Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 7.6.2005
Svátek má Iveta




  Výběr z vydání
 >EVROPA: Byrokratokracie
 >POLITIKA: Poučný víkend v Budapešti
 >SVĚT: Akcionáři všech zemí, spojte se!
 >USA: Obtížná hranice
 >POLITIKA: Favorita voleb čekají velké potíže
 >Z MÉHO PODKROVÍ: No dobrá, tak tedy Vlaštovky a Amazonky (II.)
 >ARCHITEKTURA: Kam s Muchovou epopejí?
 >NÁZOR: Pokrytectví na entou
 >MEJLEM: Zelená naivita?
 >KNIHA: Specifický způsob humoru Arta Paasilinny
 >PENÍZE.CZ: Zahubí individuální účty zdravotnictví?
 >EVROPA: Neděle pravdy pro Unii
 >NÁZOR: Jak by měla vypadat evropská "ústavní smlouva"
 >EVROPA: Opatrnost je matkou moudrosti
 >EKONOMIKA: Proč je nutné ve volbách vítězství pravice?

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Kultura  >>  Literatura  
 
7.6. KNIHA: Specifický způsob humoru Arta Paasilinny
Irena Zítková

Po románu Zajícův rok, jenž českému čtenáři poprvé představil světově uznávaného finského spisovatele Arta Paasilinnu, vydává nakladatelství Hejkal druhý svazek z připravovaného výběru jeho čtyř děl. Kniha nazvaná Stará dáma vaří jed (přeložila ji Markéta Hejkalová) je z rodu Keselringových Jezinek a bezinek nebo Wittlingerových Tří dam s pistolí. Jenže od těchto populárních taškařic se liší tvrdým jádrem, žel nikterak výjimečným, od něhož se příběh odvíjí: je o zoufalé obraně téměř osmdesátileté ženy proti teroru čtyřicetiletého synovce - příživníka a jeho dvou kumpánů, kteří ubohou Linneu finančně vydírají a ještě v opilosti ničí zařízení její skromné domácnosti. Dokonce ji i její jedinou společnici - kočku tělesně mučí, pod pohrůžkou zabití ji donutí podepsat závěť - samozřejmě v synovcův prospěch.

To vše se odehraje v první třetině textu a popis řádění rozhodně nelze označit jako humor, ani jakékoliv temné barvy. Jen ironické pasáže dokládají do této chvíle autorův sarkasmus (např. na str. 50 a d. opilcovo mudrování o budoucnosti: „Začal přemýšlet o pořádném zločinu, který by se opravdu vyplatil. Tak třeba vyloupit banku. A stálo by to za to? Ne, to věděl dopředu. Riskoval by život kvůli maximálně několika tisícům marek. Navíc by ho velmi pravděpodobně chytli. Jedinou cestu ze slepé uličky představovala hospodářská kriminalita. Chtělo by to založit firmu, a udělat několik výhodňoučkých konkursů. Nicméně cítil, že na to, aby se z něj stal mafián velkého formátu, nemá. Spekulování s dokumenty a tunelování vyžaduje základní ekonomické vzdělání a styky...“ atd.

Opravdu prý mu nezbývá nic jiného, než dát zavraždit tetu, která ho v dětství, pro smrti matky, vychovávala.

Teprve po Linneině úniku z rozbitého venkovského domku k dávnému rodinnému příteli - rovněž už vdovci - do Helsink - se karta dějově obrátí (samozřejmě zde neprozradím jak) - a podobně jako v Roku zajíce literárně dochází k překvapivé změně žánru. Z odporu, kterým se čtenář až dosud zachvíval, z úzkosti o život bezmocné stařenky se náhle stane čtivá, téměř chaplinovská crazovka, kterou je potěšením číst a dočíst. Závěrečné stránky (opět v lehké proměně žánru) připomenou, jak v klasických pohádkách vyvolával počáteční obraz chladné krutosti soucitné ulehčení, když příběh vyústil v spravedlivé vítězství - s pomocí řady šťastných náhod - nad přesilou.

Chválím havlíčkobrodské nakladatelství Hejkal, že po rozsáhlém výboru ze životního díla Miky Waltariho se rozhodlo stejně soustavně seznamovat zdejší čtenáře s umělcem zcela jiného typu, tentokrát vpravdě soudobým. Dva jeho romány zatím vyšly, další se připravují.

Arto Paasilinna: Stará dáma vaří jed, nakladatelství Hejkal, 176 stran, cena 178 Kč.




Další články tohoto autora:
Irena Zítková

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku