Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Sobota 4.6.2005
Svátek má Dalibor




  Výběr z vydání
 >EVROPA: Paní Wallströmová a její "Plán D"
 >SVĚT: Dialog se Severní Koreou je nutný
 >EVROPA: Jak mě vláda šokovala svým návrhem
 >POLITIKA: Euroústavní vize ČSSD
 >EVROPA: Občané pro eurokraty?
 >PENÍZE: Eurror, Eurror, ...
 >EVROPA: Zbytečná referenda?
 >PRÁVO: Kterak nedostat zločince do kriminálu
 >EKONOMIKA: Bez dotací ani ránu
 >GLOSA: Globální nechápání
 >MOBY DICK: Rizika práce v kanceláři
 >BODYPAINTING: Ach, ty krásné ženy
 >CHTIP: Ze života?
 >FEJETON: Zdobení řetězu
 >MEJLEM: Kapitalismus budiž pochválen

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politika  
 
4.6. POLITIKA: Euroústavní vize ČSSD
Jiří Wagner

Premiér Jiří Paroubek, potažmo celá ČSSD, přišel s velkolepými nápady, jak po (takzvaně neúspěšných) referendech ve Francii a Nizozemí pokračovat dál.

První vizi přednese za čtrnáct dní na jednání Evropské komise v Bruselu. Přednese tam vládní návrh, aby se - o rok až o dva oproti podzimu 2006 - prodloužila doba pro možné schvalování evropské ústavy. A to by musel čert na koze jezdit, kdyby se do té doby nepodařilo donutit Francii, Holandsko a případné další "rebely" k opakování referenda s euroústavně pozitivním výsledkem. Spolu s dalšími státníky se tam rovněž bude zabývat myšlenkou celoevropského referenda, díky němuž by negace ústavy ze strany několika států nebyla překážkou pro její prosazení en bloc.

To jsou ideje pro nadcházející mezistátní jednání. Ale co doma? Jak bylo jasné každému, kdo někdy nahlédl do naší Ústavy, je ke schválení euroústavy nutná třípětinová většina obou komor parlamentu nebo referendum. Pan Paroubek ovšem bude mít v této věci přehled teprve tehdy, až dostane na stůl podrobnou analýzu šéfa legislativní rady Pavla Zářeckého, z níž se dozví nejen o nutné tříprocentní většině, ale i o tom, že referendum je skutečně možné nahradit hlasováním v parlamanetu. Nebyl by tedy problém vypustit z programu nápad s všelidovým hlasováním, k němuž beztak dosud neexistuje potřebný platný zákon, a nechat hlasovat poslance a senátory.

Věc má ovšem dva háčky - za předpokladu, že ODS setrvá na svých protieuroústavních pozicích, nedá pan Paroubek třípětinovou většinu dohromady ani kdyby se rozkrájel a jeho strana by navíc musela oželet dvě stovky miliónů korun, jež byly na přesvědčovací kampaň "plebsu" uvolněny. Jak jeho rozhodování dopadne, nemusíme hádat dvakrát - nedopustí hlasování v parlamentu a s pomocí ODS protlačí jednoúčelový zákon o referendu, přičemž je mu zcela fuk, zda se toto hlasování - s ohledem na vývoj v EU - vůbec bude konat, zda vůbec bude nutné.

Oněch dvě stě miliónů je lákavějších, protože do konce roku může Paroubek utratit osmdesát miliónů, z nichž jen nepatrnou část velkomyslně věnuje euroskeptickým názorovým skupinám a zbytek může vydat na propagaci euroústavy... Nebo snad na propagaci ČSSD? Vždyť příští rok budou volby a pokud se referendum konat bude, pak se hlasování s největší pravděpodobností odehraje ve stejném termínu jako volby. Proto se o tuto částku tak vehementně prala ČSSD s lidoveckým ministrem zahraničí! Dalšího půlroku utratí Paroubek i zbývajících 120 miliónů. Bude sice tvrdit, že peníze jdou na kampaň euroústavy, ale namísto toho poputují tyto milióny na předvolební kampaň jeho vlastní strany. Vždyť jaký je rozdíl mezi propagací euroústavy a předvolební kampaní huráevropské sociální demokracie? Použijí-li se vhodná sova, jedno jako druhé jest. Kdo by za takových okolností odmítal referendum, když disponuje dvěma stovkami milionů, jejichž vynaložení bude jen obtížně vysledovatelné?

Samozřejmě! Zákon o referendu bude a po dvou stovkách milionů se před volbami jen zapráší. Předvolební kampaň si sociální demokraté nechají hezky zaplatit z cizího a tiše přitom budou doufat, že se jim díky této pomoci podaří zvýšit vlastní preference.

Viz Ústava ČR:

Článek 10a
(1) Mezinárodní smlouvou mohou být některé pravomoci orgánů České republiky přeneseny na mezinárodní organizaci nebo instituci.
(2) K ratifikaci mezinárodní smlouvy uvedené v odstavci 1 je třeba souhlasu Parlamentu, nestanoví-li ústavní zákon, že k ratifikaci je třeba souhlasu daného v referendu.

a

Článek 39
(4) K přijetí ústavního zákona a souhlasu k ratifikaci mezinárodní smlouvy uvedené v čl. 10a odst. 1 je třeba souhlasu třípětinové většiny všech poslanců a třípětinové většiny přítomných senátorů.



Další články tohoto autora:
Jiří Wagner

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku