Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 10.6.2005
Svátek má Gita




  Výběr z vydání
 >SPOLEČNOST: O čem je tady řeč?
 >EVROPA: Eurozatykač - konec právního státu?
 >POLITIKA: Postdemokracie jako oficiální politika Bruselu?
 >PRÁVO: Otroci virtuální reality
 >FOTOGALERIE: Z Mičurinovy zahrádky
 >POČÍTAČE: Triky na Oscara
 >MEJLEM: Opravte mě, pokud se pletu
 >BOTANICKÁ ZAHRADA: Pastva už pošesté!
 >TISKOVÁ ZPRÁVA: Před Little Richardem vystoupí Rock'n'Roll Band M. Woodmana
 >TISKOVÁ ZPRÁVA: Lhůta pro dlužníky ČT prodloužena do 20. června
 >TISKOVÁ ZPRÁVA: Týká se to také tebe - už potřicáté
 >PENÍZE: Je účelné přispívat na nájemné?
 >EVROPA: Chci smluvní unii plnoprávných, rovnocenných států
 >SVĚT: Státy selhavší a co s nimi
 >PRÁVO: Minoritním akcionářům nemohou zbýt jen oči pro pláč

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Evropa  
 
10.6. POLITIKA: Postdemokracie jako oficiální politika Bruselu?
Petr Štěpánek

Když prezident Václav Klaus ve Varšavě kritizoval postdemokracii, okamžitě se ozvaly potrefené husy. Nejdříve skupina bývalých disidentů, poté zástupci některých nevládních organizací. Spolčení hluchých, slepých, případně hloupých, dalo by se to odbýt. Vždyť je přece úplně evidentní, že ti lidé vůbec nepolemizují s tím, co Klaus skutečně říká, nýbrž se svými utkvělými představami. Mnozí Klausův projev ani nečetli - třeba Jiřina Šiklová, které to ovšem vůbec nebránilo, aby o něm šla diskutovat do rádia.

Když chce někdo hrát fotbal, nejlepší je navléknout nějaký fotbalový dres. Když chce někdo dělat politiku, nejlepší je navléci nějaký politický dres. Všechno chce svoje. Na fotbalistu v parlamentu či politika na fotbalovém hřišti by přece každý koukal jako na blázna.

Někteří "občanští" aktivisté (záměrně to píšu v uvozovkách, protože ve skutečnosti jde o aktivisty veskrze politické) to ovšem vidí jinak. Naoko navléknou "fotbalové" dresy svých zájmových sdružení a hurá dělat politiku. Co jiného je kupříkladu případ ze severních Čech. Kraj dusí dálková kamionová doprava. Zvolení zastupitelé rozhodnou, jak to řešit, kudy povede dálnice. Nikým nezvolení ekologističtí aktivisté to dlouhodobě maří. Kdo ve skutečnosti rozhoduje? Zvolený zástupce, nebo samozvaný aktivista?

Aktivisté tohoto typu rádi deklamují své spravedlivé rozhořčení. Prý se po nich chce, aby pouze jednou za čtyři roky chodili k volbám a pak že mají mlčet. Lež jako věž! Nikdo jim přece nebrání ani nezakazuje, aby dennodenně mluvili, psali, agitovali, tedy aby svět kolem sebe ovlivňovali. Neměli by si ovšem slovo "vliv" plést se slůvkem "moc". Moc rozhodovat mají - či přesněji měli by mít - lidé zvolení (to je demokracie), nikoli lidé náhodně sešlí (to je ta Klausem kritizovaná postdemokracie).

Pokud se NGOismem zaklíná chodící ztělesnění politického kýče Jan Ruml, vzbuzuje to spíše úsměv. Jenže rakovinné metastázy postdemokracie už prorůstají také do nejvyšších pater evropské politiky. Kupříkladu místopředsedkyně Evropské komise Margot Wallströmová přišla po francouzkém a nizozemském Ne evropské ústavě s "plánem D". Tomáš Haas o tom nedávno napsal:

"Plán D" paní Wallströmové, který bude podle ní odpovědí na rozšiřující se propast mezi Unií a jejími občany, je myšlenkou "Nové Evropy", dánské levicové nevládní organizace, která navrhuje svolání celoevropské konference nevládních organizací a občanských aktivistů, která by pro Evropskou komisi připravila systémové návrhy na zajištění "skutečné Evropské participativní demokracie" pro více než 450 milionů evropských občanů.

Když si představím, jak na pozvání komisařky Wallströmové pílí do Bruselu kupříkladu paní Šiklová s jihočeskou matkou Kuchtovou, jímá mě hrůza. Asi jsem včerejší. Namísto samozvaných postdemokratických hlasatelů lepších zítřků totiž stále ještě preferuji demokraticky zvolené zástupce. Dokonce i ty, které jsem sám nevolil.

Petr Štěpánek, 8. 6. 2005, www.petrstepanek.cz


Další články tohoto autora:
Petr Štěpánek

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku