Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 10.6.2005
Svátek má Gita




  Výběr z vydání
 >SPOLEČNOST: O čem je tady řeč?
 >EVROPA: Eurozatykač - konec právního státu?
 >POLITIKA: Postdemokracie jako oficiální politika Bruselu?
 >PRÁVO: Otroci virtuální reality
 >FOTOGALERIE: Z Mičurinovy zahrádky
 >POČÍTAČE: Triky na Oscara
 >MEJLEM: Opravte mě, pokud se pletu
 >BOTANICKÁ ZAHRADA: Pastva už pošesté!
 >TISKOVÁ ZPRÁVA: Před Little Richardem vystoupí Rock'n'Roll Band M. Woodmana
 >TISKOVÁ ZPRÁVA: Lhůta pro dlužníky ČT prodloužena do 20. června
 >TISKOVÁ ZPRÁVA: Týká se to také tebe - už potřicáté
 >PENÍZE: Je účelné přispívat na nájemné?
 >EVROPA: Chci smluvní unii plnoprávných, rovnocenných států
 >SVĚT: Státy selhavší a co s nimi
 >PRÁVO: Minoritním akcionářům nemohou zbýt jen oči pro pláč

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Mejlem  
 
10.6. MEJLEM: Opravte mě, pokud se pletu
Jiří Míka

Velkým problémem soudních řízení je prokázat nepochybně vinu obviněného a stejně problémové může být i prokázání úmyslu a kvalifikace trestného činu. Málokdy má soud tak usnadněnou pozici, jako v případě napadení posádky sanitního vozu, které proběhlo před televizní kamerou a o kterém se troufám tvrdit, že je opakovaně viděla celá republika - dva dospělí a silní chlapi se vrhali opakovaně na posádku sanitního vozu i na hasiče, kteří se jim v tom pokoušeli bránit. Bezvýhradně souhlasím s názorem soudce, že se v tomto případě jedná o společensky velice nebezpečný a zavrženíhodný trestný čin.

V tomto bodě ale můj souhlas končí a odmítám myšlenku, že se v tomto případě jedná o nějaký výjimečný trest. Vždyť jeden z pachatelů dostal 4 roky, tedy 48 měsíců, a druhý dokonce celých 30 měsíců, tedy sotva dva a půl roku. To je věc, kterou nechápu. Z toho, co jsem viděl, mi připadalo, že se snažili oba stejně a měli by být i stejně ohodnoceni. Ovšem mohu se mýlit, viděl jsem jenom sestřih, který vysílala televize, nikoliv celé vystoupení. Ovšem i kdyby dostali oba stejně, a to ten vyšší trest, připadá mi to směšně málo za to, co naprosto prokazatelně provedli.

Našel jsem si tedy, jak byl trestný čin kvalifikován a zjistil jsem, že byli odsouzeni: „…za pokus o těžké ublížení na zdraví a výtržnictví….“. S tím bych si opět dovolil nesouhlasit. Když totiž zdravý a statný chlap s vervou kope do ležícího člověka, je to pokus o vraždu. Že se to nepovedlo, není zásluha útočníka. Když to provede opakovaně, je to několikanásobný pokus o vraždu a pokud rozsudek zní na 4 roky, nebo dokonce 30 měsíců, je to trest, který budí úsměv. Přidáme-li k tomu, že napadený útočníkovi neublížil a naopak mu přijel na pomoc, ovšem neskákal okamžitě tak, jak útočník pískal, shodnu se opět s panem soudcem, že se jedná o čin společensky velmi nebezpečný a obzvláště zavrženíhodný.

Tady mě můžete opravit: Je správná klasifikace podle soudu, nebo podle mě, tedy jednalo se v o pokus o těžké ublížení na zdraví, nebo o pokus o vraždu?

Velice pikantní mi připadá i fakt, že jeden z obviněných vzkázal, ať si klidně jednají bez něho, druhý neudělal ani to, protože zmizel v cizině, aby ho úřady neobtěžovaly nějakými směšnými obviněními. Je totiž, pokud se dá věřit informacím v tisku, obviněn mimo zmíněného případu „pouze“ z několika loupeží a jedné vraždy. A takový je prosím vyšetřován na svobodě. Pokud se nepletu, vytvořila si společnost instituce, kterým se vzletně říká orgány činné v trestním řízení, na ochranu občanů proti zločincům.

Nevím jak komu, ale mně u nás běžně zavedená praxe - že se nechávají volně běhat na svobodě lidi, kterým hrozí za prokázané zločiny vysoké nepodmíněné tresty volně běhat na svobodě - připomíná bájné město Kocourkov.

Ale pikanterie pokračuje. Obhájce toho, který dostal vyšší trest, se na místě odvolal. Já bych s ním souhlasil, trest opravdu neodpovídá skutkové podstatě, měl by být podstatně vyšší. Jenže pan obhájce tvrdí, že trest je přehnaně tvrdý. Podle tohoto odborníka na lékařství nemohlo při tomto napadení dojít k vážnějšímu zranění napadeného. Svůj názor na intenzitu napadení jsem už napsal. To mi připomnělo starou filmovou komedii z přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Byla tam scéna, kdy nový obhájce nastupoval k obhajobě ženy obviněné z vraždy manžela a její původní obhájce se vzdal obhajoby. Nový obhájce jeho čin komentoval slovy: „Je zajisté správné, že tak učinil, pokud mu to velí svědomí, ale když má svědomí, proč je advokátem?“




Další články tohoto autora:
Jiří Míka

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku