Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 8.6.2005
Svátek má Medard




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Jak se mladý člověk stane konzervativcem, a tudíž euroskeptikem
 >PRAHA: Žižkov bude mít novou sochu - dokonce jezdeckou
 >NÁZOR: Maturita pana radního
 >DETEKTIVKA: Příliš mnoho lovců
 >EVROPA: Byrokratokracie
 >ZÁBAVA: Slovník cizích slov
 >POČÍTAČE: HD video na DVD – a mnohem víc...
 >MEJLEM: Skotská strana zelených
 >CHTIP: V nebi a v pekle
 >TISKOVÁ ZPRÁVA: Unie botanických zahrad České republiky
 >DOKUMENT: Otevřený dopis předsedovi vlády
 >PENÍZE.CZ: Cestovní pojištění právě pro tu vaši dovolenou
 >POLITIKA: Poučný víkend v Budapešti
 >SVĚT: Akcionáři všech zemí, spojte se!
 >USA: Obtížná hranice

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Kultura  
 
8.6. DETEKTIVKA: Příliš mnoho lovců
Lydie Junková

Moto: A jisté jest, že případnost synů lidských a případnost hovad jednostejná. Jakož umírá ono, umírá i on…..neboť všechno jest marnost.
Bible, kniha Kazatel, kpt3,20

"Od kdy ty čteš bibli, koroptvičko?" Muž se hlasitě zasmál, v černých očích výsměch.
"Od té doby, co tě znám, Richarde!" Blondýnka se usmála, ale nesměle, nevýbojně. "A neříkej mi tak! Copak jsi na lovu?"
"No vidíš! Zajedeme si na zajíce!"
"Ale je ošklivo - a já bych radši zůstala doma!"
"Ale co by tu sama dělala? Stýskalo by se ti! Ostatně, pojď ke mně!"
"Ne, teď ne! Každou chvíli může přijít František!"
Popadl ji za paži, stiskl, neomaleně ji strhl k sobě.
Vtom zasáhla ta obojetná, zlovolná náhoda, která jednomu přijde vhod a druhého popudí: ozval se zvonek.
"Tak pojď dál, Franto!" řekl Richard, stěží potlačuje zlost.
Mladý muž, vysoký, pohledný, se zahleděl na blondýnku. "Není ti něco, Baruško?"
"Co by jí bylo! Potřebuje -"
"Mlč, prosím tě!" přerušila ho blondýnka, v očích paniku.
"Obstaral jsem ty náboje, Richarde!" řekl příchozí. "Už se docela těším! Pojedeš s námi, Baruško?"
"To víš, že jo! Sama by se tu přece nudila!" Richard se zasmál, ale v černých očích svítil vztek.
xxx

Zvuk trubky se ozval jasně a zřetelně, téměř vzápětí třeskl ještě ojedinělý výstřel, ale po něm už žádný. Lovci začali vybíjet zbraně, volali na sebe a začali se podél delších stran leče stahovat z mírně se svažující stráně dolů, na mýtinu, kde se měl konat závěrečný ceremoniál. Šeřilo se tak rychle, jako by na lidi s puškami, paseku s nízkým porostem a trávu s řadami ulovené zvěře padala souvislá, temně šedá mlha. První kapky pleskly váhavě do uhýbajících plošek dubového listí, které se teď, začátkem listopadu, ještě houževnatě drželo na stromech.
Všichni ohrnovali límce, čekajíce ve skupinkách na ukončení výřadu. Zajíci s bělavými, urousanými břichy a nataženými běhy leželi v trávě, každý desátý povytažen hlavou dopředu z řady.
"Jsme všichni?" zeptal se hlasitě myslivecký hospodář. Byl mladý a přál si, aby už mohl odejít.
"Kdepak!Ještě nedorazili z horního konce!" odpověděl mu někdo.
"Jak to?" ohradil se popuzený hlas. "Vždyť my jsme už všichni dávno tady!"
"Zato nevidím Frantu Hálka!" konstatoval nespokojeně vedoucí honu. "Ale čekat na něj nebudeme, nebo tu všichni promokneme na kůži!" rozhodl břitce. Poté pokynul oběma trubačům, kteří trpělivě mokli opodál. Ozval se zvučný signál Přítomní smekli nebo přiložili ruku k čepici uniformy. Myslivecký hospodář vyslechl hlášení o výsledku honu..Déšť mezitím nemilosrdně zesílil. Když doznělo konečné halali, lilo už proudem. Většina lovců se běžela ukrýt do vyhřáté náruče místní hospůdky, kde na ně již čekali. Ostatní nasedli do zaparkovaných aut a odjeli..
xxx

"Jsme v lese, kapitáne!" podotkl poručík Gall významně. Snědý, vysoký, v jednoduché sportovní bundě vyhlížel, jako by sem odjakživa patřil, k té hnědavé půdě, z níž stoupala vlhká, syrová vůně, k syté zeleni smrčí a drsným kmenům borovic, jejichž větve ve výšce slabě vrzaly.
Kapitán Doubek, o hlavu menší, s nevelkou pleškou na temeni, pohlédl rezignovaně na dýmku a s povzdechem ji zastrčil nezapálenou do kapsy nijak zvlášť elegantního baloňáku; vytvořila mu na boku úhlednou bouli.
Poručík Gall rozhrnul větve mladého smrku. "Tady ho našli. Dnes ráno. Nebylo z něj moc vidět - a nebýt psa, mohl tu ležet dál."
"A nestrčil ho tam někdo až dodatečně? Až mrtvého?"
"Doktor tvrdí, že vzhledem k poloze těla to není pravděpodobné."
"Našlo se tu něco?"
"Nic - kromě otisků bot - a ty nejsou nejzřetelnější."
"Mohla to být neˇšťastná náhoda?"
"Vyloučit ji nelze."
"Jak to vlastně bylo s tím honem?" zeptal se kapitán.
"Začali ráno, o půl deváté. První byla takzvaná naháňka, po ní následovala kruhová leč.. To je druh společného lovu. Každý hon se skládá z několika lečí. Nás se týká ta poslední,. Odehrála se tady -" poručík udělal rukou rozmáchlé gesto, "směrem dolů, k mýtině. Představ si to názorně: máš obdélník a po jeho stranách jsou rozmístěni střelci. V pravidelných rozestupech."
"Čelem ven?" zeptal se kapitán potměšile.
"Nikoli, dovnitř. Aby pokud možno postříleli honce, kteří postupují vnitřkem leče. Proto se tomu říká obstavená leč"
"Chápu: honci dělají randál a vyhánějí zvěř ven z toho obdélníku."
"Líp by se to vyjádřit nedalo!"
"Kolik bylo lovců?"
"Přes čtyřicet. Také jedna žena. A honců pět nebo šest. Leč začala asi ve tři, to ještě svítilo slunce."
"Takže na sebe navzájem viděli!"
"Všichni ne. Je tu plno podrostu a někde sahají větve až k zemi. Tudíž někdo mohl nepozorovaně opustit své stanoviště. Potíž je v tom, že bude obtížné stanovit dobu smrti, jelikož ho našli až ráno."
Vyšli z lesa na úvozovou cestu, stáčející se dolů, k silnici. Za ovocným sadem se objevilo nízké stavení. "Tamhle ten obr objevil zastřeleného Hálka," upozornil Viktor Gall kapitána.
"Jmenuje se Richtrmoc."
Minuli hájenku, kde po dvoře rozčileně pobíhal statný kohout. Z nedovřených vrat se vyřítil hladkosrstý, zrzavý jezevčík a s divokým štěkotem se vrhl na vetřelce. "Ajdo!" ozvalo se za plotem. Pes nedůvěřivě zavrčel a neochotně se vrátil na dvůr.
Kapitán se ohlédl zpátky k hájence, odkud se za nimi Richtrmoc upřeně díval. "Máme už pušky těch účastníků lovu?" zeptal se.
"Všechny ne: někteří nejsou zdejší - a potom, stejně bude nesnadné zjistit zbraň, ze které se střílelo, protože to byla brokovnice. "
"Co nábojnice?"
"Tam se jich povaluje! Nevíme zatím, odkud šel ten výstřel. Doktor mi vysvětlil, že podle pohybu broku v tkáni lze odhadnout směr pouze zhruba. Odchylka může činit až dvacet stupňů. To zaprvé. A za druhé, ten člověk se mohl pootočit- "
"A nemusel stát zády k hranici toho obdélníku.Či leče."
"Musíme počkat na balistickou expertízu." Viktor Gall na vlhké hlíně uklouzl a stěží udržel rovnováhu. Z brázdy na okraji pole se těžce zvedla bažantí slípka a nízkým letem se vzdalovala k lesu.
"Že na tu zvěř může vůbec někdo střílet!" mínil kapitán Doubek.
"Odkdy jsi vegetarián?"
"Jak vůbec vypadala ta rána?"
"Na Hálka? Byl zasažen přímo do hlavy. Zprava. Jeden brok mu proletěl okem do mozku. Musel být okamžitě mrtvý."
Z jaké vzdálenosti byl zastřelen?"
"Předběžný odhad je nejméně třicet metrů. Spíš o něco víc."

Praporčík Polák se vymrštil, po něm se poněkud liknavě zvedl strážmistr Adam, kterého netížila žádná přehnaná úcta k pražským šaržím. "Nakreslil jsem plánek, jak to vypadalo na té leči," prohlásil. Vytáhl z desek pečlivě provedený nákres. "Ta červená kolečka označují lovce, černé trojúhelníčky honce," vysvětloval. "V kolečkách jsou vypsaná jména. Ty honce jsem ještě nezapsal."
"V některých kolečkách ale jména lovců nemáte," podotkl kapitán.
"Zatím není jasný, jak všichni stáli. Ostatně tam byla taky nějaká lovkyně," ušklíbl se Adam. "Ženský se dneska pletou všude!"
"Mohli bychom provést rekonstrukci?" zeptal se poručík Gall.
Praporčík se podrbal na nose. "Taky jsme na ni mysleli, ale oni nejsou všecky zdejší- tak nevím, jak bychom je dali dohromady!"
"Stačili by ti z horní poloviny, z dolní by sotva někdo doběhl, aniž by si ho všimli ostatní. A také honci!"
"Takže by šlo asi o dvacet lidí," vpadl strážmistr. "A pokud by někdo neměl chuť se dostavit, stačilo by snad upozornit, že jde o zabití!"
Odmítli jedině tři státní zástupci, jeden soudce, jeden okresní hejtman a jeden starosta.
"Já nevím, co je to za fouňy!" rozčiloval se strážmistr Adam. "Oni si myslí, že z jejich ranku nikdo nic nepáchá? No to bych si dovolil pochybovat!"
Praporčík Polák zalapal po dechu, ale uklidnilo ho, že poručík Gall se pobaveně usmívá.
"Místo všech dohadů musíme u někoho začít!" řekl rezolutně kapitán Doubek. A tak se také stalo.

Mladá blondýnka se třásla rozčilením. Buď měla špatné nervy, nebo svědomí.
"Jmenujete se Barbora Langrová," zahájil výslech poručík Gall."Znala jste Františka Hálka?"
Zavrtěla hlavou. "Odkud, prosím vás! Jsem vdaná a manžel by - nebylo by mu vhod, aby -"
"Vy si myslíte, že jste neviditelná? Viděli vás s ním, jezdili jste na motorce!"
Vytřeštila blankytně modré oči, otevřela ústa, ale nevydala ani hlásku.
"Dobře, měla jste strach z manžela, to chápu. Ale proč jste se nerozvedla? To dnes přece není takový problém!"
"František chtěl - chtěl, abych se rozvedla," vykoktala. "Ale já - já jsem byla rozpolcená…Láska a závazek , povinnosti…"
"Jaké povinnosti? Jaké závazky? Nemáte přece děti… Nebylo to spíš tak, že váš manžel hodně vydělává? Že s ním se nemusíte bát o zajištěnou existenci, abych tak řekl? A že František není právě bohatý?"
"Vy - vy jste surový!"
"Kdepak - surový je život! Nedokázala jste jít za hlasem svého srdce, a to z čistě přízemních důvodů! No - já vás vychovávat nehodlám," uklidnil se Viktor Gall. "Ani mi to nepřísluší. Je to věc vašeho svědomí."

"Nějak jsi propadl emocím," podotkl kapitán Doubek, když Viktor Gall skončil svoji zprávu o rozhovoru s Barborou Langrovou. "Ale stejně nám to moc nepomohlo. Musíme se zaměřit na život Františka Hálka. Kdo s ním mohl mít nějaké účty!"
"Něco už bych věděl," podotkl Křížek a zvedl se s heknutím ze svého oblíbeného místa vedle trezoru. "Poptával jsem se v místě, kde bydlel. Jeho sousedka mi důvěrně sdělila, že za ním chodívala nějaká nazrzlá děva, ve věku asi kolem pětatřiceti let, věděla dokonce, i jaké nosila nápadné náušnice!
Takové prý velké kruhy . Ale v poslední době se už neukázala, může tomu prý být skoro rok."
"Věděla aspoň, jak se jmenuje - kromě popisování náušnic?"
"To bohužel nikoli. Ale řekla mi, kde bydlí: někde blízko Prahy."
"Takže můžeme hledat v pražském okolí zrzku s kruhy v uších!" podotkl Viktor Gall.
"Nechte toho pošťuchování!" přerušil je kapitán. "Stanovme si výchozí hypotézu, že František Hálek někomu překážel.Teď jde o to, komu - a čím. Nabízí se pochopitelně jedna osoba."
"Ale vždyť není jisté, že šlo o zabití!" připomněl podporučík Křížek. "Nemůžeme vyloučit nešťastnou náhodu! Ostatně, co kdybychom se zeptali odborníků?"
.
Cesta podzimní jihočeskou krajinou nabízela své zvláštní půvaby, zorané plochy, nazlátlé aleje, mírné kopce stoupající k modrému nebi.
"Jednou vás opustím, modré hladiny vod, vás, kopce, k horám tam v dálce nizoučký schod, vás, noci srpnové, k dávným milenkám zvoucí, vás, lípy s bzučivým rouchem, lučiny skvoucí," pronesl Viktor Gall.
"Cože?" vyjevil se podporučík Křížek, "od kdy ses dal na veršování?"
"Kromě toho není srpen a lípy nekvetou," řekl věcně kapitán Doubek.
"A o nějaké dávné milenky také nepůjde!" dodal Křížek.
"To jsem si mohl myslet! Chybí vám humanitní vzdělání!" řekl Viktor Gall. "Nerecitoval jsem sebe - ačkoliv bych se snad také na něco vzmohl - nýbrž jde o verše Františka Hrubína. To byl u nás slavný básník! Bohužel už zemřel."
"Viděl jsem film Romance pro křídlovku!" pronesl slavnostně kapitán. "Moc se mi líbil."
"Máš pravdu!" zajásal Křížek. "Hrála tam - no ta vnadná Miriam!"
"Nedivím se, že si pamatuješ právě ji!" podotkl poručík Gall.

Při tom výletu do kulturní oblasti jim cesta uběhla, ani nevěděli jak.
Zrzavý jezevčík byl na svém místě za plotem, jenom ještě rozzlobenější, než při prvním setkání. Statný kohout ho tentokrát nepodporoval. Hajný Richtrmoc je vítal přátelsky. "Myslel jsem si, že se objevíte!" hlaholil.
"Přišli jsme na poradu," řekl poručík Gall. "Tohle je kapitán Doubek a podporučík Křížek," představil své kolegy.
"Už jsem o vás slyšel, povídali v hospodě, že se určitě objevíte."
"Z čeho tak usoudili? Mohlo přece jít o nešťastnou náhodu!"
"Však jsem jim to povídal. Ale pojďte dál. Máma zrovna dopekla koláče."
Křížek vystartoval první. Ze dveří se linula lákavá vůně, v kuchyni je uvítala kulatá, dobrosrdečná paní v staromódní zástěře.
Usadili se kolem stolu, na kterém stály dvě lákavě vyhlížející mísy.
"Makové koláče! Kdy ty já jsem viděl naposled!" Kapitán Doubek se zatvářil snivě.
Viktor Gall neskrýval úžas. "Tak dlouho tě znám, ale o těchhle tvých vášních nemám potuchy!"
"Nevadí vám škraloupy na kafi?" zeptala se starostlivě paní hajná.
Nevadilo jim nic, ale hajný je vrátil do surové skutečnosti. "Tak co byste se rádi dověděli? Určitě o té neblahé události," odpověděl si sám.
"Především bychom rádi znali váš názor, zda mohlo jít o nešťastnou náhodu!" řekl poručík Gall, který se z té opulentní hostiny vzpamatoval první.
"To teda mohlo," potvrdil Richtrmoc. "Skoro na každým honu se něco semele - i když to teda nemusí skončit tak tragicky."
"Jako že někdo vyvázne se štěstím?" vyptával se Křížek.
"To zrovna myslím. Jednou se stalo - a o tom si tu štěbetají vrabci na střeše, že ještě po odtroubení honu si nějaký neukázněný lovec vystřelil. A nebýt toho, že jiný neukázněnec si chtěl zapálit cigaretu, mohlo být po něm. On mu totiž upadl na zem zapalovač, tak se pro něj shýbnul a prásk! Do toho místa, kde měl předtím hlavu, vletěly broky."
"No to mě podržte! Nebýt toho, že chtěl čudit v lese…" vrtěl hlavou podporučík Křížek, "mohl být po smrti. Doufejme, že to nějaká tabáková firma nevyužila jako reklamu na cigarety!"
Hajný se zasmál. "On se s tím určitě nikde nechlubil."
"Takže nemůžeme vyloučit, že neukázněnost byla v našem případě příčinou smrti," uvažoval kapitán Doubek.
"No, já nevím, v hospodě se vykládá ledacos. To byste si měli poslechnout," radil Richtrmoc.
I byl vyslán Vlastimil Křížek, ten dobrácký strejda, který uměl tak šikovně rozvázat lidem jazyk.

"To byl dobrý nápad," referoval týž večer. "Dověděl jsem se, že ten zastřelený prý rozhodně nebyl žádný donchuan, ale také měl něco na svědomí, takříkajíc. Kvůli nějaké mladé krásce opustil svoji původní partnerku. Jenomže si vybral vdanou ženu a její manžel se o tom údajně dověděl. A to byl malér, poněvadž je to údajně žárlivý vztekloun!"
"A on byl také na lovu?"
"Prý ano. Ale nikdo neví, kde vlastně stál. Na to budeme potřebovat toho čilého strážmistra."
"Jenomže v tom je právě ten problém," krčil rameny Adam.
"Podle toho, co se dalo zjistit, stál někde na konci té první poloviny, jenomže on tvrdí, že byl určitě dál, až někde v té druhé!"
"A co ostatní?"
"Ti si nejsou jisti, kromě jednoho z nich. On je účetní, ti bývají akurátní! A ten prohlásil, že Langr přece jen byl v té první půlce!"

"Byl jsem asi dvanáctý! Nebo ještě dál," rozčílil se Richard Langr. "Co byste chtěli slyšet?"
V kanceláři seděli čtyři; kapitán Doubek po levé straně stolu, po pravé podporučík Křížek. Viktor Gall zaujal místo proti Langrovi. "Tady se ptáme my vás! Je několik svědků, kteří vás viděli v horní půlce leče, nejvýš na desátém místě."
"Kdo to říká?" zařval Langr a vyletěl ze židle.
Viktor Gall se zamračil. "Posaďte se!" řekl tónem, který viditelně zapůsobil.
Richard Langr si zase dřepl, vztek v černých očích. Najednou změnil tón. "Ostatně, já jsem spíš sváteční střelec!"
"A střelíte na honu vůbec něco?" vmísil se do výslechu podporučík Křížek. "Možná, že se podceňujete. Říká se o vás něco úplně jiného."
Richard Langr nejistě poposedl. "Lidi toho napovídají!"
"Zatím můžete odejít!" rozhodl kapitán Doubek. "Ale počítejte s tím, že si vás znovu předvoláme."
Langr se vztýčil v celé výši. "Nikam se nechystám! Stejně mám nějakou práci."

"Ta jeho blondýna od něj utekla!" hlásil o pár hodin později čilý strážmistr Adam. "Je u rodičů a prý má pod okem pořádnou modřinu."
"No to si teda podepsal ortel!" mínil podporučík Křížek. "Je to žárlivý surovec. Ji zmlátil, ale chudák Hálek to odskákal hůř!"
"Taková verze se přirozeně nabízí," vyjádřil se kapitán Doubek. "Ale těžko mu to dokážeme. Nemůžeme ho obvinit, protože stále chybí důkaz, že nešlo o nešťastnou náhodu."
"A také nelze tvrdit, že pifku měl na Hálka pouze Richard Langr."
"Co tím myslíš, Viktore?"
"Já mám jakousi svoji verzi, ale zatím je dost vágní."
"Ty už zase spřádáš nějaké psychologické úvahy!" Vlastimil Křížek se zvedl ze své oblíbené židle za trezorem. "Co kdybych ti uvařil bylinky?"
"Ty stejně nepůsobí proti bujné fantazii!" zasmál se poručík Gall."Josefe, dáš mi den či dva na to, abych si ověřil, jestli jsem vedle?"
"Nejvýš den, Viktore! Nebudu čekat, až na nějakém jiném honu dojde zase ke krveprolití!"

Hospoda byla nabitá štamgasty. U okna hráli tři muži mariáš.
Poručík se zastavil u stolu. "Můžu si s vámi hodit?" zeptal se zdvořile.
"A umíte pauzírovenej?" chtěli vědět.
"Snad ho svedu. Kdysi mě ho naučila moje babička. A hrajete o peníze?"
"Jo, vo eura!!" zasmál se nejstarší muž, ozdobený mohutným knírem. "Ale babička a mariáš?No, ony se ženský pletou do všeho, jen co je pravda!"
"Také do honů, že?"
"To máte pravdu! A je s nima jenom patálie! Zrovna na naší poslední leči se mi připletla jedna takřka pod nohy.Nevím, co tu babu posedlo!"
"Nebyla náhodou zrzavá?"
"Jo, to teda byla! Ale jak to víte?"
"Náhoda je všemocná!" odvětil Viktor Gall. "Ale co vám tam vlastně provedla?"
"No, ona stála za mnou, ale najednou se přimotala přede mě! Nevím vůbec, jak!"
"Ty ženské! Takové divošky mě zajímají! Nevíte, kde bych ji našel?"
"Vy jste asi pěknej vykuk! No, s vaší vizáží…Ale jak se jen ta zrzka jmenuje? Nemůžu si vzpomenout."
"Budete hrát, nebo kecat!" rozzlobil se druhý mariášník. "A aby byl pokoj - jmenuje se Dagmar Fraňková, Ale adresu nevím."
"Tak to vám děkuji!" řekl Viktor Gall a podíval se na hodinky. "Propána, já už musím domů, je pozdě!"
"No vida, shání ženský a je ženatej!" zavrtěl hlavou muž s knírem. "Sodoma gomora, já to říkám pořád."

Najít zrzavou účastnici lovu byla už věc běžné rutiny.
"František Hálek vás opustil pro jinou ženu, mladší než vy," konstatoval Viktor Gall.
Seděla proti němu, nebyla už mladá, ale krásu nezapřela..
"Nevím, o čem mluvíte!" řekla sebejistě.
"Viděli vás, jak se plížíte vnitřkem leče. Střílet umíte výborně, jak jsme si ověřili. A účty s Františkem Hálkem jste měla - a takové, že vás dohnaly až k trestnému činu!"
"To mi nedokážete!" Hlas mírně znejistěl.
"Je to jen otázka času. Nenávist - ta je párovým koněm lásky. . A vás úplně zaslepila. Jak dlouho dokážete žít s tím, co jste spáchala?"
"Proč - proč mi tohle říkáte? Já-"
"Je to věc svědomí. To vám stejně nedá spát. Vždyť jste Františka Hálka milovala!"
Zbledla, zatřásla se jí brada, rozklepala se celá. "Milovala a - pořád miluju." Rozplakala se, tiše, neudržitelně. "Neměl mě opouštět! A mohl žít - zase se mnou!" zašeptala, možná si ani neuvědomovala, že mluví nahlas.

"Prostě to nakonec vzdala," řekl poručík. "Ztratila sílu - a zájem se zachránit.Příliš pozdě pochopila, "že František Hálek ji svým způsobem přežil."
Křížek.vzdychl: "Já nevím, proč se lidi pořád vraždějí. Jakoby nebylo dost toho zabíjení po celém světě."
"Tak pozdě už to nevyřešíme," podotkl kapitán Doubek. "Viktore, hodíš mě domů?" .
Když Doubek vystoupil, zamířil poručík směrem k okraji města. V polích kolem úzké silnice se vzdouvala tma; mohla skrývat cokoliv, možná, že někde se v ní odehrával nemilosrdný lov, vyvolaný potřebou potravy. Z jiného důvodu bezelstná zvířata většinou nezabíjela.
Ale k čemu byly takové úvahy?Jako to stojí v bibli:… marnost nad marnostmi a všecko marnost…Viktor Gall spustil okno až dolů, nadechl se svěžího nočního vzduchu a přidal plyn. Za okamžik zmizel vůz v zatáčce a rozhostilo se ničím nerušené ticho.


Další články tohoto autora:
Lydie Junková

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku