Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 6.6.2005
Svátek má Norbert




  Výběr z vydání
 >EVROPA: Neděle pravdy pro Unii
 >NÁZOR: Jak by měla vypadat evropská "ústavní smlouva"
 >EVROPA: Opatrnost je matkou moudrosti
 >EKONOMIKA: Proč je nutné ve volbách vítězství pravice?
 >AUTO: Miss, nebo mamina od plotny?
 >EVROPA: Kde jste, "Evropané"?
 >POZNÁMKA: K "Jen tak na okraj - Klementinum"
 >MIMOCHODEM: Paranoidní etuda
 >COLORADO: Zlatokopové
 >CHTIP: Papoušci
 >DETEKTIVKA: Případ ztracené krásky
 >PENÍZE.CZ: Penzijní fond - řešení, nebo oči pro pláč?
 >EVROPA: Paní Wallströmová a její "Plán D"
 >SVĚT: Dialog se Severní Koreou je nutný
 >EVROPA: Jak mě vláda šokovala svým návrhem

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  
 
6.6. COLORADO: Zlatokopové
Petr Motyka

Dálnice je sevřena mezi dvěma příkrými stráněmi, až dole skáče potok přes kameny. Svíce jedlí ukazují svými špičkami přímo k obloze. Stromy se drží jako zázrakem i na nejpříkřejším kamenitém svahu. Silnice se vyšplhala až k mrakům mezi skalními štíty, černá díra tunelu ti dává propustku na druhou stranu hor.

Ta díra ve skále tu není jediná. Vlevo i vpravo, někdy i na zdánlivě nedostupném místě, vidíš zívající otvory ve skalách, hromady vydolovaného kamení zdobí stráň pod nimi, až dolů k potoku. Rozpadlé těžní věže, zrezavělé kolejničky a sem tam opuštěný vozík zde stojí jako památník těm, které kdysi zachvátilo zlaté opojení. Dřevěné křížky u potoka už se dávno rozpadly, jen šikmé, mechem porostlé náhrobní kameny označují místo, kde mnohý zlatokop odpočívá i se svým snem.

Dávno už dozněl zvuk posledního úderu krumpáče o kámen, dávno už dozněl skřípající zvuk koleček plných mokré hlíny. Jen ty tu tiše stojíš a když tě nikdo nevidí, smekneš klobouk, pozdravit konec epochy.

Mýlka! Zlatá horečka neskončila. Údery kladiv o kámen vystřídalo šelestění computerů, dvouřadové obleky vystřídaly propocené kárované košile. Správná známost, dobře načasované podmazání, šikovně se vyhnout daním - tam je také zlato. Žádné mozoly. Je ti smutno, když si uvědomíš, kolik takových “zlatokopů“ mluví i česky.

Prolezl jsem jeden starý důl, jak nejdůkladněji jsem mohl. Našel jsem několik rezavých hrnců, kus řetězu a mlýnek na kafe. Také nějaké kramle a ocelové lano. Už jsem všechno pomalu vzdal, když jsem uviděl dole u haldy žlutý záblesk. Skočil jsem dolů strání fofrem jako kamzík. Zlato! Kde se jen zablýsklo? Tady za kamenem, už to mám! Celá hrouda!

Pampelišce se v závětří dařilo. Sluníčko ji pobídlo, svítila najednou hned čtyřmi květy.


Další články tohoto autora:
Petr Motyka

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku