Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 1.6.2005
Svátek má Laura




  Výběr z vydání
 >EVROPA: Zvoní, zvoní zrady zvon
 >MÉDIA: ČT - normalizační bulvár
 >MROŽOVINY: Na vině je zbabělost
 >POLITIKA: Je Škromach populární?
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Krupobití, jaké nemá pamětníka
 >EVROPA: Paříž, den po referendu
 >PRÁVO: Katarská pec
 >MÉDIA: Lidem je to jedno
 >GLOSA: Ó, ta hrůza!
 >PSÍ PŘÍHODY: Čeho je třeba se bát
 >LITERATURA: Pozdní pře Alexandra Solženicyna
 >POČÍTAČE: iMovie Hodně Dobré
 >VÝSTAVA: Hrozné je humorné, humorné je hrozné
 >TISKOVÁ ZPRÁVA: Odbojáři dostanou vyznamenání v Kanadě
 >PENÍZE.CZ: Prvorepublikové nájmy - regulované, ale jinak

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Mrožoviny  
 
1.6. MROŽOVINY: Na vině je zbabělost
František Novotný

Stalo se, co by před ještě půlrokem nikdo nečekal. Francouzi řekli v referendu o evropské ústavě ne, ačkoli právě francouzské politické elity se v ústavním projektu nejvíce angažovaly. Co se mělo stát manifestací jednoty veřejnosti a evropské politiky, se ve Francii proměnilo ve fiasko. Již v předstihu, když preference odhalily převahu euroskeptiků, se počaly hledat důvody, proč se nálada francouzských Evropanů tak změnila. Prý si řešili referendem domácí problémy a například politolog Jacques Rupnik vidí důvody neúspěchu v poměrně nepřehledné a málo věcné kampani, v níž se mnohé zásadní informace ztrácely. Citovaly se prý špatné příklady, když se uvádělo, že Francie ztratila po rozšíření unie 6500 pracovních míst, ale nikoli to, že rozšíření desítky tisíc pracovních míst iniciovalo. Dále se média příliš fixovala na liberalizaci služeb, kterou se sice podařilo odvrátit, což ale i tak nahrálo odpůrcům ústavy. Též velká mediální diskuse o čínském textilu se podle Rupnika stala zástupným problémem a v kampani chyběla správná odpověď na otázku – k čemu je nám Evropa užitečná. Místo toho se debatovalo o obavách, které Evropa přináší.

Soudím, že problém integrace Evropy neleží jenom tak jednoduše v pragmatické otázce užitečnosti či neužitečnosti unie, neboť většina velkých evropských hnutí v dějinách měla úplně jiné kořeny než pragmatické. Z tohoto úhlu pohledu je pak zástupným problémem samotné zdůvodnění pana Rupnika, když skutečný důvod je v tom, že Francouzi prostě jenom vystavili současným politickým elitám, které v Evropě rozhodují , ať už levicovým nebo pravicovým, účet za zbabělost. A politolog Rupnik ji vlastně omlouvá. Rostoucí ekonomické problémy tandemu Francie – Německo, neschopnost vypořádat se s neklesající nezaměstnaností, stejně jako krach bruselské „pětiletky“ na dohnání a předehnání USA (kolikrát jsem jenom tuto frázi slyšel za bolševika!) dokládají, že s koncepcí sociálního státu, jak se vytvářela v průběhu 60. a 70. let minulého století, je prostě konec. Jenže v socialistických vládách západní Evropy neexistuje natolik odvážný politický vůdce, aby nahlas a veřejně řekl, že v době globalizace nemůže žádná ústavní smlouva zabránit například podnikateli, aby šel podnikat na druhý konec světa, kde je levnější pracovní síla. A to lidé vycítí. I když takový zbabělý politik hájí jejich zájmy a oni ho volí, ve skutečnosti jím pohrdají za jeho slabost a ve chvíli, kdy to nejméně čeká, se k němu obrátí zády. Kupříkladu mnozí francouzští zemědělci vědí, že evropský systém zemědělských dotací je šílenství, které musí jednoho dne skončit. Ale proč je právě proto nevyužít až do krajnosti, dokud to ještě jde a politici nemají odvahu ho zrušit?!

Zbabělost evropských politiků, kteří stojí za projektem ústavy, se neprojevuje jenom v ekonomické oblasti. Psího patrona tohoto listu, jenž se domníval, že když si packami zakryje oči, nepříjemné skutečnosti zmizí, připomínají i v jiných oblastech. Patří mezi ně i zastírání vlastní minulosti. V posledním půltisíciletí Evropa dobývala a dobyla zbytek světa a pokoušela se mu vnutit, tu s menším, tu s větším úspěchem svoji civilizaci. Ať už si dnes o tom myslíme cokoli, je to kus historie, který se nedá vzít zpět a není náhodou, že původní jádro EU tvoří země, které tyto dějiny výbojů psaly největším písmem. Ať se to někomu líbí nebo ne, toto je ten skutečný historický rámec, který země EU spojuje a stojí za něčím, co bych nazval společným evropským postojem k světu, jestliže něco takového existuje.
Pochopitelně že toto dědictví se nehodí do představ dnešních západních elitářů, kteří místo toho blouzní o Evropě jako o kontinentu, kde se přece všechno vždy řešilo mírumilovnou diskusí a který je proto oprávněn poučovat ostatní svět. Tak vznikla náhražková oficiální bruselská ideologie, jež zdůvodňuje existenci EU mírotvorným úsilím, jímž přece Evropa, na rozdíl od krvavých USA prezidentů Reagana a Bushe mladšího, vždy oplývala. Obzvláště dobře tuto ideologii papouškuje současný český ministr zahraničí Cyril Svoboda. Až by člověk věřil, že k hlavním ukázkám z evropské historie, jak se má diskutovat, patří Bartolomějská noc, při níž katolíci vyvraždili tisíce hugenotů, nebo třeba další poklidná náboženská diskuse zvaná třicetiletá válka, po níž zůstalo v Čechách méně než 150 tisíc lidí. Obzvláště skvěle pak Evropa předvedla svůj diplomatický a mírotvorný talent ve 20. století, když diskuse mezi nacisty, komunisty a dalšími Evropany stály 50 milionů mrtvých. Panečku, to je mírová historie, to jsme to těm krvavým a neodpovědným Američanům s jejich válečnými dobrodružstvími zase nandali!
Dost ale ironie. Faktem zůstává, že dnes je v Evropě módou zastírat si vlastní historii a vymýšlet si politicky korektní bláboly. To se nemůže projevit v ničem jiném než ve ztrátě identity, jíž dnešní Evropané, a především EU, nepochybně trpí. Jenže jak chtějí politické elity integrovat Evropu, když právě identita, sounáležitost a podílnictví na společných dějinách, jakkoli krvavých, jsou základním kamenem každé integrace?! Zde je krize Evropy a nikoli v nedělním francouzském referendu. Nicméně odvážný evropský politik, který by věci nazval pravým jménem a vyzval Evropany, aby se do integrace odrazili od své skutečné minulosti, není na dohled.

Stejně tak není na dohled evropský politik, který by s řadovými Evropany sdílel obavy z islámu. Člověku stačí špetka zdravého rozumu, aby pochopil, že mezi náboženstvím, které neprošlo žádnou reformou, a evropskou sekulární demokracií nemůže dojít ke koexistenci. Přes tisíce ujišťování, že muslimové jsou mírumilovní lidé a fundamentálních teroristů jenom hrstka, je věcí elementární úvahy, že sekulární stát, který odsunul vládu Boha do pozadí, je pro věřícího muslima, jenž naopak pokládá stát za Boží statek, nepřijatelný. Nepochybně ohrožuje jeho víru a zpochybňuje jeho svět a, bohužel, z tohoto kruhu vede cesta ven jenom v podobě agrese vůči nositeli pohoršení. Tak tomu bylo v dějinách vždy a nevidím důvod, proč by tomu mělo být s islámem jinak. I v tomto případě se evropské politické elity chovají jako zbabělci s plnými kalhotami. A určitě není jenom shodou okolností, že množina evropských politiků, kteří odsoudili Bushovu intervenci v Iráku, splývá s množinou těch, kteří iniciovali ústavní proces v EU.

Už na základě těchto tří příkladů je to špatný proces. Neboť měl posloužit tak, jako kdysi vlčáku Gordonovi jeho packy. Aby zbabělým evropským politikům zakryl skutečnost, kterou nechtějí vidět. To ale neznamená, že integrace Evropy je nesmysl. Naopak, až se začnou věci nazývat skutečnými jmény, až se najdou politici, kteří budou mít odvahu říci lidem, co je v globalizovaném světě možné a co už ne, pak nastane čas na skutečnou integraci – na základě společné minulosti a s ohledem na společné civilizační zájmy.

Mrož
Psáno v Praze 30. května 2005


Další články tohoto autora:
František Novotný

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku