Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 31.5.2005
Svátek má Kamila




  Výběr z vydání
 >EVROPA: Všechno je najednou jinak
 >USA: Potíže s rovnoprávností a prezidentstvím
 >EVROPA: Šok francouzského “NE”
 >POLITIKA: Valtr Komárek – návrat po dvanácti letech
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Ztracená varta
 >EVROPA: Francouzská gilotina
 >SVĚT: Proč Američané podporují "euroústavu"
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Francie dala Evropě šanci
 >EVROPA: My federalisté vítáme francouzské NE
 >PSÍ PŘÍHODY: Hop!
 >ARCHITEKTURA: Bazén, sloni, Helmut a pivo
 >Z MÉHO PODKROVÍ: No dobrá, tak tedy Vlaštovky a Amazonky (I.)
 >FOTOREPORTÁŽ: Takové malé pražské krupobití
 >TISKOVÁ ZPRÁVA: Den dětí v ZOO Praha
 >PENÍZE.CZ: Čím déle na burze, tím větší riziko

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  
 
31.5. SVĚT: Proč Američané podporují "euroústavu"
Jana Hybášková

Někteří čeští politici, ať již jde o sociálně demokratickou levici či o část představitelů ODS, dlouhodobě nahlížejí na transatlantické vztahy (Česká republika - NATO - USA) jako na alternativu vztahu k Evropské unii.

Tuzemští euroskeptici vidí v transatlantické vazbě rozumné bezpečnostní ukotvení naší země, alternativu vůči naivnímu evropanství, vůči nebezpečnému spoléhání na Evropu. Levice naopak vidí ve striktní až přehnané "europeizaci" české zahraniční politiky cestu, jak se vyhnout Spojeným státům - vztah k EU je pro ně výlučným prostředkem antiamerikanismu.

Jenže právě tyto alternativy přestávají v poslední době platit. Američané usilují o nové vztahy s Evropou. Z této snahy ostatně plyne i jejich pohled na "euroústavu" - vidí v ní prostředek k přehlednější, čitelnější Evropě.

Když klesla váha NATO

Změna přišla v novém volebním období prezidenta George Bushe. A není jen přímým důsledkem války v Iráku.

Po skončení studené války ztratila Evropa dosavadní geopolitický význam. Není už místem střetu dvou globálních systémů. A po skončení války na Balkáně přestala být i bezpečnostní hrozbou. Válka v Jugoslávii, Afghánistánu a Iráku dokázala konvenční vojenskou převahu Spojených států. Evropa dnes není strategicky významná, není vojensky významná a nepředstavuje hrozbu. Zároveň není rozhodnuta účastnit se bojových operací. Hodnota Evropy jako vojensko-strategického partnera se proto v novém tisíciletí podstatně zmenšila. Tím se významně snížila i váha NATO jako nositele transatlantických vztahů.

Na druhé straně je Evropa souborem demokratických států, které jsou, jak ukázaly madridské atentáty a španělské parlamentní volby, ohroženy terorismem ještě víc než Spojené státy. Demokratická Evropa je stejně náchylná k proliferaci (šíření) jaderných zbraní. Také neví, co si počít s nestátními hrozbami, guerillovými válkami.

Evropa je demokratickým partnerem v ohrožení. Spojené státy v ní nově hledají především porozumění, pochopení, sdílení obav a hrozeb. Spojené státy potřebují Evropu jako demokratického spojence. Potřebují Evropu ani ne tak silnou, ale pevnou a jednotnou, se společnou zahraniční politikou, s níž lze společně čelit nedemokratickým nebezpečím. Potřebují pevné společenství demokratických států víc než vojenský obranný pakt. V nových transatlantických vztazích potřebují Evropskou unii víc než NATO.

Pod rozlišovací schopnosti

Představitelé Spojených států, ať již z ministerstva zahraničí, Národní bezpečnostní rady nebo někteří senátoři, usilují o navázání nové komunikace s Evropou, Evropou v novém pojetí, Evropskou unií. Bohužel, z pohledu unie i jejích členských států nejsou pro tuto komunikaci připraveni jít dál, než je nezbytně nutné. Pozornost Spojených států je velmi silně vázána především na oblast Pacifiku, na problém Severní Koreje, na vztahy k Číně, na hrozbu nedemokratického vývoje v Rusku, na nutnost ukončit válku v Iráku. Rozumět obtížným vztahům uvnitř unie přesahuje rámec současných amerických zahraničněpolitických schopností. Charakteristickým rysem nové komunikace je neochota a nedostatek kapacity rozlišovat mezi jednolitými částmi a národy Evropy. Neslušně řečeno, jednotlivé evropské státy a různé vnitrounijní šarvátky jsou zcela pod rozlišovací schopností většiny profesionálních politiků i běžných Američanů.

Všichni se ptají: "Jak vy Evropané vidíte...? Jaký je postoj Evropy...? Co udělá Evropa...? Nesouhlasíme s evropským stanoviskem..." V mysli Američanů dnes paradoxně existuje Evropa daleko spíše než v mysli většiny Evropanů.

Nepřehledný Babylón

Ve vztahu k EU panuje ve Spojených státech shoda napříč politickým spektrem: čím jednotnější a pevnější unie, tím lépe, tím jasnější partner, se kterým díky tomu můžeme trávit méně času. Ústava jako nástroj zaručující vládu zákona nad státem je v americkém pojetí nejvýznamnějším zabezpečením existence demokracie, tedy fungujícího státu. Smlouva o ústavě pro Evropu je z amerického pohledu tím nástrojem, který Evropu dále sjednotí, zpřehlední a umožní i přehlednou výstavbu politicko-vojenského rozhodovaní včetně výstavby evropských vojenských kapacit. Senát USA dokonce pořádal slyšení, jehož smyslem bylo zdůvodnit, proč musí Spojené státy jednoznačně smlouvu o ústavě podpořit.

Nebude-li ústava schválena, může se Evropa pro Američany stát nečitelnou změtí mnoha jazyků, mnoha stanovisek. S velikou nechutí hovoří o tom, že by v takovém případě byli nuceni se věnovat pouze Francii, Německu a Británii, což pro ně není vůbec lákavá vidina. Přímá komunikace s Francouzi, rozehrávání hry mezi Británií a francouzsko-německým tandemem - a Amerika osamocena, bez potřebného spojence.

Vydání napospas

Wilsoniánské Československo neexistuje, neexistuje ani významný stát na hranici geopolitického švu železné opony. Existuje Praha, výletní město, uprostřed geopoliticky bezvýznamné střední Evropy. Zastavení dalšího postupu evropské integrace, rozdrobená Evropa proto budou mít pro Českou republiku nevyhnutelný dopad. Česká republika upadne do geopolitického zapomnění. Tím se otevírá pole pro to, aby nastalo, čím mnozí v Čechách straší: Francie a Německo proti Británii. A Češi, úplně vydaní na milost a nemilost třem velkým hráčům - Německu, Francii a Británii, bez opory a odvolání.

Jana Hybášková
Autorka je poslankyní Evropského parlamentu za Evropské demokraty

Vyšlo v Hospodářských novinách 26.5.2005




Další články tohoto autora:
Jana Hybášková

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku