Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 14.6.2005
Svátek má Roland




  Výběr z vydání
 >SPOLEČNOST: O to tady jde!
 >SVĚT: Osudy zvědů
 >POLITIKA: Hledá se bývalý novinář. Zn.: Na černou práci.
 >SPOLEČNOST: Národní kulturní památka
 >Z MÉHO PODKROVÍ: O debatě v Českém rozhlasu a podobných hrůzách
 >ROZHOVOR: Plukovník RAF: Nacisté i komunisté udělali z Čech jeden velký koncentrák
 >ČÍNA: Devět komentářů (1)
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Kdo je největší Čech
 >CHTIP: Jó, to byly časy IV.
 >BOTANICKÁ ZAHRADA: Tropický skleník slaví 1. rok své existence
 >PENÍZE.CZ: Kde se klubou superboháči? A jak investují?
 >SPOLEČNOST: Nová mediální hvězda - Pepek Vyskoč
 >SVĚT: Konec dějin podle Francise Fukuyamy
 >SPOLEČNOST: To by mě tedy také zajimalo, o čem je tady vlastně řeč...
 >EVROPA: Ať Španělé opakují referendum!

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politika  
 
14.6. SPOLEČNOST: O to tady jde!
Tomáš Haas

K včerejšímu článku Daniela Kvasničky To zbytnělé slovo občan.

"Podle českého presidenta chybí občanským sdružením demokratický mandát, a přesto se přímo vměšují do života lidí. Přesně president hovořil o nátlaku různých nevládních organizací, které chtějí promlouvat do běžného života lidí, přestože nemají mandát vzešlý z voleb. Devadesát občanských sdružení, a před nimi i skupina předních disidentů se společně ohradily proti presidentské představě, že práce nevládních a neziskových organizací škodí demokracii."

---

Pan Kvasnička je na kněze překvapivě pružný s fakty. Sám (a to je pokrok, většina těch, kteří o tématu psali před ním, se to neobtěžovala zmínit) připouští, že prezident hovořil o úžeji definovaných NGO, že řeč byla o organizacích, které pro svou činnost nemají mandát vzešlý z voleb. I on ale na toto rozlišení vzápětí zapomíná a namísto o vymezení, o čem a o kom president hovořil, vše "shrnul" do prostého a všeobjímajícího "chtějí promlouvat do běžného života lidí".

Jako všichni kritici presidentova varšavského projevu se vůbec nezabývá kontextem presidentovy řeči, president nehovořil o problémech s českými neziskovými organizacemi, ale o celoevropském problému legitimity nevládních organizací. To je z obsahu i z kontextu jeho řeči, z posouzení kde a ke komu hovořil, zcela zjevné.

To, jak pan Kvasnička interpretuje presidentovu řeč, naznačuje, že ji nečetl, a svou kritiku zakládá na textu dopisu "disidentů". President nemluvil o "zasahování do běžného života", nehovořil paušálně o tom, že "práce nevládních a neziskových organizací škodí demokracii", hovořil o něčem jiném, o celosvětově rostoucímu a diskutovanému problému, a to panu Kvasničkovi zcela uniklo.

Právě promlouvání do běžného života lidí je jejich funkcí a legitimní náplní jejich činnosti. K čemu nemají demokratický mandát, je zásadně ovlivňovat nebo dokonce určovat legislativu a rozhodnutí konaná ve veřejném zájmu zastupitelstvy, legislativou a vládami, ať už na místní nebo na celoevropské a celosvětové úrovni.

Jejich rostoucí provázanost a vzájemná závislost s veřejnými, státními a nadnárodními institucemi je nebezpečná proto, že se stávají náhradou za tyto instituce a prostředníkem mezi nimi a voliči a občany, a ve stále rostoucí míře se stávají nahrážkou - a vice a více i překážkou - přímého kontaktu a přímé komunikace politiků a občanů.

To je to, co se nazývá "NGOismus" a co bylo předmětem presidentovy řeči a co se projevuje jako rostoucí propast mezi vládami a jejich občany, což je problém, kterého si je už dnes vědoma i Evropská unie a vlády členských států a který se vydral na povrch v referendech o ústavě a v překvapivém výsledku průzkumu v Německu, které bez problému schválilo návrh v parlamentu, aby poté čísla průzkumu naznačila, že kdyby němečtí občané dostali šanci o návrhu hlasovat v referendu, zamítli by jej poměrem více než devadesáti procent hlasů. Vláda se pohybuje ve zcela jiné realitě než její občané a nepřekvapuje, že názor mnoha NGO působících v Německu je totožný s hlasem vlády a nereflektuje mínění neorganizovaných občanů.

Těch našich devadesát občanských sdružení protestovalo, jak je na první pohled zřejmé, ne proti textu presidenta Klause, ale proti tomu, jak presidentovu řeč interpretovala před nimi "skupina předních disidentů" v dopise presidentovi a v dopise, kterým je žádala o podporu svého stanoviska.

To ale samo o sobě není to, co mne zaujalo na článku pana Kvasničky. Není první, jen opakuje mylně nebo záměrně šířenou dezinformaci a jeho článek v tom nijak "nevyčnívá z řady".

Zarážející jsou na něm dvě jiné věci.

Za prvé je to nepochopení demokratické politiky, domnívá se, že totéž, co se dá říci o demokratickém mandátu a legitimitě občanských aktivistů a organisací, se dá beze změny aplikovat na zvolené činitele demokratického systému, na zastupitele, poslance a ústavní činitele, souhrnně na politiky. Velmi se mýlí, pokud se skutečně nerozhodneme zavrhnout demokratický systém a nastolit nějaké jiné politické uspořádání, jejich rolí je "panovat", to jest řídit chod ústavních orgánů, samospráv obcí, parlamentu a tím nepřímo i "vládnout". K tomu jsou zvoleni a směr, jakým mají vládnout, je předmětem demokratické soutěže ve volbách. Jsou voličům odpovědni a jsou k odpovědnosti voláni v každých nadcházejících volbách. Poslance mohu nezvolit, vláda může padnout, politický směr se může vůlí voličů změnit o sto osmdesát stupňů, k "panování" může být povolána zcela jiná strana se zcela protichůdným programem. "Panování" je formou jejich služby, je jejich legitimním úkolem, k tomu jsou voleni a za výkon této služby jsou voliči hodnoceni.

Co nemůžeme zakázat, co nemůžeme odvolat, co nemůžeme potrestat tím, že vyjádříme svůj nesouhlas ve volbách, jsou právě organizace, které ovlivňují do stále rostoucí míry jejich rozhodování a které nemohou být, pokud se nechceme vzdát práva na svobodu slova a přesvědčení, volány k odpovědnosti. Jejich legitimní činností, jejich úkolem je demokratický proces ovlivňovat ne tím, že do něho přímo vstupují a přebírají funkci volených představitelů a že se stávají přímými účastníky správních řízení, ale to, že ovlivňují názory veřejnosti formou vzdělávání, šíření informací, připomínkování legislativy na všech úrovních, někdy i protesty proti těm rozhodnutím oprávněných politiků a státních institucí, která považují za chybná a nesprávná, peticemi nebo demonstracemi.

Za druhé, a to je ještě více hodné pozastavení, je názor pana Kvasničky na práva občana v demokratickém systému.

---

"Občan ví, co třeba od zdravotnictví potřebuje. Co mu má co tajit, ordinovat a předpisovat doktor: "Já, občan, přece vím, co potřebuji. Nesvazujte mne výzkumem a vlezte mi na záda s nějakou vědou, která úzkostlivě zkoumá, zda má léčba logiku. Já, občan, chci platit ze státního rozpočtu třeba homeopatika. A chci plné hrazení vysokých cen státem, žádnou výraznou spoluúčast..." A od zdravotníků můžeme pokročit k dopravní politice, školství, zemědělství a kdoví kam všude.

Cílem jistě nemůže být umlčení jakéhokoliv občana. Ale celý systém také nemůže fungovat podle obrozených občanů, kteří hlasují nákupem a sledováním bulváru. Nemůže rozhodovat nesourodá většina autonomních občanů, vykřikujících každý sám za sebe o svých svobodách. A jen proto, že používají stejná hesla, vypadají, jako by zastávali stejný názor. Nezastávají. A jenom na tržišti se kompromisu nedoberou. Musí spolu dlouhé dny a večery jednat a zase jednat a také respektovat dané skutečnosti."

---

Pan Kvasnička rozděluje občany do dvou zcela jasně vymezených kategorii. Jednou jsou ti, kteří se pletou do věcí, kterým nerozumí. Chtějí splnění nesmyslných požadavků a dělají si nároky na to, aby o nich nerozhodovali "odborníci", chtějí o věcech, které ovlivňují jejich životy, rozhodovat sami za sebe. Chtějí "zkoumat, zda má léčba logiku".

Hlasují nákupem a koukají se na Novu. Vykřikují o "svých svobodách".

Ti jsou podle pana Kvasničky jen "nesourodou většinou autonomních občanů", které přeci není možno svěřit rozhodování. To je podle něho výsadou organizovaných občanů, kteří spolu dlouhé večery jednají, kteří zastávají stejný názor a respektují dané skutečnosti, vykřikují stejná, odborníky schválená hesla, a kteří "vědí", co je logická léčba, a budou "nemocnou" nesourodou společnost, ve které každý sám za sebe "vykřikuje o svých svobodách", vědecky léčit.

Děkuji Vám, pane Kvasničko. Pokud bych chtěl vysvětlit, proti čemu president ve Varšavě varoval, nedokázal bych to lépe.

Tomáš Haas thaas@rogers.com




Další články tohoto autora:
Tomáš Haas

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku