Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 10.6.2005
Svátek má Gita




  Výběr z vydání
 >SPOLEČNOST: O čem je tady řeč?
 >EVROPA: Eurozatykač - konec právního státu?
 >POLITIKA: Postdemokracie jako oficiální politika Bruselu?
 >PRÁVO: Otroci virtuální reality
 >FOTOGALERIE: Z Mičurinovy zahrádky
 >POČÍTAČE: Triky na Oscara
 >MEJLEM: Opravte mě, pokud se pletu
 >BOTANICKÁ ZAHRADA: Pastva už pošesté!
 >TISKOVÁ ZPRÁVA: Před Little Richardem vystoupí Rock'n'Roll Band M. Woodmana
 >TISKOVÁ ZPRÁVA: Lhůta pro dlužníky ČT prodloužena do 20. června
 >TISKOVÁ ZPRÁVA: Týká se to také tebe - už potřicáté
 >PENÍZE: Je účelné přispívat na nájemné?
 >EVROPA: Chci smluvní unii plnoprávných, rovnocenných států
 >SVĚT: Státy selhavší a co s nimi
 >PRÁVO: Minoritním akcionářům nemohou zbýt jen oči pro pláč

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Ekologie  
 
10.6. SPOLEČNOST: O čem je tady řeč?
Tomáš Haas

Když začal útok na presidenta Klause za jeho údajné "napadení NGO", vzpomněl jsem si na to, že to není poprvé, kdy o tomto tématu mluvil. Problém je, že českému tisku, přestože má zpravodaje v USA i v západní Evropě, ani nenapadne reportovat o tom, co pan president dělá a říká, když přijede do USA, nebo například do Velké Británie. Pro naše novináře je důležité to, co tam nedělá. Takže se dozvíme, kolik návštěv USA absolvoval, ale nedozvíme se, kde vystoupil a co tam řekl, ani jak je zde vnímán. Dozvíme se zato velmi spolehlivě, co na své cestě nedělal a s kým nehovořil.

To, co řekl ve Varšavě o "-ismech" a jejich nebezpečích pro to, co se dnes už bohužel začíná nazývat "postdemokratická společnost", řekl téměř stejnými slovy v jeho řeči "Problems of Reestablishing Freedom and Democracy in the European Context" ("Problémy s znovunastolením svobody a demokracie v evropském kontextu") na Brunel University v Londýně 20.10.2004

Ještě před tím o témže tématu hovořil v září 2002, a to dokonce v Praze, v řeči ke konferenci Mezinárodního republikánského Institu.

http://www.iri.org/9-6-02-klaus.asp
Notes for the Speech at the Conference of the Central and Eastern European Centre Right Political Parties

Jak se zdá, naši novináři si nevšímají ani toho, co se děje před jejich nosem, pokud to není to, co právě chtějí vnímat (viz řeč paní Wallströmové v Terezíně, která pobouřila veřejnost v západoevropských státech a prošla bez povšimnutí u nás, protože důležitější byly, ze zcela průhledných důvodů, její "body k ústavě").

Naši novináři asi nebyli před dvěma roky doma a museli se o tom, jak Václav Klaus vnímá nebezpečí těch "...ismů", dozvědět až letos z Varšavy.

Jenže presidenta vnímá někdo jiný, vnímají ho právě ti, kteří se jeho pohledem na tuto problematiku cítí právem (na rozdíl od mnoha našich dobrovolných občanských organizací) ohroženi.

Presidentovy projevy a vystoupení jsou vnímány. Je považován za významného nepřítele různých klasických i neomarxistických sekupení, která žijí právě na pomezí legitimity NGO a politických a sociálních hnutí, která mají jediný lék na chudobu, a tím lékem je revoluční marxismus. Například stačí se podívat do internetových diskusí amerických marxistických revolučních bojůvek, které Václava Klause už dlouhou dobu považují za svého tak významného nepřítele, že mu ve svých materiálech dávají v citacích často přednost i před presidentem Bushem:

---

http://www.ariannaonline.com/forums/showthread.php?t=505
03-08-2004

"Mezinárodním republikánským institutem koordinovaná konference středoevropských a východoevropských středopravicových politických stran"

"Politický směr těchto organizací se odráží v zahajovací řeči Václava Klause z české Občanské demokratické strany. V jeho řeči identifikuje dokonce boj za lidská práva a ochranu životního prostředí jako ohrožení, proti kterému je třeba se bránit. Říká:

'Nevidíme ale konec socialismu... Právě uplynulá dekáda nepřinesla jeho konec. Přinesla nám vítězství sociáldemokratismu, různých alternativních "třetích cest", komunitarismu, enviromentalismu, "politické korektnosti", "humanrigtismu, Europeanismu, korporativismu, a NGOismu. To vše se dá popsat jako nový kolektivismus."

---

Příčina je zřejmá, president Klaus je dnes bohužel jediným státníkem, který o problému legitimity NGO a nebezpečí NGOismu a humanrightismu hovoří otevřeně. Nebojí se nebýt "politicky korektní".

Ve své sebestřednosti naši profesionální političtí "občanští aktivisté" nechápou ani slovo z toho, o čem president mluvil. Stačí jim, že mohou to, co řekl misinterpretovat, a použít k osobním útokům a svému zviditelnění. A naši novináři je vědomě, nebo z hlouposti a profesionální neschopnosti papouškují a doplňují.

Usvědčuje je i to, že presidentovy názory na tuto problematiku je dosud nezajímaly, a přestože nebyly žádným tajemstvím a znepokojovaly dokonce latinskoamerické marxistické aktivisty, nechávaly je dosud bez povšimnutí. Aktuální a hodné pozornosti se pro ně staly až teď, když se ti presidentem "uražení" politici a aktivisté chystají založit nejnovější z řady nových politických subjektů založených na falešné interpretaci "participativní demokracie", "občanské společnosti" a "občanského aktivizmu".

Legitimita a "accountibilita" NGO a jejich propojení na jedné straně na organizace jako OSN a EU, které jsou dnes hlavním zdrojem jejich financí, a na druhé straně na ultralevé radikální organizace, s nimiž jsou často personálně provázány, je diskutována již dlouho.

Bohužel je toto téma jen zřídka předmětem zpráv našich velkých medií. A tak jsou, bez vědomí veřejnosti a nic netušících poplatníků financovány z peněz Evropské unie organizace, jejichž přední členové na jedné straně působí jako konsultanti Unie a její Komise a na druhé straně vydávají metodické návody k používání násilí a teroru jako politického nástroje.

Tyto aktivity, pokud se nedají dobře skrýt, jsou omlouvány a "vysvětlovány" levicovými medii, například komentátor Martin Woollacott v Guardianu zcela vážně přesvědčuje čtenáře, že "Violence Should be Seen as a Sign of a Healthy Democracy". "Na násilí by mělo být pohlíženo jako na znak zdravé demokracie".

Když se některá skutečně nezávislá organizace jako jsou "Lékaři bez hranic" dopustí toho, že požádá své sponsory a donátory, aby jí neposílali více peněz, protože pro program, který vede v zemích jihovýchodní Asie po tsunami, má již dostatek zdrojů, ocitne se pod útokem. Přední evropské NGO jí nemohou odpustit to, že chce jen tolik finančních prostředků, které k práci na svém programu skutečně potřebuje. Vadí jim to proto, že jejich běžnou metodou je používat peníze získané pro jeden veřejně deklarovaný program na jiné účely, většinou veřejnosti a Evropské unii neznámé, a takové jednání je může kompromitovat.

Evropská unie mimochodem nemá kontrolu nad tím, jak tyto organizace peníze Unie utrácí. Kontrolu ani mít nemůže, Unii stačí k tomu, aby NGO prohlásila za legitimní a podporovala ji a její programy to, že organizace demonstruje, že má "vnitřní kontrolní mechanismy". A programy schvaluje na návrh a po konzultacích s těmito organizacemi.

Podle britského časipisu The Economist si Evropská komise je vědoma toho, že její pověst mezi evropskými občany je vážně poškozena. Ve snaze o nápravu zřídila novou posici Komisaře pro komunikace. První komisařkou se stala paní Margot Wallstrom, bývalá komisařka pro životní prostředí, známá právě pro svůj i na poměry v Evropské unii neobvykle "vsřícný" vztah k NGO. Jejím prvním aktem po nástupu do funkce bylo oznámení o tom, že budou zřízeny pravidelné strukturované konzultace s NGO, protože tyto reprezentují evropské občany. Paní komisařce nevadí, že většina z jí oslovených a ke konzultacím přizvaných organizací je přímo financována z grantů Unie. Nevadí jí ani, že část těchto grantů je vydávána za provoz lobistických kanceláří těchto organizací v Bruselu. Unie poskytuje prostředky organizacím pro provoz lobistických kanceláří zřízených pro ovlivňování orgánů unie ve svůj vlastní prospěch. Tím se podle paní komisařky sníží "demokratický deficit" Unie, a Komise bude moci lépe naslouchat hlasu evropských občanů.

"Evropské" NGO, které žijí z největší části z prostředků Evropské unie, tvořá síť vzájemně se podporujících organizací, které mají své lobisty v Evropském parlamentu a zástupce v mnoha konsultativních orgánech a komisích Evropské komise. Komise je považuje za "hlas evropských občanů" a považuje jejich zájmy za zájmy evropských voličů. Jak se v tomto mýlí, dokazuje výsledek referend o Evropské ústavě.

Komise sama si pochvaluje "networking", provázanost těchto organizací, ve které vidí přednost a předpoklad efektivity, a dokonce s touto "sítí" konzultuje i otázku zařazení nových organizací do evropského penězovodu. Důležitým kriteriem je v tomto ohledu doporučení "ověřené sítě" spolupracujících NGO.

Není divu, že potřeby malých a nezávislých NGO v členských zemích, které nejsou do "sítě" zahrnuty a úzce s ní nespolupracují, nemají šanci na to, aby byly podpořeny z mnoha evropských grantů a zahrnuty do evropských programů.

Jen pro zajímavost, Evropská komise vyčlenila jen v roce 2003 více než jednu miliardu euro na programy NGO. Z toho na programy pro pro šíření demokracie v rozvojových zemích a pro rozvoj lidských práv bylo vyčleněno více než 400 milionů euro, pro sociální programy asi 70 milionů euro a pro vzdělávací programy asi 50 milionů euro. Zbytek byl věnován na programy životního prostředí, většinou opět v rozvojových zemích.

Přesto většina našich neziskových občanských sdružení a organizací zůstává mimo zájem Evropské komise a finanční zdroje Komise jsou mimo jejich dosah. Nejsou částí "Sítě", která je podle jejího vlastního prohlášení Evropskou komisí preferována.

Jak efektivně jsou zdroje Komise využívány NGO "sítí" a jejími organizacemi, je možno vidět například na reakcích těchto zemí k efektivnosti programů evropských NGO.

Afghánský president Hamid Karzai chce vyšetřovat aktivity některých NGO v Afghanistánu. Jeho vládě vadí to, že až šedesát procent peněz, které tyto organizace dostávají od OSN a Evropské unie, skončí jako náklady na administraci programů a na účtech drahých kábulských hotelů a jejich restaurací. Činnost těchto organizací spočívá v tom, že organizují stále se opakující semináře pro afghánské politiky a pracovníky státní správy, na kterých o stále stejných tématech hovoří velmi expensivní "experti", kterými jsou stále titíž experti hlavních evropských kanceláří těchto NGO, nebo titíž "odborní pracovníci" - úředníci - Unie, kteří programy schvalovali, a peníze na ně přidělovali.

Většina v zemi působících NGO je podle presidentových slov prolezlá korupcí a mimo kontrolu. Materiály na rekonstrukci afghánské infrastruktury jsou velmi předražovány a objednávány managementem "evropských programů NGO" za přemrštěné ceny od těch evropských firem, které sponzorují právě tyto organizace.

"Jsme odpovědni afghánským občanům a daňovým poplatníkům zemí, které věnují finanční prostředky na obnovu Afghanistánu, za to, abychom zastavili ty NGO, které jsou zkorumpované, které plýtvají finančními prostředky a zneužívají je, a které se odmítají podřídit kontrole" řekl president Afghanistánu.

Pokud si zadáme v Googlu heslo "NGO legitimacy", vyskočí nám 229.000 referencí. Legitimita NGO je problémem, který je ve světě široce diskutovám a není v žádném případě objevem Václava Klause. Jeho zásluhou není objev tohoto problému, je jí to, že jako možná dnes jediný evropský státník se nebojí o něm otevřeně mluvit.

Takových příkladů jako je ten afghánský lze uvést desítky a bohužel je česká veřejnost udržována v nevědomosti a přesvědčována o tom, že celá věc je výmyslem Václava Klause nebo jeho útokem na české včelaře a dobrovolné hasiče.

Pravda je, že o problému Václav Klaus hovoří již několik let, a to vždy na mezinárodních forech, hovoří k lidem, kteří velmi dobře vědí, o čem hovoří. Převádět problém na domácí půdu a vydávat presidentovy výroky za útok proti dobrovolně a ve veřejném zájmu pracujícím českým organizacím, je účelovou manipulací a misintrpretací.

Jak se zdá, problém nechápou ani ti, kdo se presidenta chtějí "zastat". Prohlašují jej za "okrajový prezidentův výrok, jemuž v úplnosti patrně rozumí jen on sám…".

Nechápou, že nejde o nic okrajového, že problém záměny občanů za skupiny nikým nevolených aktivistů mnohdy representujících jen své partikulární politické nebo ekonomické zájmy, anebo extrémní okraj společnosti, je problémem, kterému čelí Evropa i dnešní svět. A že kdykoliv se pokoušíme "zlepšit" demokracii tím, že si vybereme, a někdy dokonce platíme, skupinu "progresivních" občanů a prohlašujeme je za "hlas občanské společnosti", pouze naplňujeme staré pořekadlo, které bohužel přestává být vtipem:

Vláda se vzdaluje občanům. Je třeba vyměnit občany.

Tomáš Haas thaas@rogers.com




Další články tohoto autora:
Tomáš Haas

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku