Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 3.6.2005
Svátek má Tamara




  Výběr z vydání
 >EVROPA: Národní zájmy a důvody francouzského "NON"
 >SVĚT: Král je nahý
 >EVROPA: Francouzi dobře věděli, proč řekli ne
 >GLOSA: Euroústava, kampaň, peníze - jak se to rýmuje
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Praní prádla
 >EVROPA: Jak se z eurofilů stali nekrofilové
 >GLOSA: Podivný pokus o spravedlnost
 >INTERNET: Telecím
 >PSÍ PŘÍHODY: Temná stránka jara
 >GLOSA: Evropu si rozvracet nedáme!
 >POČÍTAČE: Nové iDVD také stojí za to...
 >HUDBA: Letošní Mezi ploty
 >POEZIE: Muž
 >BOTANICKÁ ZAHRADA: Zahrada v Troji se chlubí zimovzdornými kaktusy
 >PENÍZE.CZ: Co když nebudeme na bydlení mít?

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Rodina a přátelé  
 
3.6. RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Praní prádla
Ondřej Neff

Pokračuji v seriálu vzpomínek na dobu mého dětství. Celý seriál je zde.
Začnu životem ve Slapech, kde jsem strávil dětství od roku 1946 do roku 1953, tedy od miminkovského - ročního - věku. Maminka, stejně jako všechny ostatní ženy ve vesnici, prala prádlo v dřevěných neckách, na valše. Valcha byla z pozinkovaného plechu s příjemně hladkým oblým okrajem nahoře: peroucí žena (nikdy v dějinách valchy, myslím, nepoužil tento nástroj muž, přinejmenším ho nepoužil, pokud měl po ruce zotročitelnou ženu) se o valchu opírala břichem, druhý okraj byl zapřen do kouta mezi dno a bok necek a tím se nástroj stabilizoval. Úhel mezi stěnou a dnem byl volen tak, aby valcha nevyklouzávala. Na praní se používalo speciální smrduté prací mýdlo, mám dokonce dojem, že tenkrát v těch padesátých létech byl do kostky mýdla vytlačen jelen: za první répy existovala firma Jelen a pralo se "mýdlem s jelenem". Komunisté i po krádeži firem často zachovávali názvy a loga - připomeňme Škodovku. Prádlo se průběžně mydlilo a pralo a mydlilo a pralo a pak se máchalo. Vyvářelo se ve velkém prádlením hrnci.
Čapek píše o "velkém prádle". Byla to skutečně celodenní dřina, pralo se ložní prádlo a bylo nutno ho především vyvářet a to při objemech tkaniny nebyla maličkost. Ve vzpomínce vidím maminku prát na zahradě - dokonce ji mám na fotce zachycenou při praní. V zimě prala v koupelně, v maličké temné místnosti.
Po návratu do Prahy se pralo v prádelně našeho činžáku: velká místnost v přízemí a partaje se tu střídaly. Byl tu kotel na vyváření prádla, v něm se muselo topit.
Pračky přišly až v šedesátých létech, vířivé, se šroubem ve dně. A když přišly automatické pračky, to byl převrat a všichni bychom měli tento technický předmět velebit i po létech, kdy ho má každý doma a pokládá to za normální. Není to nic normálního. Po staletí bylo normální to, co ještě musela dělat moje maminka.


Další články tohoto autora:
Ondřej Neff

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku