Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 31.5.2005
Svátek má Kamila




  Výběr z vydání
 >EVROPA: Všechno je najednou jinak
 >USA: Potíže s rovnoprávností a prezidentstvím
 >EVROPA: Šok francouzského “NE”
 >POLITIKA: Valtr Komárek – návrat po dvanácti letech
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Ztracená varta
 >EVROPA: Francouzská gilotina
 >SVĚT: Proč Američané podporují "euroústavu"
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Francie dala Evropě šanci
 >EVROPA: My federalisté vítáme francouzské NE
 >PSÍ PŘÍHODY: Hop!
 >ARCHITEKTURA: Bazén, sloni, Helmut a pivo
 >Z MÉHO PODKROVÍ: No dobrá, tak tedy Vlaštovky a Amazonky (I.)
 >FOTOREPORTÁŽ: Takové malé pražské krupobití
 >TISKOVÁ ZPRÁVA: Den dětí v ZOO Praha
 >PENÍZE.CZ: Čím déle na burze, tím větší riziko

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politika  
 
31.5. POLITIKA: Valtr Komárek – návrat po dvanácti letech
Jan Bartoň

Valtr Komárek patří bezesporu k výrazným postavám listopadu 1989. Jeho charismatická tvář a rozvážné projevy z tribun mu zajistily v době krátce po listopadu 1989 obrovskou popularitu. Patřil k těm, kteří svou argumentaci vždy opírali o to, že Československo má velmi kvalifikovanou pracovní sílu, která je schopna zajistit rychlý růst naší ekonomiky. Před volbami 1992 se stal volebním lídrem ČSSD. Jeho koncepce (tzv. gradualistická) se střetla s koncepcí Václava Klause, kterou Valtr Komárek označoval jako „šokovou“. Jak známo, Valtr Komárek spolu s ČSSD volby 1992 prohrál. Voliči dali přednost koncepci rychlé privatizace československých podniků převážně tzv. kuponovou metodou.

Po rozdělení Československa a po zániku Federálního shromáždění, do něhož byl zvolen, se Valtr Komárek z politického života stáhl. Na rozdíl od Miloše Zemana, který na kritice způsobu privatizace postavil svou populistickou politiku, se Valtr Komárek k dalšímu vývoji české ekonomiky za vlády Václava Klause vyjadřoval věcně a z větší části korektně, i když kriticky.

V době před volbami 1992 byl v čele ČSSD prof. Jiří Horák a ve funkci ústředního tajemníka ČSSD Jiří Paroubek. Z té doby se tedy datuje spolupráce Jiřího Paroubka a Valtra Komárka. Jmenování Valtra Komárka do funkce poradce nového českého premiéra má tudíž toto zázemí. Na tomto místě stojí za zmínku kritika Valtra Komárka na adresu vlády Vladimíra Špidly za způsob dosahování ekonomického růstu, neboť tento růst byl a stále ještě je dosahován za cenu velmi rychlého zadlužování státní pokladny. Se zájmem jsem si proto přečetl názor Valtra Komárka na „Modrou šanci“, tj. sborník připravený v uplynulém roce stínovou vládou ODS, v němž ODS uceleně prezentuje své postoje k zásadním vnitropolitickým i zahraničněpolitickým záležitostem. Na stránkách časopisu Trend vyšel totiž článek Valtra Komárka pod názvem „Modrou šanci svázal jenom knihař“. V tomto článku se Valtr Komárek vyjadřuje s despektem zejména o ekonomických názorech z „Modré šance“.

Kritika Valtra Komárka je založena zejména na tom, že „Modrá šance“ postrádá jakousi „jednotící“ linii. Jak ale kriticky hodnotí jednotlivé kapitoly „Modré šance“ je jasné, že tato publikace přece jenom jasné jednotící prvky má! Ostře polemizuje zejména s názory stínového ministra průmyslu Martina Římana. Zde v sobě Valtr Komárek nezapře „národohospodářského specialistu“ ještě z dob jeho působení v různých funkcích za bývalého komunistického režimu. Viní Martina Římana i další stínové ekonomické ministry z jisté „triviálnosti“. Píše, že „tam, kde se řešením zabývají týmy na ministerstvech“, přichází ODS s jednoduchými návrhy (např. rovná daň). Komárek tak není ochoten akceptovat liberální ekonomické myšlení (což nepřekvapuje) a setrvává na svém přesvědčení o tom, že „centrum“ je povinno připravovat velmi detailní řešení „složitých národohospodářských problémů“, na které spis „Modrá šance“ podle něho nedává odpověď. Komárek proto trvá na tom, že centrální orgány státu, jakými jsou ministerstva, mají povinnost pracovat tak, jak pracují za současné vlády. Ani náznakem nepřipouští možnost toho, že ústřední státní správa je zbytnělým neefektivním molochem.

Kritika „Modré šance“ z pera Valtra Komárka je pokusem o jakousi „hlubší kritiku liberalismu“ než jen populistické výkřiky komunistů v parlamentu či vzkazy Miloše Zemana z důchodu na Vysočině. Snaží se dát sociálně-demokratickým politikům návod na kritiku liberální ekonomické politiky ODS. Poté, co např. návrh rovné daně a obecně radikální snížení daňové zátěže pro fyzické i právnické osoby ze strany ODS byl dlouhodobě ČSSD ignorován, stává se dnes daňová reforma součástí předvolebního boje. Po několika letech odmítání snižování daňových sazeb pro zaměstnance přichází ČSSD se svou koncepcí daňové reformy, která uleví „80 procentům zaměstnanců“. Jiří Paroubek „Modrou šanci“ bagatelizuje a kritizuje jako „výhodnou jen pro bohaté“. Valtr Komárek se naopak snaží o kritiku fundamentálních nedostatků „Modré šance“. Nachází je pohříchu tam, kde se autoři svých příspěvků zásadně drží svých liberálních názorů.. Jde tedy jednoznačně o názorový střet politický, nikoli odborný.

Po dvanácti letech se tak Valtr Komárek vrací do vysoké politiky, aby se tak jako tehdy střetl s liberálním ekonomickým i politickým programem ODS. Je svým způsobem tristní pro ČSSD samotnou, že nemá v současnosti nikoho, kdo by schopnosti Valtra Komárka vyjadřovat se věcně k ekonomickým záležitostem alespoň částečně dosahoval. V roce 1992 byla česká společnost neznalá toho, co znamená vláda liberální pravice i sociálně-demokratické levice. Dnes, po 12 letech, máme zkušenosti s vládami pravice i levice. Voličstvo je již také mnohem zkušenější a snad i obezřetnější. Bude proto velmi zajímavé, jak se v této situaci český volič rozhodne. Parlamentní volby 2006 budou prvními po našem vstupu do EU. Budou v nich zcela jistě dominovat vnitropolitické záležitosti. I případné spojení parlamentních voleb 2006 s referendem o evropské ústavní smlouvě nemůže dle mého názoru tento vnitropolitický střet oslabit. To se ostatně plně projevilo i v právě skončené kampani k referendu o této smlouvě ve Francii.. Vnitropolitické záležitosti Francie tam naprosto potlačily věcnou diskusi o ústavní smlouvě a referendum je tak označováno některými komentátory jako referendum o důvěře Francouzů k současné vládě a prezidentovi.




Další články tohoto autora:
Jan Bartoň

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku