Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 31.5.2005
Svátek má Kamila




  Výběr z vydání
 >EVROPA: Všechno je najednou jinak
 >USA: Potíže s rovnoprávností a prezidentstvím
 >EVROPA: Šok francouzského “NE”
 >POLITIKA: Valtr Komárek – návrat po dvanácti letech
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Ztracená varta
 >EVROPA: Francouzská gilotina
 >SVĚT: Proč Američané podporují "euroústavu"
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Francie dala Evropě šanci
 >EVROPA: My federalisté vítáme francouzské NE
 >PSÍ PŘÍHODY: Hop!
 >ARCHITEKTURA: Bazén, sloni, Helmut a pivo
 >Z MÉHO PODKROVÍ: No dobrá, tak tedy Vlaštovky a Amazonky (I.)
 >FOTOREPORTÁŽ: Takové malé pražské krupobití
 >TISKOVÁ ZPRÁVA: Den dětí v ZOO Praha
 >PENÍZE.CZ: Čím déle na burze, tím větší riziko

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Rodina a přátelé  
 
31.5. RODINA A PŘÁTELÉ: Ztracená varta
Ondřej Neff

O víkendu jsme s Ljubou jezdili na kolech v lesích poblíž rakouských hranic, v novohradských horách. Napadlo mě, že bychom na oběd mohli zajet k sousedům, do Rakouska. A v zápětí jsem si vzpomněl na příběh ztracené varty. V novinách teď zase psali o japonských vojácích na ostrově Mindanao, kterým nikdo neřekl, že skončila válka, a oni tam čekají, až je císař Hirohito povolá domů! Co když železná opona byla stržena všude, jenom tady ne?
Pojedeme a najednou uvidíme ostnaté dráty, notně rezavé a vzápětí se ozve řízné "stůj, nebo střelím". Z houští vystupuje muž ve špinavé uniformě, jenom zlatí vlčáci svítí na klopách. Tetelíme se strachy.
"Máš prachy?" šeptá Ljuba. "Já u sebe nic nemám."
"Co chcete?" zmůžu se na otázku.
"Jste narušitelé a já jsem vás zadržel. Dostanu za každého tři dny opušťáku a za psa," ukáže hlavní na Iris, "jeden. To je celkem sedm dní opušťáku!"
"To je hodně!" chválím ho, abych ho zbytečně nedráždil.
"No," řekne, "není to zas tak moc ve srovnání s tím, kolik mám už naspořeno. Od listopadu 1989 mě nikdo nevystřídal. To už je patnáct a půl roku. "
"Nevystřídal? A čím se tady živíte?"
"Mám tu v lese sklad kádéček a k tomu si přilepšuju ostružinami."
"Pane," ozve se Ljuba, ale on ji odbude, že není žádný pán, ale soudruh vojín Češpiva. "Tak tedy soudruhu, ale hranice už není zadrátovaná a vám jenom zapomněli říct, že máte jít domů!"
"Tohle mi neříkejte, občanko narušitelko, nebo vás budu muset rovnou zastřelit. Za to bych sice dostal týden opušťáku navíc, ale k těm opušťákům, co mám, už to nehraje roli."
Bylo vidět,že už mu to před námi někdo říkal a že v něm zuří prudký vnitřní boj.
"Proč se té myšlence bráníte, proč se nechcete přesvědčit, zdali je pravda, že jste ztracená varta?"
"Protože jsem uvědomělý soudruh a kandidát strany a nositel Fučíkova odznaku. A hlavně, kdyby to byla pravda, žádné opušťáky bych nedostal, takže bych měl po piči!"
Před touto logikou bylo nutno se sklonit.
Opravuji. Nebylo nutno se sklonit, protože tam žádná ztracená varta nebyla. Dojeli jsme k hranici, tvořenou úhledným domečkem natřeným na bílo. Přes cestu byla závora, ale taková malinká.
Na oběd jsme do Rakouska ale nejeli.
Ljuba neměla u sebe občanku a bez občanky by ji tam nepustili, je tam papírová opona!


Další články tohoto autora:
Ondřej Neff

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku