Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 20.6.2005
Svátek má Květa




  Výběr z vydání
 >EVROPA: "Totální krize" Evropské unie
 >MÉDIA: Arbitráže - historie se opakuje
 >PRÁVO: Lidská svoboda? Bezcenný šmejd!
 >POLITIKA: Lidovecká superstar hejtman Juránek
 >EVROPA: 23 x 0 x 0 = ?
 >MIMOCHODEM: Než po mně skočí
 >ÚVAHA: Grafika ovlivňuje řidiče!
 >SPOLEČNOST: Proč se studenti na univerzitě nedozví to nejlepší?
 >CESTOVÁNÍ: Way to Norway (4)
 >TISKOVÁ ZPRÁVA: Ke kauze bývalého náměstka ministra financí Zelinky
 >TISKOVÁ ZPRÁVA: Proč odmítnout zdražování MHD
 >PENÍZE.CZ: Finanční arbitr - on-line škodu klienta zaplatí banka
 >ÚVAHA: Země se otáčí a peníze taky
 >EVROPA: Volba rozumných lidí
 >PRAHA: České hlavy v ulicích

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  
 
20.6. CESTOVÁNÍ: Way to Norway (4)
Jiří Lacina

12. června (neděle)

(průjezd Dánskem a Německem na cestě domů)

Majestátní loď "Christian IV" norské flotily Ocean Color (na palubě se chlubila dvěma tituly "světové flotily" roku 2000 a 2002) nás vyplivla v Dánsku těsně před půlnocí ze soboty na neděli. Už výhradně suchou nohou jsme vyrazili vstříc domovu. Necelých 400 km Dánskem (já osobně jsem ho prospal na zadní sedačce, vzbudil jsem se v Hamburgu, kdy Martin zrovna nadával, "že ty debilové tu nemají nikde na cedulích Berlín a blbě jsme sjeli…", jinak vydržel vzhůru durch až domů) a zhruba 800 km Německem jsme urazili celkem za necelých 11,5 hodiny. Samozřejmě s přestávkami u benzínových pump na nezbytné kafe, energy drinky, WC apod. Před polednem jsme byli doma.

Zajímavosti:

Nevím jak Martin s Jitkou, ale mé osobní náklady se komplet se vším všudy vyšplhaly někam na 12 800,- Kč. Co jsme ale viděli, se nedá vyvážit penězi.

Jídlo jsme si vezli ve slušném množství z domova, za což jsme si na místě blahořečili. Třeba mě osobně vyšlo takřka akorát, kupoval jsem jen chleba, nějaké ovoce a podobné drobnosti. Norsko je skutečně nevídaně drahá země. A to nejen ve srovnání s námi, ale i s kteroukoli jinou zemí rozvinutého západu. Příklad: úplně obyčejný hamburger v jakékoli podobě nespadl nikde pod 50,- NOK, někde byl i za 80,- (1 NOK = 3,94 Kč v době odjezdu). Daleko levněji se dá pořídit i v turisty přecpaném centru Paříže. (Nafta vycházela v Norsku v průměru kolem 9,30 - 10,10 NOK za litr, v Německu kolem 1,10 EUR, u nás aktuálně kolem 28 Kč.)

Kempy byly veskrze příjemné, dokonce se nám zdálo, že jsme šli den ode dne do lepšího. Poněkud oprýskaně, přesto dostatečně, působilo jen naše poslední útočiště u Norského moře na jihozápadě, kousek od Stavangeru.

Pověsti nelhaly: Norové jsou neobyčejně příjemní a pohostinní lidé. A opravdu všichni do jednoho umí velmi obstojně anglicky. Při zhruba 8-10 kratších či delších hovorech denně, které jsem vedl, jsem narazil na jedinou starší paní, jež anglicky neuměla vůbec. A měl jsem silné pochybnosti, že šlo také o turistku.

Provoz na silnicích - opravdu zážitek. Tak dost přiškrcenou povolenou rychlost 80 km/h si člověk v podstatě neužil, neboť před každou zatáčkou byla pro jistotu zpomalena na 70 nebo 60 km/h. A alespoň na hlavních tazích v jednom kuse cedule "Automatic traffic control" s radary. Nevyplatilo se je podceňovat - pokud člověka jednou zastaví policie, přes satelit má do notebooku perfektní přehled o všech přestupcích a následně vám pak všechno sečte. Slyšel o partě Čechů, které závody Norskem přišly ve finále v přepočtu na 50 tisíc Kč. Typickým obrázkem norského provozu tak byly "štrůdlíky" pomalu se vlekoucích nikam nespěchajících aut. Předjíždění bylo opravdu ojedinělým jevem.

Předpoklady se naplnily i stran severské blonďatosti, bez ohledu na pohlaví. Pamatuji se, jak jsme na pěší zóně v Lillehammeru potkali partičku čtyř náctiletých výrostků, co si mezi sebou posílali balón. Všichni do jednoho byli blonďáci…

Za celých devět dnů jsme řešili snad jen dva problémy s blouděním. Cestou tam jsme zbytečně objížděli Berlín, protože jsme propásli sjezd z dálnice (asi 50 km navíc), cestou zpátky jsme asi trochu podle očekávání, leč proti naší vůli, chvíli nedobrovolně poznávali skrytá zákoutí Hamburgu. Obzvlášť frustrující při tak dost ponurém ránu byla situace, kdy jedna odbočka byla slepá, druhá jednosměrná a třetí byla vjezdem do jakési továrny… Jinak především Martinovo zásluhou a jeho vysoce nadprůměrném smyslu pro orientaci (a snad i mému drobnému navigačnímu příspěvku J) jsme s mapou v ruce prakticky nikde nebloudili a většinou všechno bez problémů našli.

Teprve pár set kilometrů před domovem (na cestě zpátky) Martin přiznal, že s sebou krom víceméně nepotřebné goly neměl z nářadí ani šroubovák. Autu tímto patří velký dík, že nás navzdory často úmorné dřině v horách a sněhu nenechalo nikde na holičkách.

Mýtné a další poplatky: Německo ani Dánsko mýtné na dálnicích nemělo. Ve Švédsku jsme něco málo platili, v Norsku asi jednou - dálnice tam skoro nejsou. Je div, že tam vzhledem k terénu dokázali zbudovat aspoň to něco málo silnic. Taky s ohledem na svou polohu nejsou pro nikoho tranzitní zemí. Když už jsme potkali vzácně na silnici kamión, byl prostě norský…

Celkem jsme najeli takřka přesně 4500 km. Kulatý kilometr naskočil pár metrů před cedulí s nápisem "Cheb".

Dohromady jsem pořídil 400 fotek a 3 hodiny digitálního videa. Kdo z těch, komu tohle vzpomínkové dílo vnutím, bude mít zájem - rád mu to smahnu na DVD.

Abych předešel očekávaným otázkám: proč jsme nejeli na delší dobu - studuju dálkově školu, mám málo dovolený. Martin s Jitkou plánujou na prázdniny rekonstrukci bytu, s volnem budou taky na štíru. Zaplať bůh, že jsme naplánovali, zorganizovali a realizovali aspoň tohle. Nezapomenu na to do smrti.

Hlášky:

"Ulevíme si jinde… V nějaký míň lakomý zemi." (Martin v šoku nad placenými záchody na většině čerpacích stanic v Německu.)

"Ale zase těch peněz, co jsme ušetřili…" (Sarkastický Martin, kterému rozhazování peněz kdykoli kdekoli od narození nečiní žádné potíže, komentuje hořce komickou situaci, kdy jsme se ve třech rovnali v autě k první noci ve Švédsku.)

"Máme tu dvě zimy: normální zimu a zelenou zimu. Ta druhá běží právě teď." (Recepční v prvním kempu odpovídal na mou otázku, kolik bylo po ránu stupňů. Dodávám, že bylo asi 7-8 o C, což zas nebyla taková hrůza.)

"Neříkejte jim pravdu, proboha…!" (Náhodně potkaný krajan z Čech nás zapřísahá k mlčenlivosti ohledně výstupu na Preikenstolen /potkali jsme se asi ve třetině, my už mířili směrem dolů/. Túru už jednou sám absolvoval a tentokrát vzal s sebou i rodinu.)

"Nevídaná rychlost. To jsme teď týden nedosáhli." (Martin po vjezdu na dánskou dálnici při návratu.) "Zase tu ale budou rychlejší než já. To v Norsku koukali, když jsem to na ně rozbalil…"

"Co je to za trubku tady…? No jo, Nor…! Jede si svých 80, dálnice, nedálnice… (O chvíli později ve stejné situaci.)

"Podívej, co si s tím s chudákem udělal…" (Jitka vyčiňuje Martinovi. Ten se právě lehce natlačil na jednoho Nora před sebou na předjetí a pak se stáhl. Místní řidič, šokovaný nastalým manévrem, se ochotně rozhodl "tolik nepřekážet", rozpálil to nezvykle přes 80 a málem se nevešel do silnice - plul ze strany na stranu…

"To je tak, když se moc ustupuje odborářům…" (Moje zoufalá maličkost, když jsme v časných večerech naráželi kdekoli ve Švédsku či Norsku na zavřené obchody.)

"Nikdy. To se neseká. Je to úcta k národní tradici." (Recepční v jednom kempu na mou otázku, jak často sekají travnatý povrch ne střechách chatek - tak hojně rozšířený ve střední a severní části Norska.) Bylo to vidět, na některých střechách rostly i menší břízky…

Předchozí díly: 1., 2., 3.

Norsko - vodopády pod městem Odda. Norsko - pohled z Preikestolenu



Další články tohoto autora:
Jiří Lacina

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku