Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 7.6.2005
Svátek má Iveta




  Výběr z vydání
 >EVROPA: Byrokratokracie
 >POLITIKA: Poučný víkend v Budapešti
 >SVĚT: Akcionáři všech zemí, spojte se!
 >USA: Obtížná hranice
 >POLITIKA: Favorita voleb čekají velké potíže
 >Z MÉHO PODKROVÍ: No dobrá, tak tedy Vlaštovky a Amazonky (II.)
 >ARCHITEKTURA: Kam s Muchovou epopejí?
 >NÁZOR: Pokrytectví na entou
 >MEJLEM: Zelená naivita?
 >KNIHA: Specifický způsob humoru Arta Paasilinny
 >PENÍZE.CZ: Zahubí individuální účty zdravotnictví?
 >EVROPA: Neděle pravdy pro Unii
 >NÁZOR: Jak by měla vypadat evropská "ústavní smlouva"
 >EVROPA: Opatrnost je matkou moudrosti
 >EKONOMIKA: Proč je nutné ve volbách vítězství pravice?

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Ekonomika  
 
7.6. PENÍZE.CZ: Zahubí individuální účty zdravotnictví?
Dana Chytilová

Převážná část zdrojů financování zdravotnictví (zhruba 80 %) musí i nadále pocházet z veřejných prostředků. Zbytek by mohl být hrazen ze soukromých výdajů. Shodla se na tom většina přednášejících a diskutujících odborníků. Jak ale získat peníze ze soukromých zdrojů? Podle Pavla Hroboně z občanského sdružení Reforma zdravotnictví by nejlepším možným řešením byla kombinace následujících tří bodů: zavedení regulačních poplatků, omezení rozsahu veřejného pojištění a zřízení osobních zdravotních účtů. Rozeberme si je tedy postupně.

Regulačními poplatky k zodpovědnosti

Zdravotnictví: šest klíčů k reformě

V polovině května proběhlo druhé ze šesti setkání, které se budou během roku 2005 zabývat reformou zdravotnictví. Druhým tématem byla role občana ve zdravotnictví. Úvodnímu setkání byl věnován článek Stárneme. Poradí si s tím zdravotnictví?

Prvním krokem by bylo zavedení regulačních poplatků, například za vydání receptu, návštěvu lékaře a noc na lůžku v nemocnici. Neznamená to však, že by vás jedno vyšetření u lékaře zruinovalo. Regulační poplatky by nebyly vysoké, a nemohly by tak výrazně pomoci financování. Jejich úkol by byl jiný. Měly by vést k posílení zodpovědnosti občanů. Současné "hraní si na bezplatnost" s sebou totiž přináší neefektivitu. Statistiky tak například ukazují:
• během roku navštívíte lékaře v průměru 15x,
• pravděpodobnost, že vám lékař předepíše recept je 96 %,
• dochází k velkému zneužívání pohotovostních služeb,
• 20 tisíc lůžek v nemocnicích je zbytečných.

Navíc běžná praxe v ostatních evropských zemích, kde jsou regulační poplatky normální součástí života, ukázala jejich přínosy. Pro občany nepředstavují nic, co by "neutáhli" a zdravotnictví díky tomu ušetří peníze na poskytování opravdu potřebné péče.

Veřejné pojištění pro každého

Další bod reformy představuje omezit rozsah veřejného pojištění, to znamená přizvat občana ke spoluúčasti. Tímto by však mohlo dojít k ohrožení dostupnosti služeb. Sociálně slabším nebo chronicky nemocným by se tak nemuselo dostat potřebné péče, protože by neměli na její zaplacení. Na druhou stranu současný systém, který vytěsňuje majetné občany, napomáhá úplatkům. (Chcete samostatný pokoj? Není těžké si jej "koupit".) Ve výskytu korupce si zdravotnictví stojí na druhém místě, hned za úřady. Jak tedy zabezpečit, aby ošetřeni byli všichni, ale s tím, že to nebude zadarmo?

Systém odvodu pojistného na veřejné zdravotní pojištění by zůstal takový, jak ho známe dnes. I nadále by bylo pojistné odváděno jako procento z příjmů. Takto vybraný balík peněz by byl rozdělen na dvě části. Velký díl by zůstal ve "veřejných rukou". Z něj by pak byly hrazeny náklady na nezbytnou péči, tedy ty zdravotní služby, které jsou pro občana finančně nedostupné. Zbytek peněz by byl přerozdělen mezi občany podle statistického rizika čerpání zdravotní péče. S penězi byste pochopitelně nemohli volně nakládat, ale dostali byste je na tak zvaný osobní zdravotní účet, který by spravovala vámi vybraná zdravotní pojišťovna. Na tento účet byste si však přispívali i z vlastní kapsy. Tomu se budeme věnovat později. Účet by sloužil například k léčbě běžných nemocí jako je třeba chřipka.

Vyřešila by se tím otázka financování? Podle Martina Kubka z Lékařského odborového svazu problémem zdravotnictví nejsou běžné nemoci, ale právě nezbytná péče, léčba chronicky nemocných. Jeden měsíc života u těžce nemocného stojí 51 633 Kč. "Každý třetí člověk u nás dostane zhoubný nádor a každý čtvrtý na něj zemře," tvrdí Jiří Vorlíček z Fakultní nemocnice Brno. Částečným řešením by bylo soustředění náročné a drahé léčby do několika center. Lidé by tedy za zdravím dojížděli.

Osobní účet to vyřeší

Osobní zdravotní účet:

• příděl na osobní zdravotní účet se řídí individuálním zdravotním rizikem,
• mohl by se chovat jako účet zdravotního spoření, a to v míře dané volbou jednotlivce
• zdroji by mohly být osobní prostředky, příspěvky od zaměstnavatelů a podobně,
• nakupovalo by se z něj zdravotní pojištění, popřípadě by se přímo hradila zdravotní péče a podobně.

Vraťme se zpět k osobnímu účtu, jako třetímu kroku, který by měl pomoci ve financování zdravotnictví. Co všechno se z něj bude platit? Odkud vůbec bude brát peníze? Toto jsou otázky, které by měly být známy na podzim v rámci návrhu občanského sdružení Reforma zdravotnictví. Počítá se s tím, že z veřejných prostředků bude hrazena nezbytná péče a ze soukromých peněz by si občan hradil léčbu běžných nemocí, jak již bylo uvedeno například chřipky. Zpočátku by se na účet posílaly peníze i z veřejného zdravotního pojištění, časem by se mělo přejít od průběžného financování k úsporám.

Jaké jsou nevýhody osobního účtu? Kubek považuje možnost spoření na svém individuálním účtu za velké zlo. Lidé tak nebudou podle něj chtít utrácet peníze za lékařskou péči, ale raději počkají, až stát přijde s výhodnější nabídkou. Bojí se situace, kdy by se na účtech nahromadila spousta tak zvaných umrtvených peněz. Aby se vůbec nějakým způsobem dostaly zpátky do oběhu, dostali by lidé možnost utratit je za jiné služby než přímo související se zdravotnickou péčí.

Co je horší než zkrachovalý osobní účet?

Další hrozbou je přečerpaný osobní účet. Bude předmětem dědictví i dluh na účtu? Může vás nemocná babička zadlužit? Ne tak docela. Osobní účty budou fungovat podobně jako běžné účty u bank. Do mínusu tedy jít můžete, ale jen omezeně. Pokud by nastal případ, že by vám ani tento kontokorent nestačil, nastoupí veřejné pojištění. Nemusíte se tedy obávat, že by vás horší průběh chřipky zruinoval. Nepostrádá však tento systém smysl? Přečerpání stejně zaplatí stát. "Jeden velký solidární účet by však zkrachoval podstatně hůře, protože velký účet lépe rozkládá rizika," míní Kubek.

Přes všechna tato negativa bude muset zdravotnictví dříve či později přibrat na pomoc soukromý sektor. Shrňme si tedy navrhované možnosti financování zdravotnictví. Zachování solidárního financování formou zdravotního pojištění bude nadále nezbytností. Vedle toho by měla však existovat následující kombinace: zavést osobní účty a omezit rozsah povinného pojištění. Tato opatření by měla zajistit finanční udržitelnost zdravotnictví. Regulační poplatky by pak měly zabezpečit, že lidé nebudou neefektivně hýřit poskytovanými službami a zvýší se jejich zodpovědnost.

Mají tyto návrhy naději na legislativní podporu? Zatím se proběhlých konferencí účastnil jen stínový ministr zdravotnictví Tomáš Julínek. Začátkem příštího roku se závěry budou porovnávat se záměry politických stran. Šance na úspěch je však zatím malá.

Myslíte si, že tyto tři kroky jsou to pravé pro naše zdravotnictví? Podpořili byste tento návrh? Nebo máte




Další články tohoto autora:
Dana Chytilová

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku