Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 14.6.2005
Svátek má Roland




  Výběr z vydání
 >SPOLEČNOST: O to tady jde!
 >SVĚT: Osudy zvědů
 >POLITIKA: Hledá se bývalý novinář. Zn.: Na černou práci.
 >SPOLEČNOST: Národní kulturní památka
 >Z MÉHO PODKROVÍ: O debatě v Českém rozhlasu a podobných hrůzách
 >ROZHOVOR: Plukovník RAF: Nacisté i komunisté udělali z Čech jeden velký koncentrák
 >ČÍNA: Devět komentářů (1)
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Kdo je největší Čech
 >CHTIP: Jó, to byly časy IV.
 >BOTANICKÁ ZAHRADA: Tropický skleník slaví 1. rok své existence
 >PENÍZE.CZ: Kde se klubou superboháči? A jak investují?
 >SPOLEČNOST: Nová mediální hvězda - Pepek Vyskoč
 >SVĚT: Konec dějin podle Francise Fukuyamy
 >SPOLEČNOST: To by mě tedy také zajimalo, o čem je tady vlastně řeč...
 >EVROPA: Ať Španělé opakují referendum!

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politika  
 
14.6. POLITIKA: Hledá se bývalý novinář. Zn.: Na černou práci.
Jakub Vosáhlo

Causy vládních politiků se podařilo úspěšně spláchnout a nastalého klidu bylo využito k reinkarnaci aféry, která by před měsícem ve stínu koaličního komatu nejspíš zapadla, ale nyní by svůj účel mohla splnit - causy Kořistkových milionů. Zdálo se, že na tuto bombasticky anoncovanou českou obdobu Wattergate, která ovšem vloni na podzim skončila naprostým fiaskem, i vládní koalice raději pozapomněla. Jenže nyní se přesně podle zásad antického dramatu objevil deus ex machina, který má zapletené drama (v tomto případě spíše frašku) opět navést na správný směr.

A kdo je tím tajemným svědkem, který má zvrátit vývoj již dohasínajícího skandálu? Jistý Ladislav Sommer, bývalý novinář a spisovatel sci-fi, který náhodou seděl v téže kavárně a rozhovor vyslechl. Že vám to něco připomíná? Ale ovšem, je to během necelého půl roku již podruhé, co tahá vládní koalici z problémů bývalý novinář. Obě aféry si jsou tak podobné, že se nad tím nelze nepozastavit. Vládní koalici dvakrát hrozila velká blamáž (v prvním případě kvůli čachrům s půjčkou na premiérův byt, v tom druhém kvůli křivému obvinění a nezákonnému zatčení blízkého spolupracovníka šéfa opozice) a dvakrát se objevil záhadný spasitel s žurnalistickou minulostí, který za ni vytáhl žhavé kaštany z ohně. Nejdříve to byl Rostislav Rod, štědrý mecenáš, který půjčil rodině tehdejšího místopředsedy Poslanecké sněmovny a pozdějšího premiéra Stanislava Grosse šestimístnou částku a nechtěl za to kromě úroku vůbec nic. Jeho nasazení svůj účel splnilo - teorii o jeho štědré půjčce se sice všichni smáli a snad nikdo jí nevěřil, jenže nikomu se nepodařilo ji věrohodně vyvrátit. Nyní bylo pro velký úspěch vše zopakováno a spasitelem se stal Ladislav Sommer, který prý rozhovor příliš nevnímal, ale zřetelně slyšel (to je ale náhoda!) pouze hlavní Kořistkovy argumenty - slíbených deset milionů a post v diplomacii.

Já osobně jeho tvrzení nevěřím. Jednak je samo o sobě velmi problematické (náhodou seděl ve stejné kavárně, náhodou se zaposlouchal do rozhovoru lidí, které podle svých vlastních slov neznal a náhodou si z celého rozhovoru pamatuje pouze zmínku o částce deset milionů a funkci v diplomacii) a jednak bylo kolem této aféry už tolik podivných okolností, že na mě skutečně působí dojmem (značně amatérsky) vykonstruované senzace. Rozpory v Kořistkových výpovědích, týkající se dislokace jeho případné diplomatické mise (v prvních dnech po zveřejnění aféry mluvil o konzulátu v Drážďanech, až později se začalo mluvit o ambasádě v Bulharsku), jeho podivný test na detektoru lži (okamžitě po skončení testu vydal prohlášení o pravdivosti svých informací, třebaže policisté nic takového nezveřejnili a navíc jeho tvrzení později zpochybnila krajská státní zástupkyně Andělová), dramatické zatčení Dalíka s Večerkem v půl páté ráno ("To je jejich doba", říkal Radek Brzobohatý v legendárním filmu Ucho) a následný neméně dramatický transport helikoptérou přes celou republiku, problematický právní základ těchto manévrů, nebývalá tolerance dozorujícího státního zástupce Martina Fraše vůči této podivné policejní akci a nakonec zjevení tajemného svědka, jakoby náhodou právě v okurkové sezóně, kdy je publicita zaručena. Tento svědek navíc nápadně připomíná svědka z jiné aféry, jehož výpovědi málokdo věří. Proto jsem na základě momentálně dostupných informací došel k závěru, že je to vykonstruovaná aféra, mající za cíl diskreditaci největší opoziční strany. A Ladislav Sommer přijal v této amatérské FRAŠce roli hlavního kašpara.

Je možné, že se mýlím a pan Sommer dotčený rozhovor v ostravské kavárně skutečně vyslechl. V tom případě se logicky nabízí otázka, proč vše řekl až teď. On sám tvrdí, že vše až doposud tajil z toho důvodu, že až nyní státní zástupce dotyčnou causu odložil a doposud se psalo v novinách o nezvratných důkazech. Nezlobte se na mě, pane Sommere, ale to je hodně chabá výmluva. V této cause totiž nastal podstatný zvrat už 12.10.2004, kdy krajská státní zástupkyně Zlatuše Andělová podala návrh na zrušení obvinění, konstatovala nezákonnost zadržení pánů Dalíka a Večerka a zpochybnila i výpověď Z. Kořistky na detektoru lži. Od tohoto okamžiku bylo zřejmé, že Kořistkova tvrzení (podle vaší výpovědi pravdivá) jsou značně problematická. Proč jste nezveřejnil své svědectví už tehdy? Tvrdíte, že jste se nepřihlásil proto, že se v novinách psalo o nezvratných důkazech. Jenže rozhodnutí Z. Andělové, které tyto nezvratné důkazy značně zpochybňovalo, bylo velmi výrazně medializováno a i poté se objevovaly v médiích informace, nesvědčící příliš o pravdivosti Kořistkovy interpretace (např. Hospodářské noviny 11.11. uvedly, že se objevili 3 noví svědci, svědčící ve prospěch Dalíka a Večerka). Vy jste i přesto tehdy mlčel. A já se ptám proč.

Odpověď by nám mohl dát politický kontext obou událostí. V říjnu 2004 se o dotyčné aféře psalo už téměř dva měsíce a každý mediální expert by vám řekl, že za tu dobu se už dost výrazně okoukala. Navíc hrozilo nebezpečí, že pokud by se aféra dál řešila, mohla by opozice přesvědčit veřejnost o pravdivosti své interpretace (neboť argumenty pro Kořistkovo tvrzení se tehdy, zejména po rozhodnutí krajské státní zástupkyně, ukazovaly čím dál chabějšími) a využít toho ve vrcholící volební kampani. Proto vládní koalice usoudila, že bude vhodnější aféru uložit k ledu a pomalu na ni zapomenout. ČSSD raději zaměřila pozornost na své megakoncerty a billboardy s modrými tunely a od této causy svým způsobem dala ruce pryč. Pak měla celá koalice svých problémů dost a víceméně celou první polovinu letošního roku byla zralá na jednotku intenzivní péče. Lze předpokládat, že v té době by obnovení Kořistkovy aféry kýžené politické body nepřineslo a tudíž svůj účel nesplnilo. Ale nyní, když státní zastupitelství tento případ odložilo, byly pro dramatický zvrat ideální podmínky- vládní koalice se pomalu probírá z klinické smrti, preference vládních stran stoupají (s výjimkou stabilní KDU- ČSL), neboť ČSSD prý již podle průzkumů dostihla KSČM a i US-DEU se vyšvihla z řádu promilí do řádu procent. Navíc v zemi probíhá Paroubkománie, neboli nekritické nadšení z nového premiéra. Řečeno s Miloslavem Švandrlíkem - teď dáváme reakci zabrat. A tak by neškodilo ji dorazit. Vždyť do parlamentních voleb zbývá pouhý rok a při tempu české justice by se z "Causy Kořistka" možná dalo leccos vytlouct ještě v předvolební kampani. Není ideálnější okamžik na její rozmrazení. Na původní aféru už se za ten rok pozapomnělo, a proto je možné jí dramaticky obnovit, leccos z původních nepříjemných zjištění zamlčet a přizpůsobit si jí svým potřebám. Čili s ní naprosto nehorázně manipulovat.

Když to shrneme, tak za předpokladu, že pánové Sommer a Kořistka mluví pravdu, zaslouží si bezesporu opovržení jak Topolánkův tajemník Dalík, tak lobbista Večerek. Jenže si ho zaslouží i všichni ti, kteří naplánovali dramatické obnovení causy na tento okamžik, třebaže k tomu již dříve měli tisíc jiných příležitostí. Troufám si zcela zodpovědně tvrdit, že vše bylo motivováno politikou a tato trestněprávní causa byla zneužita k politickým cílům. Zneužila ji Kořistkova strana, tedy US-DEU, ovšem vzhledem k servilitě této strany vůči ČSSD bych se příliš nedivil, kdyby stopa vedla až do Lidového domu.

Ladislav Sommer se k této špinavé hře propůjčil a proto si rovněž zaslouží pohrdání. Bez ohledu na to, zda mluví pravdu, nebo ne.




Další články tohoto autora:
Jakub Vosáhlo

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku