Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 30.5.2005
Svátek má Ferdinand




  Výběr z vydání
 >EVROPA: Pokus o analýzu jednoho evropského fiaska
 >POLITIKA: Síla i slabost levicového křídla v sociální demokracii
 >MIMOCHODEM: Zmrzlé kaktusy
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Vedro na výletě
 >PRAHA: Sochy na Kampě
 >GLOSA: Hoven plné noviny
 >MEJLEM: President a vláda společně v zahraniční politice
 >PSÍ PŘÍHODY: S Irdou na výletě
 >ZÁHADA: Je tajemný klavírista Čech?
 >POLEMIKA: Popravami posedlé Rádio Jerevan
 >FEJETON: Když mě honí chutě...
 >CHTIP: Sněhová bouře
 >PENÍZE.CZ: Zdědit stavební spoření? Komplikovanější
 >ÚSTAVA: Je to od pana premiéra hezké
 >ÚVAHA: Zmatení

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Kultura  
 
30.5. PRAHA: Sochy na Kampě
Jiří Wagner

Minulou středu mě v jednom deníku zaujala krátká noticka, která oznamovala, že Na Kampě se objeví sochy ve tvaru laviček a pravila: "V parku Kampa v Praze 1 se objeví betonové sochy ve tvaru laviček. Plastiky budou v parku od středy do začátku září. Sochy podle zástupců vedení radnice neotřelým způsobem oživí městské prostředí, a navíc v době, kdy na Kampu chodí hodně lidí. Návštěvníci parku najdou sochy podél cesty kolem Čertovky."

V sobotu bylo krásně a já se rozhodl, že se na ony zvláštní sochy-lavičky půjdu podívat. Procházka byla i v tropickém vedru docela příjemná, leč můj bystrý zrak, ani můj mnohem bystřejší fotoaparát nic, co by se podobalo soše-lavičce neobjevil, přestože moje kroky vedly zejména podél onoho říčního ramene zvaného Čertovka.

Až konečně, před branou Sovových mlýnů jsem našel jedno kamenné těleso připomínající kubisticky pojatou ženu, na něž by se snad s trochou dobré vůle dalo usednout. Podle cedulky se jednalo o sochu Miroslava Chlupáče z 60. let nazvanou "Ležící". O kousek dál, skoro u vody, pak byly tři nahrubo otesané stojící kmeny, jež autorka Emilie Benes Brzezinski před třemi léty pojmenovala jako "Titáni". K případnému posezení však byly naprosto nevhodné.

Další artefakt jsem nalezl o pár metrů dál - byl to na krátkých sloupkách položený pařez, na kořenech ještě se zbytky hlíny a kamení, patrně připomínka povodně z roku 2002. Ať jsem ale hledal, jak jsem hledal, popisek scházel, což mě naplnilo údivem. Jistě by se našel umělec, který by s vyvráceným pahýlem něco provedl. Třeba by ho nastříkal nějakou módní barvou nebo mu uštědřil pár úderů sekerou, aby pařez nevypadal jako velký kus dřeva, ale jako umělecké dílo hodné obdivu, které umístění na břehu Vltavy jenom degraduje, neboť správně mělo být okamžitě převezeno do petrohradské Ermitáže. Naštěstí žádného moderního umělce nic takového nenapadlo, a tak zůstává tento kus dřeva nedotčen. Nicméně sedět se na něm taky nedá a má touha po "sochách ve tvaru laviček" tedy zůstala nenaplněna.

I přes tropické vedro (v Praze ten den padl teplotní rekord, v Klementinu bylo naměřeno 31,8 stupňů Celsia) byla ale návštěva Kampy zajímavá a nejenže jsem nelitoval, ale umínil jsem si, že tato místa musím navštěvovat častěji - i kdyby jen pro to, abych zjistil, jak pokračuje rekonstrukce slavné Werichovy vily.




Další články tohoto autora:
Jiří Wagner

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku