Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 9.6.2005
Svátek má Stanislava




  Výběr z vydání
 >EVROPA: Chci smluvní unii plnoprávných, rovnocenných států
 >SVĚT: Státy selhavší a co s nimi
 >PRÁVO: Minoritním akcionářům nemohou zbýt jen oči pro pláč
 >GLOSA: Co se to děje?
 >HUDBA: Kapela Omega je již 43 let na světové hudební scéně
 >SPOLEČNOST: Asi ne Největší Čech, ale...
 >ZÁBAVA: Bankomat
 >ÚVAHA: Voňavý a čistý smrad
 >INTERNET: Zádrhel s připojením od Eurotelu
 >CHTIP: Jó, to byly časy III.
 >TISKOVÁ ZPRÁVA: Maďarští Rolling Stones přijeli do Prahy!
 >VZDĚLÁVÁNÍ: Úspěch českého týmu na finále Odysey mysli v USA
 >PENÍZE.CZ: Končí vám fixace hypotéky? Počítejte dobře!
 >POLITIKA: Jak se mladý člověk stane konzervativcem, a tudíž euroskeptikem
 >PRAHA: Žižkov bude mít novou sochu - dokonce jezdeckou

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Historie  
 
9.6. SPOLEČNOST: Asi ne Největší Čech, ale...
Jan Hora

Soutěž o Největšího Čecha spěje do finále a mě napadlo, že bych mohl vstoupit do davu a podívat se na seznam Čechů sice ne největších, ale přesto dost velkých na to, aby se umístili v první stovce. Pročítal jsem jména, jichž většinu znám a nemohl jsem se zbavit myšlenky, že soutěž samotná je hloupá, ale poskytuje mnohem užitečnější zábavu než třeba fotbal či hokej.

Škoda jen, že zraky diváků jsou dnes upřeny k první desítce, k těm několika, kteří se shodou okolností dostali na čelo. Jako by na dalších místech byli jen ti, kteří jsou hodni zapomnění. Vždyť cesta (nejen) po první stovce přímo nabízí exkursi po české historii, dávné i nedávné.

Jména nejsou studií obdivu a vzorů, spíše přehledem vzdělanosti. A ta, zdá se, není tak špatná. Známe české spisovatele, herce, krále, vědce, světce...

Seznam by také mohl sloužit jako podklad pro rozhodnutí otázky má-li Evropa (protože Čechy od jakživa v Evropě byly a patří do ní) křesťanské kořeny. Ne-li, proč by v první desítce byl „svatý protestant“ Hus, v první dvacítce ještě (opravdoví) svatí Václav a Anežka a o něco níž „jejich kolegové“ Vojtěch, Ludmila a Zdislava? A vazby dalších jmen ke křesťanství by se jistě vysledovaly až příliš snadno.

V tomto seznamu světců však postrádám jedno jméno, svatého Prokopa. (I když, zcela upřímně, stejné pozornosti by si jistě zasloužili i solunští bratři – mohli by však v seznamu vůbec být?)

Není to poprvé, kdy bych Prokopa očekával a nevidím. Loni jsem byl na Svaté Hoře u Příbrami a mezi sochami českých patronů chyběl, následně jsem se dozvěděl, že nechyběl, že pouze k jeho soše byla umístěna špatná jmenovka, Jana Sarkandra... Možná to tak má být, neviditelný svatý, není vidět, avšak je.

A přitom Prokop toho tolik dokázal a dodnes má co říci! Náhodný kolemjdoucí si však nanejvýš vybaví zkrocení čerta a Sázavský klášter... Kdo vlastně byl svatý Prokop?

Narodil se – možná – v roce 970. Stal se knězem, prvního vzdělání se mu dostalo pravděpodobně v Praze, byl ženat (v té době nebyl uzákoněn celibát). Žil v klášteře a dodržoval benediktinská pravidla. Později však odešel do úplné samoty, někam k řece Sázavě, kde žil poustevnickým životem. K němu se přidali i další, mimo jiné Prokopův syn Jimram a synovec Vít. Tam bylo naplňováno benediktinské heslo: Modli se a pracuj, Ora et labora. K tomuto období se váží různé legendy, z nichž velice podstatná se týká knížete Oldřicha, který mu finančními dary umožnil (roku 1032) založit klášter, který se záhy stal střediskem staroslověnské liturgie. Prokop byl jeho opatem až do roku 1053, kdy zemřel.

V roce 1204 se Prokop stal prvním (českým) svatým, který byl svatořečen v Římě papežem.

Staletí nanesla na Prokopovu památku více prachu než třeba na Václavovu. Avšak Prokop a jeho Sázava existuje stále, jako připomínka i jako směrovka. Prokopovu památku uctili – například – Jaroslav Vrchlický, Xaver Dvořák, Vítězslav Nezval, Legenda o sv. Prokopu byla zhudebněna Bohuslavem Foersterem. A v polovině dvacátého století obnovoval Prokopovu památku páter Klement, jehož busta bude v (bývalém) klášteře slavnostně odhalena v sobotu 11. června.

Ne, tohle není životopisné heslo mediální hvězdy. To je (neumělá) charakteristika osobnosti, která má co říci a dokáže oslovit.


Další články tohoto autora:
Jan Hora

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku