Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 7.6.2005
Svátek má Iveta




  Výběr z vydání
 >EVROPA: Byrokratokracie
 >POLITIKA: Poučný víkend v Budapešti
 >SVĚT: Akcionáři všech zemí, spojte se!
 >USA: Obtížná hranice
 >POLITIKA: Favorita voleb čekají velké potíže
 >Z MÉHO PODKROVÍ: No dobrá, tak tedy Vlaštovky a Amazonky (II.)
 >ARCHITEKTURA: Kam s Muchovou epopejí?
 >NÁZOR: Pokrytectví na entou
 >MEJLEM: Zelená naivita?
 >KNIHA: Specifický způsob humoru Arta Paasilinny
 >PENÍZE.CZ: Zahubí individuální účty zdravotnictví?
 >EVROPA: Neděle pravdy pro Unii
 >NÁZOR: Jak by měla vypadat evropská "ústavní smlouva"
 >EVROPA: Opatrnost je matkou moudrosti
 >EKONOMIKA: Proč je nutné ve volbách vítězství pravice?

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Kultura  >>  Literatura  
 
7.6. Z MÉHO PODKROVÍ: No dobrá, tak tedy Vlaštovky a Amazonky (II.)
Albert Salický

Dokončení (první díl zde)

Jak jsem předpokládal, vyvolal můj přehled díla Arthura Ransoma reakce řady komentátorů, částečně nostalgické, částečně kritické. Díky všem za spoustu nových informací. Nejvíce mě ovšem zaujal fakt, že byly některé knihy vydány s ilustracemi Zdeňka Buriana. Neměl by majitel chuť je kvalitně naskenovat a hodit do placu?

Já jsem nechtěl napsat literární ani historickou studii, šlo mi pouze o připomínku těžké pohody, kterou ve mě ransomovky dodnes vyvolávají. A atmosféra všech knih samozřejmě těžce pohodová je. Už pozadím děje, vsazeným do počátku 30. let. Otec Walkerových je sice námořní důstojník a slouží patrně na válečné lodi, ovšem jinak není o válce v textu ani náznak. Není ani známo, jak zemřel Bob Blackett, otec Amazonek.

Svět příběhů, tedy těch, které se odehrávají v Anglii, je světem pracovitých, poctivých lidí. Ať už u jezera nebo okolo řek, lidé si hledí své práce, jeden druhého si váží, každý zná své místo ve společnosti a podle toho se i chová. Postavy v pozadí příběhů jsou tudíž značně schématické a například selky ze statků u Jacksonů, Dixonů, Swainsonů nebo Tysonů jsou v podstatě zaměnitelné. Snad až na Márinku Swainsonovou, která je líčena jako osoba vyjímečně sympatická až atraktivní (že by jiná autorova vzpomínka z dětství?).

Hlavní hrdinové jsou pak vesměs děti spořádaných rodičů. Walkerovy jsem už zmínil. Vzhledem k tomu, že je otec důstojníkem, je nejstarší syn John předurčen pro stejnou dráhu. Je to vůdcovský typ bez osobnostních zvláštností, přímočarý, pracovitý, zodpovědný a po pravdě řečeno dost nudný. Nepříliš zábavná je i Zuzana, která převzala úlohu matky - hospodyně a stará se především o to, aby bylo pětkrát denně připraveno jídlo a aby byli ostatní námořníci vždy v teple a suchu. Oba dva starší Walkerovi jsou pro celý příběh ovšem nezbytní, protože umožňují dětem prožívat příběhy bez dohledu dospělé osoby (která by je nejspíš vybavila uniformami a nutila nastupovat, pochodovat a lovit bobříky).

Titty a Roger si pak užívají role těch mladších, nezodpovědných, a dávají mnohem více průchod fantazii. Postavy se během série prakticky nevyvíjejí a tak je Roger i ve Velké severní pořád tím rozjíveným klukem, ačkoliv by měl být prakticky téměř ve věku, ve kterém John vedl Boj o ostrov.

Amazonky jsou podstatně divočejší. Vyrůstaly bez otce a více méně na samotě, hnacím motorem jejich přístupu k realitě ja samozřejmě Nancy. Ta ovládá svojí energií a fantazií nejen poněkud bezbarvou sestru Peggy a svoji matku, ale i Vlaštovky. Jsou to její nápady, které vedou k dobrodružstvím a i o něco starší John je vždy spíše realizátorem než iniciátorem jednotlivých akcí. Ransomova sympatie k Nancy je zjevná. I to by stálo za objasnění pozadí.

Profesor Callum, otec Dicka a Dorotky, je profesorem na univerzitě. Zabývá se archeologií. Dick tedy tíhne k charakteru vědce, zatímco Dorotka ho mateřsky ochraňuje (jasné opakování modelu soužití rodičů) a kromě toho vymýšlí příběhy, které jednou napíše (čímž připomíná autora tohoto článku). Tom Dudgeon z obou norfolských knih je synem lékaře, Pravka a Levka jsou dcery právníka. Pouze piráti ze Smrti a slávy jsou děti obyčejných lidí, dělníků z loděnice, a podle toho se také chovají - jsou mnohem zdrženlivější v činech i řeči. Mimochodem, pokud čtete anglicky, začněte Coot Clubem. Jazyk kluků od řeky je fantastický a značně pošramotí vaše představy o správné gramatice. (Stejně jako Tom Sawyer a Huckleberry Finn.)

Co se dospělých týče, nápadná je převaha žen. Okolo jezera vše řídí matky a selky. I na řekách doprovází děti paní Barrablová. Že chybí otcové, to už jsem uvedl. Ale i farmáři se drží v pozadí a pokud se do děje připletou, tak jen velmi váhavě a ostýchavě, viz pan Dixon v Zamrzlé lodi. Ženy rozhodují o všem a jejich královnou je prateta Marie, známá z Trosečníků a z Piktů. Je to osoba kromobyčej děsivá, autor ji líčí nelítostně a nechá ji vběhnout do krutého trapasu, nakonec však je to ona, kdo triumfuje a učiní ze všech ostatních bandu pitomců. Že se i zde jedná o zpracování vlastních traumat autora, o tom není pochyb.

Vyjímečnou postavou je kapitán Flint. Je to v podstatě jediný muž, který hýbe příběhy, ostatní jsou jen přihrávači. Jim Turner je však výrazná a netradiční osobnost, a tak je všemi akceptován a stává se prakticky jedním z dětí. Konečně na to má i povahu. Po pravdě řečeno, kapitán Flint je klukovštější než třeba John.

Ačkoliv se jedná o dobrodružné příběhy, svět není rozdělen na dobré a zlé. V podstatě je naprostá většina lidí děsivě poctivá. Okolo jezera se negativní typy nevyskytují vůbec. Několik jedinců má méně pochopení pro dětské hry (kromě pratety ještě paní Tysonová v Holubí poště nebo doktor a pošťák v Piktech), zde se ale jedná pouze o reakci seriózních dospělých na nekonvenční nápady Nancy a jejich věrných. Teprve v Klubu Lysek se objevují negativní výletníci z Margoletty. Jedinými opravdickými padouchy jsou pak až Jirka Owdon ve Velké šestce a ptáčník Jemmerling ve Velké severní. Kupodivu je padoušství obou motivováno sbíráním ptačích vajec. No..., jak by řekl jeden ze zdejších komentátorů.

Celé prostředí i lidé představují něco, čemu se v německém světě říka die Heile Welt. Ale samozřejmě i to přispívá k jedinečné atmosféře knih. Zkrátka něco mezi Pantátou Bezouškem, Ladovými Hrusicemi (Mikeš), dědečkovým domem pod Hradovou (Saturnin), Vernovými kolonisty Lincolnova ostrova a Tolkienovým Hobitínem. Kdybych byl tak sarkastický, jak si někteří lidé myslí, řekl bych, že je to svět pravdy a lásky...

I základní morálka, nebo konvence, podle kterých se děti chovají, je kouzelná. Příběhy jsou totiž ilustrací faktu, že když jsou děti vychovány v úctě k určitým strukturám, je možné jim dát značnou svobodu. V pozadí všeho je samozřejmě spořádaný britský systém, ve kterém má každý své místo. V příbězích není ani náznak faktu, že by někomu z hrdinů nebyla jeho definovaná pozice vhod. Každý se snaží dosáhnout uznání právě v tom, co patří mezi jeho úkoly. Starší děti už mají vůdcovské schopnosti (především asi ze školy), které chápou i jako závazek a zodpovědnost. Řídí se příklady, které se kdysi naučily, například v dějepise, knihách nebo básničkách. I proto je John tím mladým kapitánem více než Nancy, která má v důsledku neexistence otce více prostoru pro fantazii. Zuzana pak kopíruje povinnosti matky a v krizové situaci nahlas uvažuje, jestli by s tím maminka souhlasila nebo ne.

Dospělí však k dětem nejsou hyperprotektivní, což je jasně definováno už telegramem otce Walkera na úplném začátku (lepší se utopit než být ňouma - jestli nejsou ňoumové, neutopí se). V dnešní době věc nepředstavitelná až nemožná, protože prakticky nezákonná. (Darwin ovšem nebyl nadarmo Britem a jeho země nevládla nadarmo mořím, dokud nějaký zloduch nezavlekl na ostrovy sociální cítění, humanismus a odbory.)

I ve Velké šestce, kde jsou piráti ze Smrti a slávy obviněni z krádeže a odvazování lodí, se dětem snaží pomoci spíše rodiče dětí nezúčastněných, doktor Dudgeon a právník Farland, zatímco otcové obviněných, místo aby se masově řítili do médií a vykřikovali, že jsou jejich děti nevinné, tak jako to dělají příbuzní všech našich sbormistrů a podobných obviněných či dokonce po prokázané vině odsouzených současníků, drží se zpět, patrně i proto že jsou dělnická třída a ta nemá do čeho mluvit. Otec Peteho (tedy Péti) se ovšem za čest svého syna popral s kolegou a vysloužil so modřinu přes celé oko.

Knihy obsahují i řadu jiných zajímavých detailů. Jako vášnivého kuchaře mě fascinuje například fakt, jak často je i v domech, kde pracuje na plný úvazek kuchařka, servírováno studené maso. Ve Velké šestce dokonce děti přinesly z obchodu čerstvě upečená studená kuřata. Nebo snaha o pestrost stravy i na cestách. Maso, chléb, jablka (vyjímečně banány, jiné ovoce a zelenina ne, vzpomínám si jen na hrášek), limonáda, pak koláč, čokoláda a nezbytný čaj. Standardní svačina poutníků, když se o ně stará Zuzana.

Vrcholem všeho je posedlost čajem s mlékem. Mít texty knih ve wordu, dokázal bych, že slovo mléko je nejfrekventovanějším pojmem celého opusu. Z toho jsem si ale už dělal legraci na jiném místě. A přiznám se, že i já jsem kdysi požadoval od maminky, aby mi udělala ovesnou kaši. I když jsem k ní jedl spíše marmeládu než opečenou slaninu.

Ještě několik poznámek k překladům. Jedná se o dětskou literaturu, musím tedy být tolerantnější než ve svých starších výpadech. Že nemám rád přeložená jména, to jsem se už zmínil. Nicméně se ujala, tak ať zůstanou. I když přeložit Port a Starboard jako Pravka a Levka je slabota. Ale co s tím, když v češtině chybí tradice a nikdo (kromě Mrože) neví, co je to návětrná strana! Text ztrácí i díky překladům námořnických hodností, takový Able-seaman je jistě zajímavější pojem než první námořník. A někdy je v překladu i klasická komika toho typu, jako když prateta příkáže řidiči aby nejel rychleji než šestnáct kilometrů za hodinu. Proč zrovna šestnáct? Protože je to deset mil.

Rovněž překládat označení výrobků ze sekaného masa nebo vnitřností slovem puding je mi nepříjemné. V naších šířkách si pod pojmem puding představujeme onu sladkou škrobovou hmotu, zatímco v knihách zmíněné typicky britské masové výrobky mají spíše charakter sekané, tlačenky nebo jitrnic.

Negativní stránkou mého nadšení je ovšem i fakt, že se mi dosud nepodařilo pro Ransoma nadchnout vlastní děti. Česky číst odmítají úplně. Ty, co už umí slušně anglicky, tahají z mé knihovny spíše Pratchetta, Gaimana nebo Forsytha. Ale po všech vašich milých komentářích jsem se rozhodl, že to ještě jednou zkusím. Koupím Boj o ostrov v němčině a uvidíme, co to s mladšími dcerami udělá. Teď je zrovna vhodná doba... než vyjde další Harry Potter.

Salzburg, červen 2005




Další články tohoto autora:
Albert Salický

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku