Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 3.6.2005
Svátek má Tamara




  Výběr z vydání
 >EVROPA: Národní zájmy a důvody francouzského "NON"
 >SVĚT: Král je nahý
 >EVROPA: Francouzi dobře věděli, proč řekli ne
 >GLOSA: Euroústava, kampaň, peníze - jak se to rýmuje
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Praní prádla
 >EVROPA: Jak se z eurofilů stali nekrofilové
 >GLOSA: Podivný pokus o spravedlnost
 >INTERNET: Telecím
 >PSÍ PŘÍHODY: Temná stránka jara
 >GLOSA: Evropu si rozvracet nedáme!
 >POČÍTAČE: Nové iDVD také stojí za to...
 >HUDBA: Letošní Mezi ploty
 >POEZIE: Muž
 >BOTANICKÁ ZAHRADA: Zahrada v Troji se chlubí zimovzdornými kaktusy
 >PENÍZE.CZ: Co když nebudeme na bydlení mít?

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Evropa  
 
3.6. EVROPA: Národní zájmy a důvody francouzského "NON"
Tomáš Haas

Souhlasím s názorem, že zobecnit národní zájmy se asi nedá, kromě snad definice, kterou jsem sám podal před rokem a půl v jednom svém článku. Tehdy jsem napsal "Demokracie, stabilita a prosperita". Nebyla to vlastně moje definice, takto národní zájmy USA definoval kdysi dávno vicepresident Thomas R. Marshall.

"Co tato země potřebuje, je dobrý pěticentový doutník".

Jeho věta se stala klasickým citátem, bohužel je už zapomenuto, v jakém kontextu ji T.R. Marshall použil. Byla míněna jako ironická odpověď senátorům, kteří předkládali úzké zájmy svých podporovatelů a různých lobyistických skupin, a prohlašovali je za národní zájem. T.R. Marshall později řekl, a to už je daleko méně citováno, že "základní národní zájmy USA jsou jen tři a ty tři jsou vlastně jen jeden, souvisí spolu a oslabení každého z nich ohrožuje ty druhé dva. Ty tři národní zájmy jsou DEMOKRACIE, PROSPERITA a STABILITA".

To je, myslím, pravda obecně. Konkrétně je mnohdy národní zájem čímsi zdánlivě mnohem přízemnějším. To, co měl na mysli ministr zahraničí Bernier, když si postěžoval, že po odmítnutí ústavy bude posice francouzské vády při obhajobě francouzských národních zájmů obtížnější, byly nejen zájmy obecné, ty jsou abstraktní a kromě deklarativních prohlášení a projevů nebo filosofických esejí se těžko dají "obhajovat".

Rozumná vláda je ale obhajuje dnes a denně v konkrétních jednáních o konkrétních věcech. Pokud se bude jednat o nové politické formě mezinárodní organizace, jejímž je její země členem, bude jistě takové vládě záležet na tom, aby nová forma byla co nejdemokratičtější, aby hlas jejich občanů byl patřičně zohledněn a aby nehrozilo nebezpečí, že bude ignorován. Je to její povinnost, byla zvolena občany své země právě proto, aby zastupovala v organizaci je, nikoliv aby zastupovala organizaci vůči nim.

Pokud se tedy jedná například o regulacích nebo o dotacích cukrovarnického průmyslu nebo zemědělství, je úkolem vlády dbát na to, aby v mezích někdy nevyhnutelného kompromisu byly zohledněny a aby dokonce nebyly obětovány zájmy jejich vlastního průmyslu, aby kompromisu nebylo dosaženo na jeho úkor.

Toho si je ostatně vědoma i Unie, proto ten požadavek v návrhu ústavy, aby kriteriem pro výběr komisařů bylo kandidátovo "evropanství", a proto je i v návrhu zdůrazněno, že komisař zastupuje Unii, nikoliv zemi svého původu (což je jedna z mála věcí, která by se skutečně přijetím ústavy nezměnila), čemuž, jak se mi zdá, naše media nerozumějí a stále píší o "našem" komisaři Špidlovi. Pan Špidla není a nemůže být "naším" komisařem, je evropským komisařem, a kdyby snad chtěl být něčím jiným, dopouštěl by se vlastně podvodu. Zástupci svých zemí jsou vlády a ty jsou odpovědné svým občanům, nikoliv Unii, a mají v Unii prosazovat jejich zájmy.

Je jistě pravdou, že obavy o zastaralý sociálni model a snaha bránit se konkurenci z Východu, je naivní. Nesouhlasím ale s tím, že to byl hlavní nebo dokonce jediný motiv francouzských voličů pro jejich odmítnutí ústavy, jak zní komentáře českého tisku.

Podíváme-li se na demografický a politický rozbor hlasování ve Francii, (www.ipsos.fr/CanalIpsos), zjistíme, že nejvážnějším udávaným motivem těch, kdo hlasovali proti návrhu ústavy, nebyla její "přílišná pravicovost", jak nám tvrdí český tisk, ale byla jím s velkým náskokem nespokojenost s ekonomickou situací obecně (52% procent s ústavou nesouhlasících voličů udává jako hlavní motiv jejich nesouhlasu obecnou nespokojenost s ekonomickou situací a jen pro 40% procent byla hlavním motivem přílišná "liberálnost" návrhu).

Spojíme-li si tuto nespokojenost s tím, že západoevropští voliči podle Eurostatu z více než padesáti procent nevěří v užitečnost Unie a s hodnocením problémů Unie, jak je vnímají evropští občané, vyjádřeným v Laekenské deklaraci, která byla zadáním Konventu, to je s demokratickým deficitem Unie, jejím netransparentním rozhodováním, plíživým přenosem kompetencí z národních parlamentů a vlád na Unii a erozí identifikace evropských občanů s Unií, jeví se pak obavy Francouzů ze sociálních dopadů přijetí ústavy v poněkud jiném světle.

Nedají se zjednodušit na pouhý výraz nespokojenosti průměrného Francouze s malou mírou socialismu v návrhu ústavy nebo vysvětlit jeho nespokojeností s vládou a presidentem.

Zdá se, že Francouzi věří, že spíše než jejich vlastní vláda, je to Unie, kdo nese do značné míry odpovědnost za současný stav (i když většina voličů je skutečně nespokojená s vládou a presidentem, jen 24% z těch, kdo ústavu zamítli, to udává jako motiv jejich nesouhlasu), a nevěří, že Unie bude schopna, svázána ústavou, podle které by místo jimi zvolených institucí stále více a více rozhodovala vzdálená bruselská byrokracie, jejich ekonomické problémy řešit.

Proto se mi interpretace francouzského "NON" jako naivního omylu francouzského voliče zdá být příliš zjednodušená, domnívám se, že skutečnost je daleko komplexnější, jejich reálné obavy spíše nebyly francouzskou vládou a Unií adresně a věcně osloveny a kampaň byla více reklamní kampaní než diskusí. Ofensiva téměř před závěrem kampaně spíše vzbudila nedůvěru, než vyvrátila obavy voličů. Naivní se nakonce ukázali být spíše proponenti návrhu ústavy, kteří se spoléhali na povrchní mediální kampaň a otázkám voličů se spíše vyhýbali, než by je přesvědčivě vyvraceli.

Pokud nebude návrh ústavy stažen a k referendu nakonec dojde i u nás a pokud se stejného omylu dopustí i naše vláda, domnívám se, že návrh čeká podobný osud i u nás. Voliči už vědí, že návrh není tak dokonalý a nekontroverzní, že byl západoevropskými voliči nejméně ve dvou zakládajících zemích odmítnut, a budou se tázat proč a budou čekat jasnou odpověď. A tou odpovědí nemůže být jen poukaz na "naivitu" nebo "xenofobii" západoevropského voliče.

Tomáš Haas thaas@rogers.com

Motivy francouzských voličů pro odmítnutí ústavy

Obecná nespokojenost se současnou ekonomickou situací 52%
Ústava je příliš liberální 40%
Ústava bude velmi těžko měnitelná 39%
Oposice ke vstupu Turecka do Unie 35%
Ústava ohrožuje Francouzskou suverenitu 32%
Obecná nespokojenost s politikou a politiky 31%
Tento směr vývoje evropské integrace není dobrý pro Francii 27%
Nespokojenost s vládou a/nebo presidentem Chiracem 24%
Důvod neudán 2%


Další články tohoto autora:
Tomáš Haas

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku