Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 8.6.2005
Svátek má Medard




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Jak se mladý člověk stane konzervativcem, a tudíž euroskeptikem
 >PRAHA: Žižkov bude mít novou sochu - dokonce jezdeckou
 >NÁZOR: Maturita pana radního
 >DETEKTIVKA: Příliš mnoho lovců
 >EVROPA: Byrokratokracie
 >ZÁBAVA: Slovník cizích slov
 >POČÍTAČE: HD video na DVD – a mnohem víc...
 >MEJLEM: Skotská strana zelených
 >CHTIP: V nebi a v pekle
 >TISKOVÁ ZPRÁVA: Unie botanických zahrad České republiky
 >DOKUMENT: Otevřený dopis předsedovi vlády
 >PENÍZE.CZ: Cestovní pojištění právě pro tu vaši dovolenou
 >POLITIKA: Poučný víkend v Budapešti
 >SVĚT: Akcionáři všech zemí, spojte se!
 >USA: Obtížná hranice

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Evropa  
 
8.6. EVROPA: Byrokratokracie
Václav Vlk

Ze Společenství, dnes EU, které si dalo za cíl obnovit Evropu, udržet v ní mír a pomalu zavést svobodu, se stala jakási podivná "byrokratokracie". Vláda úředníků a "manažerů", většinou odkojených levicovými myšlenkami, které se tak rády v hlavách jejich nositelů mění na vlastní prospěch halený do vzletných frází. Jim je vlastní nejvnitřnější přesvědčení o vlastní genialitě a o tom, že oni jsou ti praví inženýři lidských duší. Evropu dneska neřídí ani kapitalisté, ani vojáci ani žádná církev, ale profesionální úředníci - ať si říkají eurokraté anebo národní vlády - a vše prostupující kasta takzvaných "manažérů". A pak jsou zde ti, kteří se doposud nedostali do některých těchto placených funkcí a postupem doby se stali další podivnou kastou placenou z našich daní a zisku hospodářství. Kdo to je? Ano, to jsou ony nekonečné zástupy "aktivistů" a "nevládních a neziskových organizací", které se většinou starají hlavně o vlastní moc a zisk. Čest světlým vyjímkám.

Evropu už neřídí rozum ani idea svobody pohybu člověka i kapitálu, z čehož naše jediná bohatá a úspěšná společnost na Zemi vznikla. Řídí ji byrokraté, nikomu nezodpovědní, nikým nekontrolovatelní a nepotrestatelní. Říká-li kontroversní Václav Klaus, na druhé straně jediný momentální vedoucí státník Evropy, který měl odvahu říci, že Evropa se řítí do problémů, že výsledky referend ve Francii a Holandsku jsou srovnatelné s "Chruščovovými projevy", nevím, zda je to přesné. Spíš bych to přirovnal, i když značně nadneseně, k událostem politického významu jaké mělo povstání v Maďarsku roce 1956 a pokus změnit nezměnitelné o Československému jaru 1968. Také tehdy lidé využili krátké a na chvíli se objevivší možnosti říci "panstvu" co si o něm skutečně myslí.

Obyvatel Evropy si díky stále ještě jakž-takž fungujícímu svobodnému ekonomickému prostoru žije z materiálního hlediska dobře. O tom není pochyb. Ale zdá se, že tak jako staří komunisté nechápali, proč se "lid bouří", nechápou to ani dnešní vedoucí politici - tedy spíše "vedoucí úředníci" Unie. Komunisté ve východní Evropě v šedesátých letech nepochopili, že to, že nejsou žebračenky a nezaměstnaní a že se staví nové domy, nemůže vyvážit politický, myšlenkový a psychický útlak, který tehdejší společnost dusil. A dnešní evropští politici nechápou, že všeobecný blahobyt, možnost jezdit na dovolenou na druhý konec světa a formální statut rovnoprávnosti už sám o sobě dnešního Evropana neuspokojuje. Protože je to často jen formální svoboda. Občan se necítí být svobodný. Svoboda, jak dobře víme my z Východu, je uskutečněná možnost. Čím méně možností a čím více předpisů a vizionářských hesel a tažení, tím méně svobody.

Dnešní aparát a vedení Unie levicově a často salonně stalinisticko-maoisticky a nebo "staro-socialisticky" zaměřené - viz útok na katolíka, který se měl stát evropským komisařem - vůbec nechápe, o co lidem v Evropě jde.

Občané Evropy se domnívají a dali to najevo, že EU a její orgány začaly realizovat nenápadnou a pod krásnými hesly ukrývanou diktaturu. Tichou diktaturu desetitisíců byrokratů a jejich aktivistických souputníků.

Nejedná se o starou surovou diktaturu jediné strany a hnutí, která z centra tyranizuje veškeré obyvatelstvo. Spíše se jedná o amorfní, neuchopitelnou, rozbředlou ale vše zasahující diktaturu uskutečňovanou na základě myšlenky, že "lid je potřeba vést k zdraví, štěstí a blahobytu, i kdyby si to nepřál", viz nedávná prohlášení některých socdemáckých politiků. Dnešní Evropan žije v relativním blahobytu, stát - často pod vlajkou Unie ,- mu však leze nejen do peněženek, ale i do postelí a do jeho bytu, do jeho hlavy a nevynechá jedinou možnost jak jej regulovat, omezovat, dirigovat, napomínat, trestat a nebo převychovávat. Dusí jej a kontroluje, ideologicky masíruje a otravuje na každém kroku.

Ukazuje se, že už toho má velká část Evropanů akorát tak dost. Obyčejný Evropan je už unaven a znechucen všemi těmi akcemi "proti kouření" , bojem za naprostou, bezbřehou rovnoprávnost, která je v praxi nerovností pro většinu, ideologií korektního chování, které odporuje logice i obvyklé slušnosti. Často i tomu, na čem je evropská civilizace založena. Úřady, aktivisté, všemožní nadšenci a pošukové brání v aktivitě jednotlivcům i skupinám a ve svém důsledku rozvoji společnosti a hlavně prosazování spravedlivého práva. Nevymahatelné právo je vlastně bezprávím.

Vypadá to, jako by se vedení a Unie, politici, aktivisté a úředníci ze své obrovské v podstatě nekontrolovatelné moci zbláznili.

Evropou obchází strašidlo nezaměstnanosti. Průmysl vyžaduje stále méně pracovních sil a místo problému jak co vyrobit se objevil problém co s nadvýrobou. Jak ji prodat. A proč ji vlastně prodávat. Jak zpívá Kocáb, kdy se civilizace rozmýšlí nad otázkou "Jestli vůbec chceš, na co máš?". Ministerstva vymýšlí a politici a politologové přikyvují, že je nutné, aby lidé pracovali stále do vyššího věku, a přitom je bez práce stále víc mladých lidí. Budují se úřady práce a nehledá a neřeší se, co s možností práce je a vlastně bude. Kam se vlastně práce "ztratila"?

V době, kdy prakticky celý muslimský svět vyhlásil Západu a tedy Evropě "Svatou válku", v době, kdy Čína a Indie se vydaly na svou cestu k moderní společnosti, v době, kdy technologie způsobuje naprostý převrat v životě lidí a společnosti, se vedení Evropy zabývá imbecilními problémy a buzerováním vlastních obyvatel. Byrokraté vymýšlí euronormy na banány, zakazují výrobu sýra pro údajnou zdravotní závadnost způsobem, jakým se bez problému vyráběl po staletí. Úředníci nařizují vylévat guláše a svíčkové do kanálu s naprosto idiotským odůvodněním. Blouznivci prosazují zákony, podle kterých nesmí být mladí vrazi a násilníci trestáni a dokonce se ani nesmí prozradit, kdo to je! Mladiství zločinci po celé Evropě jsou prakticky nepostižitelní atd.

Multikulturalismus naprosto zklamal v podobě, jakou jej levicoví aktivisté prosazovali a všichni politici jim na to léta politicky korektně kývali. Části francouzských, holandských i českých měst jsou "územím nikoho", kam si slušný člověk nedovolí sám vstoupit. Marseille, Paříž, Chánov, Cheb atd., atd. Ve Španělsku už došlo z etnickým "čistkám", například v Elche, kde dav zaútočil na přistěhovalce, muslimští fanatičtí mladíci terorizují sídliště v Lyonu i Paříži, na Evropu se valí miliony zoufalých utečenců a vlády se zmůžou jen na nic neřešící represi a policejní násilí.

Celé veliké a stále rostoucí skupiny obyvatel - u nás Romy, jinde muslimy - nejsme schopni začlenit do našeho civilizačního okruhu. V Evropě žijí obrovské skupiny nově přišlých obyvatel pod nadvládou těch, před kterými vlastně utekli - tím myslím většinu muslimského obyvatelstva a jejich takzvané duchovní vůdce. Kdo na to upozorní, je označen za "rasistu". Hlásá-li obyčejný Evropan násilí a vyzývá-li k vraždění lidí jiné víry nebo rasy, je potrestán. Dělá-li to ve jménu Alláha, je v praxi beztrestný. Francouzi a Holanďané zvlášť mají dost toho, aby se báli ve svých městech každého, kdo si oblékne galabii. A navíc, aby ho léta živili a pracovali na něj. Většina Evropanů je ochotna a dokonce schopna s těmito lidmi žít v rovném vztahu. To je důležité: v rovném vztahu. Evropská vládnoucí byrokracie je nutí, aby se sami začali ve svém domově považovat za druhořadé občany. O tom se dneska v takzvaně slušné společnosti nesmí ani špitnout.

V této době se vyžívá evropská byrokracie v buzerovaní svých obyvatel dalšími a dalšími normami. Na všechno jsou idiotské předpisy, na rukavice stejně jako na záchodky, na preservativy i na elektrárny, a naprostá většina těch předpisů není určena k tomu, aby něco zlepšovala, ale k tomu, aby úředník měl moc nad občanem.

A pokud by se chtěl občan vyvléknout útěkem do soukromí, nastoupí zelení aktivisté a ochranáři a dohližitelé nad výchovou dětí, milovníci řek a nepřátelé atomu, nadšenci pro větrnou energii ničící každý kopec obludnými monstry, dozorci nad stavební konstrukcí stánků na místní pouti atd., adt. Regulovatelští šílenci všeho druhu mu vlezou i tam. Je toho právě dost.

A stalo se tedy jen to, že Evropané prvně řekli hlasitě Bruselu, že tohohle už začínají mít právě plné zuby. Nechtějí, aby jim někdo určoval, zda mají kouřit nebo ne. Nechtějí jíst mizerné a drahé banány jen proto, že to požadují evropští byrokraté. Odmítají, aby je levicoví blouznivci a pošahaní anebo prostě jen prolhaní a po diktatuře a moci toužící aktivisté, jakmile se občané ozvou na obranu svých práv, označovali za extremisty a rasisty.

Z úst politiků ideologů i novinářů se linou celé potoky lží, o kterých všichni vědí, že to jsou lži a už se zase o tom nesmí nahlas mluvit. Přátelé jsou pomlouváni, hrdinové hanobeni, podvodníci velebeni a šmejdi všeho druhu povyšováni. Evropa je nemocná. A velká část Evropanů už to ví.

Je toho mnoho, čeho už mají obyvatelé Evropy dost. Myslím si, že kdyby měli Němci, Italové a další a další možnost veřejně se vyjádřit v referendech, odmítnou takzvanou Euroústavu i oni. Ne proto, že je to Euroústava. Ale že je esencí všeho, co je ponižuje a uráží. Je písemným potvrzením byrokratické nadvlády úředníků a aktivistů nad obyčejnými lidmi. I oni se bojí, že jim Špidla bude nařizovat zákony, které se vylíhnou v jeho ideologií poblázněné hlavě.

Zdá se však, že tohle říci nahlas nemá nikdo z vedení Unie odvahu. Protože vědí, že otevřené přiznání této pravdy by je smetlo. Jak to říkali naši komunisté od ledna 1989: "Už víme, že jsme v pr..li. Ale každý týden je ještě dobrý."




Další články tohoto autora:
Václav Vlk

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku