Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 15.6.2005
Svátek má Vít




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Jiří Paroubek jako spasitel?
 >EVROPA: Kam kráčíš EU?
 >GLOSA: Jakási litera nějaké dohody
 >PRÁVO: Ta naše povaha česká aneb Jsou Češi remcalové?
 >GLOSA: Jiný Cikán
 >ARCHITEKTURA: Secesní Jablonec
 >ÚVAHA: Akce B - B jako buržoasie
 >PRAHA: Láska na hřbitovní zdi potřetí (a naposled?)
 >POLEMIKA: Tři děvčata a knížka fotek
 >POEZIE: Sněhurka a sedm trpaslíků
 >FOTO: Vejde se Honda do VW Golfa?
 >MÉDIA: O poplatcích on-line na webu ČT
 >TISKOVÁ ZPRÁVA: ČSOB podporuje projekt Internet pro seniory
 >PENÍZE.CZ: Peněžní fond: lepší než termíňák a běžný účet?
 >SPOLEČNOST: O to tady jde!

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politika  
 
15.6. POLITIKA: Jiří Paroubek jako spasitel?
Jan Bartoň

Sociální demokracie za posledních sedm let kdy je u vlády předvedla nejednu personální rošádu. Tlučhuba Miloš Zeman byl vystřídán (a nutno podotknout na výslovné přání odstupujícího) Vladimírem Špidlou. Mediální klaun Zeman se tak dobrovolně nechal vystřídat s médii obtížně komunikujícím Vladimírem Špidlou. Ten sice dokázal v předvolebním boji roku 2002 v televizních debatách s Václavem Klausem relativně uspět, další vývoj však odkryl jeho neschopnost pojmenovat skutečné problémy státu, kterému dělal předsedu vlády.

Po drtivé porážce ve volbách do Evropského parlamentu se Grossovo křídlo v ČSSD rázně s Vladimírem Špidlou vypořádalo a poslalo ho do „bruselského exilu“. Stojí však za připomínku, že Vladimír Špidla ve svém resortu coby evropský komisař dál sní své sny o „evropském sociálním státě“ a dělá tak Evropě medvědí službu. Výměna Vladimíra Špidly za Stanislava Grosse se ČSSD nevyplatila. Ukázalo se, že „populární“ Stanislav Gross je opět velmi bezradný při formulování jasných a nedvojznačných odpovědí. To se nejprve projevilo při pokusech o formulování „nové sociálnědemokratické politiky“ a později naplno při jeho osobní majetkové aféře. Odstoupení Stanislava Grosse z postu předsedy vlády ukončilo vleklou zřetelnou vládní krizi. Vláda byla několik měsíců zjevně paralyzována a přesto se Stanislav Gross stále vyjadřoval o tom, jak perfektně jeho vláda pracuje. Poslední vystupování pana Grosse v mediích vyvolává již jen malý zájem a spíše vede k pousmání nad tím, co pan Gross vydává za „hon na jeho osobu“.

Jmenování Jiřího Paroubka novým českým premiérem je doprovázeno obrovským růstem jeho popularity a podstatným růstem popularity ČSSD. To mimo jiné svědčí o tom, že poptávka po levicové politice stále v této společnosti existuje, pouze byla truchlivými postavami Vladimíra Špidly a Stanislava Grosse výrazně zdecimována. Na prvním místě rostoucí obliby Jiřího Paroubka stojí jeho schopnost jednoduše formulovat politická témata, ke kterým se vyjadřuje. Ve vztahu k masmediím si jakoby bere mustr od Miloše Zemana. Zatím ještě novinářům nenadává, ale pokud mu cosi není po chuti, dá to okázale najevo. Část české levicové veřejnosti, která vesměs novináře považuje za „sebranku“, je tak polichocena tím, jak „rázně“ pan Paroubek vystupuje. Obecně se pan Paroubek mistrně stylizuje do polohy „obyčejného“ člověka s tím, že ví co občana „tíží“, a nabízí jednoduchá východiska, která „nebolí“. Stát funguje, mohl by snad i fungovat lépe, ale rozhodně nechce nic radikálně měnit. Jde mu hlavně o ty „sociální jistoty“ a na ty peníze vždycky budou.

Jeden příklad mediálního obrazu za všechny. Tím byla jím avizovaná účast na jednáních ministrů jeho vlády. Ministryně zdravotnictví paní Emmerová tak byla prvním zkušebním balónkem jeho „nové“ politiky. Nejprve ji nechal při jednáních s panem Rathem (i to je velmi zajímavý člověk!) poněkud podusit, aby se posléze do problému osobně zapojil a dojednal „dohodu“, dle níž dostanou lékaři přidáno (od září?). Potom byl „šokován“ přístupem zdravotních pojišťoven, které dohodu relativizovaly. Výsledek- nic podstatného se nestalo, pan premiér se „stará“ a rostou mu preference. Tohoto scénáře si pravděpodobně ještě do konce volebního období užijeme více.

Další metodou hojně využívanou panem Paroubkem je demagogie. Ta ostatně nastupuje téměř pokaždé, pokud se politik uchyluje k trivializaci problému. Výhodou ,dá-li se to tak říci, demagogie je absence hlubších pohledů na skutečnost. Jiří Paroubek ví, že chce oslovit ty, kteří nejsou zvědavi na racionální a věcné argumenty. On nabízí známá prefabrikovaná klišé a bez důkazů. Je přitom důležité si uvědomit, že právě zde platí ono okřídlené: dělají-li dva totéž, není to totéž. Podobně se totiž snažil vystupovat už pan Špidla i pan Gross a přesto neuspěli. Jiří Paroubek má úspěch, protože vypadá tak, jak si část české levicově orientované populace přeje. Je to typický průměrný člověk s průměrnou manželkou. Sociální demokracie tak zdá se konečně našla po svém bývalém vůdci Zemanovi osobu, která se trefila do vkusu české levicové společnosti. Jiří Paroubek jako vůdce ČSSD je výzvou pro celou českou politickou scénu. Před všechny vůdčí osobnosti demokratických stran staví nové výzvy, na které je třeba reagovat. To, co stačilo na Grosse, na Paroubka nestačí. Čím dříve si to uvědomíme, tím lépe. Posměch není na místě, pouze tvrdá práce může udržet současný náskok české pravice a její vítězství v příštích volbách.




Další články tohoto autora:
Jan Bartoň

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku