Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Sobota 4.6.2005
Svátek má Dalibor




  Výběr z vydání
 >EVROPA: Paní Wallströmová a její "Plán D"
 >SVĚT: Dialog se Severní Koreou je nutný
 >EVROPA: Jak mě vláda šokovala svým návrhem
 >POLITIKA: Euroústavní vize ČSSD
 >EVROPA: Občané pro eurokraty?
 >PENÍZE: Eurror, Eurror, ...
 >EVROPA: Zbytečná referenda?
 >PRÁVO: Kterak nedostat zločince do kriminálu
 >EKONOMIKA: Bez dotací ani ránu
 >GLOSA: Globální nechápání
 >MOBY DICK: Rizika práce v kanceláři
 >BODYPAINTING: Ach, ty krásné ženy
 >CHTIP: Ze života?
 >FEJETON: Zdobení řetězu
 >MEJLEM: Kapitalismus budiž pochválen

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politický cirkus  
 
4.6. Kde se zastaví průrva
(eff)

V bezprostřední reakci na výsledky nizozemského referenda použil Václav Klaus mimořádně barvitého příměru. Natolik surového, že se k jeho autorství nehlásí a cituje jen „někoho“, kdo mu to říkal: že „ono je to zhruba jako ten Chruščovův projev v roce 1956“, který protrhl mlčení a provalil pravdu o Stalinových zločinech. Příměr je to tak obludný, že, opakuji, se Klaus skryl za „někoho“. Sám ale použil příměru jen o málo citlivějšího. Jde prý o provalení přehrady, že tedy se konečně řeklo, že „král je nahý“ a „každý rozumný člověk“ a „každý v evropské třídě a v evropské elitě“ pochopí, jak to ve skutečnosti je a ono je to tak, jako už dávno, s konsistencí sobě vlastní, hlásá Václav Klaus.

Jedno je jasné, že „každý rozumný člověk“ se zájmem o věci veřejné se musí s výsledky obou referend vyrovnat.

Paradoxy referenda
Referendum je podivuhodný jev ve světě veřejných záležitostí. Právě Václav Klaus je odedávna, „s konsistencí sobě vlastní“, velmi obezřetný vůči referendu a Občanská demokratická strana, jejíž je čestným předsedou, se dlouhodobě staví proti zřízení institutu referenda na bázi obecného zákona, který by z „lidového hlasování“ udělal trvale přítomnou instituci. Nemilované referendum je nyní Václavem Klausem a jeho kopisty z ODS opěvováno jako svrchovaný výraz evropské vůle a v závislosti s jeho výsledky by měly ustat další kroky vedoucí ke schválení evropské ústavy.

Dalším paradoxem je analýza výsledků obou referend.

Shodné mají to, že se předmětu referenda, totiž takzvané ústavy Evropské unie, týkají jen nepřímo. Byla to referenda částečně protestní, ve smyslu vyjádření nevůle k vládě a jejím politikům – taková interpretace platí zejména pro francouzské referendum, částečně to bylo vyjádření nevůle k Evropské unii jako takové, se společnou měnou ustavenou v její tradiční části a rozšířenou o deset dalších členů, z toho osm s holými zadky, kteří drze posílají na Západ svoje instalatéry. O ústavu ani v jednom, ani v druhém případě nejde, jde o konkrétní vlády a také o Unii jako takovou. Ostatně, podobné výsledky, jak ukazují poslední průzkumy, by mělo referendum konané v České republice. Pokud by ho sociální demokraté protlačili do stejného termínu jaký budou mít řádné parlamentní volby, referendum by se zřejmě spojilo i s jejich osudem, a ten, jak to zatím vypadá, nenabádá k optimismu.

A třetí paradox. Euroskeptici všude v Evropě, Čechy počínaje až po ty Francouze a Holanďany, mají starost o národní suverenitu. Drvoštěpovi v lese nebo dojičce ve chlévě může být takřka jedno, kdo je politickým suverénem jeho či jejího života. Jedno to není politiků, obzvláště pak politikům ve vládních funkcích. Oni, jejich pravomoci, jsou – údajně – ohroženy, oni by se měli nejvíc bát „superstátu“, který je prý má o suverénní rozhodování připravit. Je tedy kupodivu, že právě oni šmahem ústavu podporují, bez ohledu na to, zdali jsou na levici nebo na pravici politického spektra.

Tiché referendum
Analýzou je možno dojít snadno k závěru, že v referendech se vyjadřovali lidé zaujatí, nekompetentní, popletení a nepatřiční. Což má stejný efekt, jako by se řeklo, že v den referend vál severovýchodní vítr a tlakoměr ukazoval oblačno až deštivo. Jediné, co je podstatné, je to, co se bude dít dál.

Václav Klaus hovořil o protržené přehradě. Když praskne přehrada, pak to neodnese jen elektrárna pod přehradou, kvůli níž se přehrada stavěla. Odnese to celé údolí pod ní, vesnice a městečka mnoho kilometrů po proudu. Pokud má Klaus pravdu, proud z protržené přehrady nesmete jen pracně vytvořený dokument přezdívaný „ústavou“. V nebezpečí začíná být celá Unie jako taková. Italský ministr resortu práce a sociálního zabezpečení Roberto Maroni už veřejně zauvažoval, jestli by nebylo nejlepší zrušit euro, vrátit se k liře a uspořádat k této věci – již osvědčené – referendum. Maroni je přední evropský euroskeptik. Vztah k euru našeho Klause je – dlouhodobě a konsistentně- stejný.

Zde ale musí zasáhnout jiné referendum, neviditelné a nikým neorganizované.

Funguje Evropská unie? Prosperuje průmysl, vede se dobře mezinárodnímu obchodu, mají z ní prospěch banky? Průmyslové a obchodní k kruhy, ty budou hrát rozhodující roli v nadcházejícím období, kapitáni průmyslu a obchodu jsou nejvíc ti, kterým záleží na tom, v jakém právním a ekonomickém prostředí fungují. Francouzský strach z „polského instalatéra“ ovlivnil výsledky referenda. Podstatný je ale pohled těch, kdo skutečně jsou v první linii zápasu s americkým a asijským kapitálem. Pokud tito lidé v nevyhlášeném referendu Unii odpískají, pak jí nebude pomoci, změní se tak, že by ji vlastní otcové nepoznali a Václav Klaus bude spokojen, že zase jednou měl, jak únavné, pravdu.

Aston


Další články tohoto autora:
(eff)

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku