Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 15.6.2005
Svátek má Vít




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Jiří Paroubek jako spasitel?
 >EVROPA: Kam kráčíš EU?
 >GLOSA: Jakási litera nějaké dohody
 >PRÁVO: Ta naše povaha česká aneb Jsou Češi remcalové?
 >GLOSA: Jiný Cikán
 >ARCHITEKTURA: Secesní Jablonec
 >ÚVAHA: Akce B - B jako buržoasie
 >PRAHA: Láska na hřbitovní zdi potřetí (a naposled?)
 >POLEMIKA: Tři děvčata a knížka fotek
 >POEZIE: Sněhurka a sedm trpaslíků
 >FOTO: Vejde se Honda do VW Golfa?
 >MÉDIA: O poplatcích on-line na webu ČT
 >TISKOVÁ ZPRÁVA: ČSOB podporuje projekt Internet pro seniory
 >PENÍZE.CZ: Peněžní fond: lepší než termíňák a běžný účet?
 >SPOLEČNOST: O to tady jde!

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Pražský chodec  
 
15.6. PRAHA: Láska na hřbitovní zdi potřetí (a naposled?)
Jiří Wagner

Když jsem v únoru před dvěma lety uveřejnil na Neviditelném psu první článek o "lásce na hřbitovní zdi", tedy o básničce, kterou na zeď Olšanských hřbitovů "napsal" sprejem jistý Tománek pro svou Anýsku, netušil jsem, že budu v reportážích o lyrice u hřbitova někdy pokračovat.

Člověk míní a básník mění - už v květnu následujícíh roku se vedle Tománkovy básně objevila jiná, sice podstatně kratší, ale stále půvabná. Tentokrát ji tam namaloval červenými písmeny na žlutém podkladu anonymní mladík pro svou neméně anonymní milovanou a i to mně stálo za to, abych se o této zvláštní poezii zmínil. Potom se už na zdi neobjevilo žádné lyrické dílo. Už když psal svou básničku Tománek, omítka byla trošku oprýskaná, a v době, kdy přibyla další básnička, chatrnost omítky začala povážlivě zasahovat do Tománkova textu.

Není proto divu, že když jsem jel přednedávnem okolo, spatřil jsem holou bílou zeď bez jediného písmenka. Správce hřbitova (možná) si usmyslel, že oprýskaná a deštěm ošlehaná zeď už nedělá dobrou reklamu nebožtíkům, a nechal zeď omítnout. Třeba to byl ale majitel obchodního paláce Flóra, který stojí co by sprejem dostříkl. Každopádně tu teď stojí zeď-panna, která čeká na prvního výtvarníka - a tím nemyslím sprejera, který bělobu pocáká podivnými šmouhami a tvary, jež kolemjdoucímu řeknou jen to, že autor je pěkný pitomec. Snad se lidé chodící okolo zase dočkají nějakého zamilovaného mládence, který neodolá a slova o své lásce napíše na neposkvrněnou zeď.

Zatím se člověk musí spokojit s básničkou, kterou jsem - ač je tam očividně drahně let - objevil před pár dny na zdi u Vltavy na Kampě. Leč toto není dílo člověka se srdcem probodeným Amorovým šípem, očividně jde o chladnokrevnou sériovou výrobu, verše jsou nastříkány přes šablonu a jejich obsah svědčí spíš o nepříliš inteligentním autorovi.
Konečně, posuďte sami:

Holky
je ráno,
holky jdou do práce,
zas další korále
poztrácet

Místo jména autora je tu nastříkáno pouze sdělení, že se jedná o "Poezii pro chodící".

Upřímně řečeno, veršovánka o autorově nadání pro lyriku rozhodně nesvědčí. Ještě štěstí, že o dva metry dál zachraňuje situaci sprejerské dílo. Jakkoli sprejery nesnáším, zde aspoň vyvážili pocit nechutenství z primitivních veršů. Na omítce se nicméně podepsal zub času a ještě tak jedna, dvě povodně a po obou výtvorech nezbude ani kapička spreje.




Další články tohoto autora:
Jiří Wagner

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku