(Psáno pro Respekt)




Další články tohoto autora:
Viktor Šlajchrt

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku