Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 16.6.2005
Svátek má Zbyněk




  Výběr z vydání
 >SVĚT: První střet Ameriky s mohamedány a preventivní válka
 >SPOLEČNOST: Deregulace? Již dlouho víme, co činíme, pane premiére...
 >PRÁVO: Ministry do tepláků!
 >MÉDIA: Paradoxy navyšování koncesionářských poplatků
 >NÁZOR: Podivná polemika Bohumila Doležala
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Malé upozornění policajtům
 >ČÍNA: 9 komentářů k Čínské komunistické straně (2)
 >HUDBA: Coldplay - X&Y
 >CESTOVÁNÍ: Way to Norway (1)
 >POVÍDKA: Potkalo mě štěstí
 >SPOLEČNOST: Soutěž o ceny pro Velkého bratra začíná!
 >TISKOVÁ ZPRÁVA: Ostravak bude vyzpovídán on-line
 >EKONOMIKA: Optimismus na americkém trhu
 >PENÍZE.CZ: Klíčový plán vykouzlí miliónové úspory. Opravdu?
 >POLITIKA: Jiří Paroubek jako spasitel?

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  
 
16.6. CESTOVÁNÍ: Way to Norway (1)
Jiří Lacina

4. června (sobota)

(průjezd Německem, trajekt do Dánska, průjezd Dánskem, jih Švédska - noc mezi Malmö a Göteborgem)

Vyrážíme oproti původnímu plánu v 9.00 místo domluvených 7.00. Změnu mi sdělil večer před odjezdem Martin s odůvodněním, že má za sebou extrémně hektický týden a potřebuje se vyspat. Nebyl jsem nadšen, neboť dle propočtů se tak noc ze soboty na neděli posunula z Norska někam do Švédska, v černějších vizích pak možná až do Dánska, což mě trochu znervózňovalo, nicméně jsem návrh respektoval. Nic jiného mi ani nezbylo J. Je třeba dodat, že na mou poznámku, že příště snad budu mít větší šanci režírovat společné dění, Martin přitakal a slovo dodržel. Další průběh jsme plánovali bez větších dohadů a obtíží obvykle společným konsensem.

Plán i časový harmonogram se nakonec vcelku dařilo plnit. Tuším kolem 16.00, tj. 700 dálničních km za zhruba 7 hodin, jsme byli v Rostocku, odkud jsme naplánovali kratší trajekt do dánského do přístavu Gedser. Německo nabídlo vedle tradičně rychlých dálnic stejně tradiční dávku nudné šedi a estetické průměrnosti. Další možností přesunu z říše byl trajekt rovnou do Švédska, což by vyšlo z Rostocku na 120 EUR, ze Sasnitzu (asi o 100 km silnice výš) na 90 EUR. Trajekt do Gedseru (odhadem asi 30 km po moři) stál nakonec 67 EUR, což bylo trochu víc, než jsme doufali, ale zase jsme jeli zajímavější trasou.

V Rostocku jsme řešili jeden z mála orientačních problémů - minuli jsme sjezd na trajekt. Projeli jsme za 2 EUR tunelem přímo do města, kde nás ochotně anglicky nasměroval zpátky jeden člověk na pumpě. Na mou poznámku: "Sakra, před tím tunelem jsme byli, ale projeli skrz…", chápavě poznamenal "Hm…many people…". Zaplatili jsme tedy další 2 EUR za cestu zpátky a už v pohodě trefili.

Východní, ostrovní část Dánska, jsme profrčeli zhruba za hodinku a jali se vyzkoušet před pár lety vybudovaný most (je to vlastně kombinace tunel + most) z Kodaně do švédského Malmö. Mělo jít o druhý nejdelší most na světě s délkou 14 km (což se mi v reálu trochu nezdálo, snad včetně tunelu). Přejezd stál - jak jsme zjistili předem z internetu - 250 DKK, což je zhruba 1000,- Kč. Dánské koruny jsme neměli, automat s námi o eurech smlouvat nechtěl, tak nás Martin zachránil zahraniční platební kartou. Po troše obav se mu vrátila J a mohli jsme pokračovat.

V součtu jsme oproti trajektu přímo do Švédska dohromady ušetřili pakatel, nicméně viděli jsme alespoň letmo Dánsko, konkrétně Kodaň jsme si pak projeli trochu víc. Bohužel byla už večerní hodina, kolem 20.00 - 21.00, takže spíš usínající město, ale lepší než nic. Dánsko ve mně zanechalo dva vcelku bezvýznamné dojmy: dominantní cihlovou fasádu a všudypřítomné semafory. Dánové jimi nešetří ani při vjezdu na kruhový objezd, plynulém slučování dvou silnic apod. Po zjištění, že parkování v centru je neprodyšně obklíčeno parkovacími automaty, jsme si odpustili i pěší procházku. Sedli jsme tedy zpátky do auta a pokračovali směr sever.

Měl jsem v úmyslu, když už jsme měli tu čest putovat Švédskem, podrobněji omrknout alespoň jedno větší město. Místo Malmö, na něž bychom měli ještě pokročilejší hodinu než na Kodaň, jsme nakonec zvolili Göteborg, jehož návštěvu jsme nechali na neděli ráno. Obě města nám stála v přímé cestě do Norska, čili žádná zajížďka.

Ještě před návštěvou Göteborgu nás ale čekalo nepříjemné poznání světově proslulých sociálních jistot Skandinávců - po 18.00 prakticky všechny obchody zavřené, dokonce i na pumpách takřka samoobsluha s jedním okýnkem a uzívanou slečnou. Po 23.00 jsme nevědomky pohřbili i poslední šanci ubytovat se v kterémkoli kempu. Jeden jsme našli zhruba na půl cesty mezi Malmö a Göteborgem právě kolem 23.30. Objeli ho ze všech stran, našli zamčené dveře od recepce, načež se unavení odebrali strávit noc v jeho těsném sousedství v autě. Teplo na spaní venku - ať už pod stanem nebo spacákem - by i bylo, leč přes den sprchlo a mokrá tráva už byla dostatečným důvodem dodat našemu dopravnímu prostředku další rozměr - ubytovací.

5. června (neděle)

(Švédsko - Göteborg, jih Norska, noc kousek pod Oslem)

Noc v autě, prošpikovaná několika hláškami, jež nám patrně zůstanou v hlavách hodně dlouho, se nakonec neukázala být tak strašlivá. Jitka si lehla na zadní sedačku, my s Martinem jsme si lehce sklopili přední a pár hodin kupodivu opravdu naspali. Složení sedaček (jeli jsme Ford Escortem combi) nepřicházelo s ohledem na kufr přetékající Martinovými zásobami proviantu v úvahu.

Ráno jsem si na přilehlém odpočívadle trochu protáhl ztuhlé kosti a svaly, což Martin doprovodil nechápavým kroucením hlavou, a mohli jsme vyrazit. Plán zněl jasně: do večera určitě dojet do Norska a za jakýchkoli podmínek si zajistit důstojné nocování ve vzpřímené (rozuměj nikoli embryonálně zkroucené) poloze.

Ještě předtím jsme nepohrdli prohlídkou nabízejícího se Göteborgu, který nás opět přivítal ospalými, depresivně prázdnými ulicemi - za což ale s ohledem na brzkou hodinu (kolem 8.00) objektivně nemohl. Během dopoledne se město zalidnilo a počalo působit poměrně příjemným dojmem. Po kávě u McDonalda za 10,- SEK (asi 36,- Kč), která se po platbě eury (mizerný přepočet jako všude v podobných situacích) vyšplhala asi na 70,- Kč, jsme získali za naše pětieurové bankovky zpět nějaké švédské koruny, jimiž jsme zaplatili parkovné a prošli si město. (Martin myslím nějaké koruny ještě rychle vyměnil.) Při této příležitosti jsem splnil uloženou povinnost a poslal filatelistovi Břitvíkovi do Chebu obálku se švédskou známkou. Stálo mě to mimo deseti švédských korun (vlastně Martina, mě už došly) bezmála kilometrový běh ke schránce zpátky na náměstí; Martinovi už se do blázince pěších zón a tramvajové MHD autem znovu nechtělo.

Na tomto místě je třeba zmínit další důležitý aspekt: začalo se lepšit počasí. Už během nedělní cesty Švédskem nás poprvé zahřálo svými paprsky sluníčko, což s výjimkou zhruba dvou "půl dní" (čtvrtek odpoledne a sobota odpoledne, kdy jsme se už ale sbírali k návratu) činilo s různou intenzitou po celý týden. Bylo zábavné číst SMSky z domova s nářky, jak je v Čechách příšerně.

Po průjezdu Švédskem jsme přejeli do Norska po Svinesundském mostě, což byl první opravdu silný zážitek. Most se klene 67 metrů vysoko nad hladinou Iddefjordu, který v této oblasti tvoří hranici mezi Švédskem a Norskem. Ubytování jsme našli v kempu kousek pod Oslem za 350,- NOK (1 NOK = zhruba necelé 4 Kč) za chatku a zažili při něm první úsměvnou situaci.

Starší paní měla problém s naším zadáním do počítače, který neznal "Czech republic". Nechci podezírat norské programátory, že neví o zemi v srdci Evropy, to opravdu ne, program prostě špatně třídil číselníky, nebo selhávala obsluha, které jsem viděl přes rameno jen na velkou dálku. Nevydržel jsem a začal si dělat legraci: "Such a large and important country…!" (Taková velká a významná země je to…!); rýpanec, že máme dvakrát tolik obyvatel co Norsko, už jsem ale raději spolknul. Paní se tvářila strašně omluvně (její administrativa nám byla stejně fuk, hlavní bylo, že podala klíč) a prohlásila, že musela položku vynechat, přičemž program automaticky doplnil "no name country".

Chatky byly přitom zajímavě a vtipně pojmenovány - nesly názvy různých evropských metropolí (my jsme nafasovali Atény) a Praha také nechyběla. Dokonce v českém znění, tedy opravdu Praha, nikoli Prague. Což bylo dvojnásob milé.

(Pokračování zítra)


Další články tohoto autora:
Jiří Lacina

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku