Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 30.5.2005
Svátek má Ferdinand




  Výběr z vydání
 >EVROPA: Pokus o analýzu jednoho evropského fiaska
 >POLITIKA: Síla i slabost levicového křídla v sociální demokracii
 >MIMOCHODEM: Zmrzlé kaktusy
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Vedro na výletě
 >PRAHA: Sochy na Kampě
 >GLOSA: Hoven plné noviny
 >MEJLEM: President a vláda společně v zahraniční politice
 >PSÍ PŘÍHODY: S Irdou na výletě
 >ZÁHADA: Je tajemný klavírista Čech?
 >POLEMIKA: Popravami posedlé Rádio Jerevan
 >FEJETON: Když mě honí chutě...
 >CHTIP: Sněhová bouře
 >PENÍZE.CZ: Zdědit stavební spoření? Komplikovanější
 >ÚSTAVA: Je to od pana premiéra hezké
 >ÚVAHA: Zmatení

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Kultura  
 
30.5. ZÁHADA: Je tajemný klavírista Čech?
Luboš Motl

Jednoho krásného dne, 7. dubna 2005, zajistili policisté v Sheernesu v Kentském hrabství v Anglii podezřelého muže v promáčeném saku s kravatou. Byl štíhlý, vysoký, blonďatý - ale hlavně neuvěřitelně plachý, nesmělý a vystrašený. Z muže nedostali sociální pracovníci ani slovo, ale jakmile mu dali tužku, nakreslil hezkou kresbu křídla - tedy velkého koncertního klavíru. Inu napadlo je, že mu nabídnou piano v nedaleké nemocniční kapli, protože si možná potřebuje zabrnkat. Tajemný muž viditelně ožil a čtyři hodiny hrál podle paměti klasická díla z klavírní historie s důrazem na Čajkovského, Lennona a McCartneyho. Později ukázal, že umí hrát i z listu. Dali mu tedy přezdívku "Piano Man", tedy "muž od klavíru". Všechny laiky svou hrou ohromil; profesionálové tvrdí, že je jen sofistikovaný amatér.

Identita muže ovšem zůstala zahalena tajemstvím. Jelikož sociální odborníci usoudili, že promáčený muž bílé pleti v problémech je nejspíše z východní Evropy, kentská nemocnice v Dartfordu si pozvala tlumočníky z Polska, Litvy, Lotyšska a dalších zemí - ale z klavíristy nedostali ani po sedmi týdnech jediné slůvko. Přibližně tisíc lidí se v důsledku záplavy novinových článků o němém klavíristovi kentským úředníkům přihlásilo telefonem, aby nabídli svůj názor, kdo je oním tajemným muzikantem. Odezva byla skutečně fantastická a pravděpodobně ještě není u konce. V současnosti pracují vyšetřovatelé s 250 možnými jmény "muže od klavíru". I Vy můžete přispět svou špetkou do mlýna, vytočíte-li britské telefonní číslo 0500 700700 (Britský úřad pro chybějící osoby), uvedené v jednom článku o tomto případu na stránkách BBC.

Polská stopa

Volající tvrdili, že muzikant je Kanaďan, Švéd, Francouz nebo Ital. Žádná stopa se ovšem nezdála být dostatečně věrohodná. Dostatečně zajímavou výpověď podal až 33letý polský pouliční klaun, který nyní ilegálně pracuje před "trojuliční" (Trevi) fontánou v italském Římě. Polák vysvětlil, že neznámý muž je jeho bývalý kolega z francouzského Nice, konkrétně francouzský pouliční muzikant jménem Steven Villa Masson. Renomé tohoto polského občana Evropské unie bylo zjevně dostatečně úchvatné a jeho vysvětlení přesvědčivé, a tak světové agentury včetně CNN oznámily 18. května 2005, že záhada muže od klavíru byla definitivně vysvětlena a Steven Villa Masson je pravé jméno. Nezní to logicky? Když někdo umí hrát 4 hodiny podle paměti Čajkovského, nejspíše je to kolega trhana, který si vydělává šaškárnami v Římě. Kdo jiný by to také mohl být.

Netrvalo dlouho a Massona v Nice nalezli. Nedivím se Massonovi, že když mu oznámili, že se podle všech světových agentur Masson nalézá na jedné britské psychiatrické klinice, cítil se poněkud zmaten.

Pražský výběr

Co je dobré pro CNN, nemusí stačit na Neviditelného psa a možná ani pro The Independent. Druhý ze zmíněných listů uveřejnil tuto sobotu novou teorii. Listu se ozval Klaudius Kryšpín, 38letý bubeník Pražského výběru. S čím přišel on? V první řadě s fotografií svého starého kamaráda Tomáše Strnada z roku 1983. Novináři se shodli, že se na ní Tomáš Strnad podobá "muži od klavíru" snad ještě více, než se Jiří Paroubek podobá starostovi Springfieldu Joe Quimbymu.

Abychom pochopili celou novou teorii, musíme se vrátit do 80. let. Pražský výběr je nejrespektovanější česká rocková kapela, byť nikoliv právě našimi milovanými socialistickými představiteli. Dva dospívající mládenci, Kryšpín a Strnad, právě vytvořili kapelu Ropotamo, která má za cíl napodobovat Pražský výběr. Strnad má talent pro hru na klavír a dokáže celé hodiny hrát skladby od Chopina, Liszta a dalších velikánů. Kryšpín se ještě před revolucí stává bubeníkem v Pražském výběru - tentokrát v originální kapele, nikoliv v napodobenině. V roce 1988 Kryšpín emigruje do Austrálie, kde jeho um také ocenili, ovšem po pádu komunismu se vrací do vlasti. Strnad se mezitím snaží stát klavíristou. Ačkoliv na jednom svém koncertě ohromí přítomné hudební profesionály a učitele, kariéra se nakonec nějak nevyvede. Přátelé se Strnadem ztrácejí kontakt. Kryšpín se s ním nesetkal od poloviny 90. let. Ví o něm, že si moc nerozuměl s rodinou a před 3 roky žebral.

Kryšpín ovšem tušíval, že Strnadova schopnost hrát celé hodiny z paměti ho jednou proslaví, a to se možná stalo právě teď. Kryšpínův bratr i rodiče viděli fotografii "muže od klavíru" a nezávisle došli ke stejnému závěru jako Kryšpín sám: je to Tomáš Strnad. Kryšpín ovšem má ještě jedno potenciální eso v rukávu: zná jedno z míst, kde má mít Strnad mateřské znaménko. To by mohlo Kryšpínovu teorii prakticky dokázat navzdory tomu, že Strnad je téměř o 10 let starší než dosud předpokládaný věk "muže od klavíru".

S použitím zahraničních zdrojů sepsal Luboš Motl




Další články tohoto autora:
Luboš Motl

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku