Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 6.6.2005
Svátek má Norbert




  Výběr z vydání
 >EVROPA: Neděle pravdy pro Unii
 >NÁZOR: Jak by měla vypadat evropská "ústavní smlouva"
 >EVROPA: Opatrnost je matkou moudrosti
 >EKONOMIKA: Proč je nutné ve volbách vítězství pravice?
 >AUTO: Miss, nebo mamina od plotny?
 >EVROPA: Kde jste, "Evropané"?
 >POZNÁMKA: K "Jen tak na okraj - Klementinum"
 >MIMOCHODEM: Paranoidní etuda
 >COLORADO: Zlatokopové
 >CHTIP: Papoušci
 >DETEKTIVKA: Případ ztracené krásky
 >PENÍZE.CZ: Penzijní fond - řešení, nebo oči pro pláč?
 >EVROPA: Paní Wallströmová a její "Plán D"
 >SVĚT: Dialog se Severní Koreou je nutný
 >EVROPA: Jak mě vláda šokovala svým návrhem

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Kultura  >>  Literatura  
 
6.6. DETEKTIVKA: Případ ztracené krásky
Lydie Junková




"Kriminální policie!" ohlásil se podporučík Křížek. "Ano, řekněte mi adresu, přijedeme."
"Konec zahálky, Viktore! Máme ztracenou dívku."
"Kdo zahálí?"Poručík Viktor Gall neochotně zavřel rozečtenou knihu. "A od kdy hledáme ztracené děti?"
"Zapomněl jsi snad na toho chlapa, co přepadává mladá děvčata a -"
"No dobře, tak jedeme!"
"Nechám tu vzkaz šéfovi, aby po nás nevyhlásil pátrání!" Tělnatý, dobrosrdečně vyhlížející muž se zvedl ze židle a vzdychl. "Je to až někde na kraji města, ale naštěstí to tam znám."
Proudy aut se valily ulicemi, řidiči se divoce předjížděli, každý zřejmě nezadržitelně spěchal, pravděpodobně tak, že nebral nejmenší ohled na ostatní.
Poručík Gall vyndal na střechu majáček a razantně se pustil do toho chaosu. .
"Abychom dorazili živí," podotkl Vlastimil Křížek, ale nevyhlížel nijak vzrušeně.
"Kam teď?" zeptal se poručík, když vyjeli ošemetnými serpentinami na protáhlý kopec. Na pouličních hodinách byla skoro půlnoc.
"Ještě asi sto metrů po hlavní a druhou ulicí doprava."
Zastavili před jednopatrovým domkem, v oknech se svítilo.Ani nemuseli zvonit, už je vyhlíželi.
"Pojďte dál, prosím vás!" vítala je u vrátek uplakaná paní. Za ní se objevil vysoký hubený muž.
"My jsme Divišovi, to já jsem vás volal."
"Poručík Gall a tohle je můj kolega podporučík Křížek,"
Po pěti minutách bylo jasné, že k obavám mají rozrušení manželé důvod.
"Nikdy se Adélka tak dlouho nezdržela! A kdyby, tak by nám zavolala, má s sebou mobil," vzlykala paní."Tohle je ona," ukázala rukou. Dívka na fotografii, která stála na prádelníku, byla neobyčejně krásná.
"Má nějakého přítele?" zeptal se Viktor Gall.
"Kdepak, čeká ji maturita a tak nemá na nic čas!" prohlásil Diviš.
Podporučík Křížek si poznamenal všechny podrobnosti, které by mohly přispět k pátrání.
"Uděláme, co bude možné," rozloučil se Viktor Gall. "Tady je číslo, kdyby se dcera ozvala. A my se samozřejmě ohlásíme..".
"Beztak je u nějakého kluka a brzo se vrátí!" prohlásil , sotva usedl za volant, a mohutně zívl
"Ale byl to docela hezký noční výlet!"

Avšak Adéla Divišová se neobjevila ani druhý den, ani později. Slehla se po ní zem.
"Tady je seznam mužů, kteří by v tom mohli mít prsty. Máme jich v kartotéce dvanáct. Jenomže jeden z nich momentálně sedí, dva nepřicházejí v úvahu, poněvadž jsou mimo republiku a jeden leží ve špitále se zlomenou nohou."
Pátrací mašinérie se rozjela plným tempem a brzy zjistila něco nečekaného.
Našel se svědek, který vypověděl, že Adélu Divišovou viděl toho večera nastupovat do auta k jejímu bývalému příteli, Arnoštu Bolkovi. "Dost jsem se podivil, protože se s ní před nedávnem rozešel kvůli jinému děvčeti," vrtěl hlavou. .
"Ty žáby zkrátka nevědí, co chtějí," zabručel podporučík Křížek, "on ji nechá a ona - copak nemá žádnou hrdost?" Nalil vodu do konvice a zapnul ji. "Dáš si bylinky?"
"Díky," odmítl kvapně Viktor Gall. "Ale od kdy jsi takový znalec na ženskou mentalitu? Kromě toho máš staromódní názory! Dnes nesedávají panenky a slečny v koutě, :třeba si myslela, že si ho vybojuje zpátky!"

Arnošt Bolek nic nepopíral. "Adélka mě požádala ,jestli bych ji nehodil na chalupu k babičce.. Nechtěl jsem ji odmítnout, tak jsem ji tam odvezl a jel jsem hned domů."
"V kolik jste se vrátil?" zeptal se kapitán Doubek.
"Asi v devět, nevím to přesně."
"Může vám někdo dosvědčit, že jste byl kolem deváté doma?"
"Nevím, proč na to potřebuju svědka? Byl jsem ten večír doma sám. Moje partnerka musela ten den k rodičům, pomáhat s¨-"
"To je ta dívka, pro kterou jste opustil Adélu Divišovou?"
"Ale co je vám - proč to chcete vědět?" vyletěl mladík.
"Protože Adéla Divišová je od toho večera neźvěstná. Takže se laskavě nevzdalujte z Prahy."
"No, tak nevím," prohlásil Viktor Gall, sotva se za Arnoštem Bolkem zavřely dvéře. "Tenhle chlapec neodpovídá mé představě o pachateli trestného činu."
"Už zase ta tvoje psychologie!" řekl kapitán nespokojeně. "Nezdá se ti, že se ukvapuješ?"
"Máš pravdu, šéfe! Vždyť je známo, že trestné činy páchají i lidé, kteří celý život byli slušní, nevýbojní, žádná agrese, úmyslně nikomu nezkřivili vlas na hlavě…"
"Děláš si legraci?"vložil se do debaty podporučík Křížek. .
"Vůbec ne! Ale stane se, že se někdo ocitne v situaci, na kterou nebyl připraven, která ho prostě zaskočí a dožene k činu naprosto se vymykajícímu jeho osobnosti, celému dosavadnímu životu."…"
"Víš co, Viktore, je pozdě, už nic nevymyslíme. Jde se domů," rozhodl kapitán. "Zase od Boženy dostanu, že jsem neudělal s kluky úkoly!"
"Neměl sis pořizovat hned čtyři!" zasmál se Viktor Gall. "Ale abys neřekl, odvezu tě . "Pojedeš také, Vlastíku?"
"Díky, já se radši projdu."
Noční město se sobě nepodobalo. Nepodobalo se hlučné metropoli, přeplněné ve dne chaotickým pohybem, otřásající se hřmotem těžkých vozidel, zamořené výfukovými plyny. Tam, kudy jeli, nabízelo chvilkovou iluzi klidu, příšeří romantických zákoutí.V protáhlých serpentinách vedoucích vzhůru se blýskly rozmazané obrazce světel, připomínaly bludné, pokřivené, matoucí obrazce lidské mysli.Viktor Gall přidal plyn a rozjel se širokou třídou symetricky osvětlenou výbojkami z vysokých stožárů. Zahnul do postranní ulice a zastavil před starým činžákem."Jste doma, kapitáne! Ani se neodvažuji pozdravovat Boženu!"

To nebyla noc k odpočinku. Viktor Gall se marně snažil usnout. Otevřeným oknem proudil do pokoje svěží vzduch, chladný a uklidňující, slabý svit měsíce, který se chvílemi prodíral mezi šedými, světlounkými mraky, ozářil pokaždé nevelkou mramorovou sošku a dolní polovinu obrazu v širokém rámu..
Takže nakonec vstal a rozsvítil. Stál bosýma nohama na koberci, bezděčně zvedl knihu položenou na nízkém stolku a roztržitě v ní zalistoval. Neměla co dělat se ztracenými kráskami a vzápětí ji také odložil.. Udělal pár kroků k oknu a zadíval se do nebe, kde už za obzorem vystřelovaly sluneční paprsky, ohlašující svítání…
.
"Jak to vypadáš?" podivil se druhý den po ránu kapitán Doubek.
Podporučík Křížek se zvedl ze svého oblíbeného místa vedle trezoru a prohlásil: "Zřejmě flámoval! !"
"Vždyť mě po půlnoci vysadil před barákem!"
"Ale to měl ještě do rána spoustu času! Buď před náma skrývá nějakou krásku nebo -"
"Kuš!" odvětil Viktor Gall. Znělo to tak unaveně a nevýbojně, že se kapitán s Křížkem na sebe užasle podívali.
"Trápí mě pochybnosti," vysvětlil jim. "Horší, než obvykle. Mám pocit, že s tímhle případem hned tak nepohneme. Pohneme-li vůbec!"
"Nesýčkuj!" řekl podporučík. "Je to nakažlivé."

Bezpečnostní aparát naštěstí nezatěžovaly nijaké pochybnosti, postupoval neochvějně vpřed, skepsi a zbytečné úvahy neměl v programu. Bez prodlení se dala do pohybu rutinní mašinérie, dokonalá technika i vycvičení lidé, neúprosné soustrojí se zdrcujícím záběrem, převracející naruby věci a vztahy a zakusující se do zdánlivých maličkostí….
Nedalo práci zjistit, že Adélka se u babičky vůbec neobjevila.
Na chalupu byl vyslán podporučík Křížek..
Jen letmo si prohlédla nastavenou legitimaci" ten tělnatý strejda s dobráckým obličejem nemohl starou paní nijak vyděsit.
"Pojďte dál,," pozvala ho a šla před ním do domku, kde na oknech ještě dokvétaly růžové pelargonie.
Postavila na stůl mísu makových koláčů. "Zrovna jsem dopekla. Posaďte se a poslužte si!"
Křížek se nedal pobízet. "Takové jsem nejedl, ani nepamatuju!" prohlásil nadšeně..
"To jsem ráda, že vám chutnalo! A co jste vlastně potřeboval?"
Bylo po idyle. "Přišel jsem se zeptat na vaši vnučku, paní Stárková. Kdypak u vás byla naposled?"
"Co by tu teď dělala? Neviděla jsem naši Adélku už nejméně čtrnáct dní, učí se přece na maturitu.!
Ale proč se vlastně ptáte?"
Křížek zaváhal, zda má říci plnou pravdu, ale nebylo zbytí. "Vaše vnučka odešla z domova a vůbec nevíme, kam, Arnošt Bolek tvrdí, že ho požádala, aby ji sem k vám odvezl. A tvrdí, že ji vysadil před chalupou a hned zase odjel."
"Ale - tomu nerozumím! Vždyť se s Adélkou už rozešel - ona pro něj moc plakala, chuděrka."
"Vy toho mladíka znáte?"
"To víte, že znám! Kolikrát sem přijeli za mnou …" Teď jí to najednou došlo, vyděsila se, vrásčité ruce sepjala v klíně. "Co se mohlo stát, proboha!"
"To se právě snažíme zjistit, uklidněte se, paní Stárková!" utěšoval ji Křížek.
"Třeba odjela k nějaké kamarádce! Ale proč by nezavolala z mobilu?" Ruce v klíně se roztřásly..
"My ji určitě najdeme," řekl Křížek s optimismem, který necítil. "Je možné, že si za Aleše našla náhradu - to víte, dnešní mladé dívky…"
Stará paní zavrtěla hlavou. "Tomu nevěřím, ona Arnošta - měla pořád ráda."
Křížek vstal a podal jí ruku.
"Tuhle máte na cestu!" Zabalila pár koláčů . Vyprovodila ho k vrátkům a dívala se, jak se chystá nastartovat motorku.
"A dejte mi vědět, až se něco dovíte!" zavolala.

Dověděli se nečekaně brzy. Jako tak často, zasáhla náhoda, ten zdánlivě zmatený souběh událostí, který si každý vykládá po svém...Tentokrát na sebe vzala podobu houbaře.
"Ten člověk volal, že našel mrtvolu - počkej, jak se to tam jmenuje - Kuklov. A že tam podle něj ten nešťastník nemohl spadnout bez cizí pomoci.. On sám že je povoláním zřízenec z patologie, tak prý ví, o čem mluví."
"Jen aby," podotkl Viktor Gall. "To o sobě tvrdí kdekdo."
"Jenom nezačínej s politikou!" vyděsil se podporučík Křížek. "Včera večír jsem si nedopatřením zapnul televizi!".
Poručík Gall zatím vytáhl autoatlas a chvíli v něm hledal. "Blízko to zrovna není! Doufám,že cestou nezabloudíme!"

Nezabloudili.Za dvě hodiny byli na místě. Vůz nechali pod zalesněným kopcem, odtud už museli po svých úzkou, kamenitou lesní cestou, lemovanou vysokými keři ostružin a maliní.
Všude bylo ticho, bezvětří, nepohnul se ani lísteček.Mlčeli, věděli, že je nic příjemného nečeká.
Konečně stanuli na vrcholku, bylo odtud vidět daleko do kraje, kdesi nad zoranými poli se vznášela bělostná oblaka, pod nimi kroužili dva dravci.
"No, kdyby skočil odsud, "mínil Křížek, "zůstal by viset v těch křovinách!"
Viktor Gall se naklonil dolů. "Pravda, kdybys mě chtěl shodit , musel bys do mě pořádně strčit."
""Proč já? Na to by stačil kdekdo, kdyby to vzal s mírným rozběhem!"
Mezitím se dole činila parta mužů. Lékař se vztyčil a stáhl bílé rukavice.. "Je mrtvý.Má proraženou lebku. Až ho vyfotografujete, můžete ho klidně odvézt."

"Tak se nám věci vyjasňují,nebo naopak zamotávají," uvítal je kapitán Doubek. Tady je zpráva o identifikaci mrtvého: jmenuje se Arnošt Bolek."
"No tohle!" Křížek si kecl na židli proti kapitánovi.
"Podivná náhoda," dodal poručík Gall. "Teď abychom hledali okruh úplně jiných podezřelých Musíme zjistit, zda měl nějaké nepřátele, jako obvykle - ale počkat!"."
"Právě!"souhlasil kapitán. "V každém případě vyhlásíme nové pátrání - po jedné ztracené krásce."
Příslušný aparát měl k dispozici fotografii té velice krásné mladé dívky Našli ji po dvou dnech: když pročesávali les v okruhu několika kilometrů od babiččiny chalupy, narazili na místního hajného.
Sotva uviděl fotografii, pokýval hlavou..
"O ničem jsem nevěděl, ale bylo mi divný, proč Rek tak doráží na seník," řekl jim "Tak jsem vylezl nahoru a ona tam spala."

"Nic ho neobměkčilo," plakala zoufale dívka. "Křičel na mně, že už se ke mně nevrátí - abych mu dala pokoj!, že - že - už mě má dost, ať ho neotravuju!" Oběma rukama si utírala slzy.
"Nechápu, že mohl být tak necitelný," řekl podporučík Křížek, když ji odvedli. "A taková krásná holka - mohla mít v životě spoustu jiných…"
"Tomu nerozumíš,"podotkl Viktor Gall. "Láska zaslepuje … kdo je zasažen, nic nevidí, nic nevnímá,.. jak praví básník. Avšak čím je láska větší, tím blíž má k nenávisti. A nenávist je už úplně slepá.
Nešťastná Adélka byla ztracená. Už se chtěla jenom pomstít."
"Jenom nevím, kdo je tady vlastně pachatel a kdo oběť," zabručel Křížek..
"To budeš asi luštit dost dlouho. Slepá spravedlnost si s tím ovšem poradí..A víš co? Nalej mi dnes také ty svoje bylinky. Snad mi vrátí rovnováhu." Viktor Gall se usmál, ale jenom ústy, ne očima.
Otevřel okno a podíval se na ztemnělé nebe. Bylo hluboké, jen v dálce blikala stěží viditelná hvězda.


Další články tohoto autora:
Lydie Junková

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku