Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 7.6.2005
Svátek má Iveta




  Výběr z vydání
 >EVROPA: Byrokratokracie
 >POLITIKA: Poučný víkend v Budapešti
 >SVĚT: Akcionáři všech zemí, spojte se!
 >USA: Obtížná hranice
 >POLITIKA: Favorita voleb čekají velké potíže
 >Z MÉHO PODKROVÍ: No dobrá, tak tedy Vlaštovky a Amazonky (II.)
 >ARCHITEKTURA: Kam s Muchovou epopejí?
 >NÁZOR: Pokrytectví na entou
 >MEJLEM: Zelená naivita?
 >KNIHA: Specifický způsob humoru Arta Paasilinny
 >PENÍZE.CZ: Zahubí individuální účty zdravotnictví?
 >EVROPA: Neděle pravdy pro Unii
 >NÁZOR: Jak by měla vypadat evropská "ústavní smlouva"
 >EVROPA: Opatrnost je matkou moudrosti
 >EKONOMIKA: Proč je nutné ve volbách vítězství pravice?

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politika  
 
7.6. NÁZOR: Pokrytectví na entou
Lukáš Jelínek

Kdyby to záleželo jen na jejích zarytých oponentech, od sociální demokracie by si ani pes kůrku nevzal. V uplynulých týdnech byly v rámci tažení proti ČSSD opakovaně použity dva vysloveně podpásové argumenty.

První říkal, že ČSSD pošilhává po spolupráci s komunisty. Nejvýrazněji se vynořil, když se při aprílovém projednávání důvěry Grossově menšinové vládě KSČM ve Sněmovně zdržela hlasování. Zkusme na chvíli pominout debatu, co komunisté mohou a co ne. Zda mohou volit pravicového prezidenta, zda nevadí jejich hlasy, když pošlou kabinet k ledu, zda je přijatelná komunistická podpora jednotlivým zákonům. To vše není nic proti pokrytectví, které se již léta šíří prostředím politickým i mediálním.

Za poslední roky ta otázka padla tolikrát, že to ani nepočítám. Ptali se mě pravicoví politici i liberálně smýšlející novináři. Zněla: „Kdy už konečně sociální demokracie zničí KSČM tím, že ji vtáhne do hry, přenese na ni odpovědnost, namočí ji? Je přece v zájmu demokratické levice, aby se jednou provždy vypořádala se svojí nedemokratickou konkurencí! Čím slabší budou komunisté, tím silnější bude ČSSD a naopak. My, pravicoví (liberální) demokraté si přejeme raději silné sociální demokraty než komunisty. Je úkolem sociální demokracie opanovat českou levici, komunisty ušpinit, vymazat či spolknout, pak přestat pytlačit ve středu a vrátit se k důsledně levicové politice.“

Přirozenou reakcí na popsané knížecí rady je dotaz, jestli by tito politici a žurnalisté byli ochotni podobné počínání ČSSD veřejně tolerovat. Odpověď nepřekvapí: „Samozřejmě že ne, to si nesmíme dovolit! To by vypadalo jako smíření s komunisty!“

Skoro se divím, že sociální demokracie nepropadá schizofrenii, když má být podle rádců na jedné straně „moderní“ a „reformní“, ale na druhé straně „ubírat prostor KSČM“.

Další opoziční pokrytectví bylo oživeno před několika dny. Počet předsedů výborů Sněmovny se vychýlil ve prospěch ČSSD na úkor KDU-ČSL, když si soc. dem. udržela šéfování výboru pro životní prostředí a regionální rozvoj a zároveň po Miroslavu Kalouskovi převzala vedení rozpočtového výboru.

Následně zazněly spekulace, že ČSSD odstaví lidovce z čela vybraných institucí. Pomiňme, že nikde není psáno, kde má sedět jaký straník. Značná politická poptávka po očištění státní správy od lidoveckých kádrů existuje dávno. Vyostřila se, jakmile se zdálo, že KDU-ČSL se nezvykle ocitne mimo vládu. Traduje se, že lidovci se velmi rychle množí kdekoli, kam vstoupí. Na ministerstvech i ostatních úřadech. Leckde se usadili již za prvních polistopadových kabinetů a jejich „misi“ neukončila ani opoziční smlouva.

Zejména ODS by se hodilo, kdyby v okamžiku převzetí moci mohla své potenciální koaliční partnery pustit jen tam, kam sama uzná za vhodné. Taková menší, mstou za sérii podrazů motivovaná čistka ze strany sociálních demokratů by jejich konzervativním protivníkům určitě nevadila. Málokdo to ale přizná otevřeně, do mikrofonů a kamer.

Jsou věty, jež někteří mluvčí pronášejí jen potichu, poté co se důkladně rozhlédnou kolem. A tak má politika dvě tváře. Jednu mediální, pro voliče, druhou interní. Komunisté ve vládě a lidovci ve státní správě jsou pouze dvěma příklady vrcholného pokrytectví, které ústí v nedůvěru veřejnosti v ústavní orgány, politické strany a jejich reprezentanty.




Další články tohoto autora:
Lukáš Jelínek

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku